Jílové u Prahy - místo, kde se těžilo zlato

Dnes se vydáme rýžovat zlato a to do městečka Jílové u Prahy. Expozice zdejšího muzea je totiž věnována právě zlatu, které se tu pokoušel těžit i známý alchymista Edward Kelly. Nejen o něm uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové řadu zajímavých pověstí.

Jílové u Prahy - místo, kde se těžilo zlato

Jílové u Prahy je malé městečko s dlouhou historií. Čtyři z jeho staveb patří ještě k předhusitskému období. Tou nejstarší je zdejší kostel sv. Vojtěcha, který byl postaven už ve 13. století. Jak uvedl farář Stanislav Hošek, protože bylo Jílové hornické město, jsou na oltářích kromě svatých i dřevěné sochy horníků. Ti pracovali v okolních zlatých dolech a do kostela si podle pověstí vybudovali zkratku.

Dům mince

"Aby stihli bohoslužby, tak měli prokopanou chodbu přímo sem do kostela. Jinak by to museli obcházet, a to bylo 5 kilometrů, kdežto tou chodbou to měli asi jeden kilometr. Ale to se nepotvrdilo, žádná chodba se zatím nenašla."

Druhou význačnou stavbou je tzv. Dům mince. Dnes v něm sídlí muzeum. Také on pochází ze 14. století. Jak vznikl název Dům mince, to je otázka pro kurátorku sbírek Stanislavu Tejčkovou.

Kostel sv. Vojtěcha

"Dům v polovině 14. století patřil královskému hormistrovi. To byl přímo vyslanec krále, který měl od horníků vybírat daně v podobně zlata. A úředníkům, kteří se kolem toho vybírání zlata točili, těm se říkalo úředníci mince."

Další teorie říká, že zde byla mincovna. Dům krátce patřil také Edwardu Kellymu, což byl dvorní alchymista Rudolfa II. a sem ho přilákalo zřejmě zlato. Zakoupil v Jílovém asi 12 domů a mezi nimi právě i Dům mince. Mezi zdejšími lidmi prý nebyl příliš oblíben a kolovala o něm řada pověstí. Říká se, že si tu měl najmout několik horníků a ti mu měli vybudovat sklep.

"Horníci brzy přišli na to, že nebudují skep, ale nějakou štolu. Tak si udělali takovou boční štolku, která sousedila tady s vedlejším domem, kde probourali okénko. A služka, která chodila z toho vedlejšího domu na náměstí, tak ve vědře, které mělo dvojité dno, vynášela to zlato ven. A pan Kelly vždy, když horníci odešli, tak měl tu hlušinu probírat a hledat zlato. Byl nespokojený, protože ho tam samozřejmě bylo málo. Takže to uzavřel a propustil horníky."

Zlato z Jílového

Jeho duch údajně stále bloudí zdejším muzeum. Nedaleko Domu mince stojí další zajímavý dům s číslem 21. Je na měm deska věnovaná zakladateli zdejšího muzea a tím byl Leopold Čihák.

"Byl to obchodník, původní profesí tkadlec a měl tady obchůdek, takový koloniál. A historie byla jeho velikým koníčkem. Sbíral vše, co si myslel, že s historií souvisí, od textilií, porcelánu, z té doby jsou i archeologické vykopávky. A protože druhá polovina 19. století je dobou zakládání muzeí tak pan Čihák v roce 1891 se rozhodl nabídnout svoji vlastní sbírku městu. Tehdy čítala 400 předmětů a několik set listin. Město samozřejmě tu jeho nabídku přijalo a tak vlastně vzniklo jílovské muzeum."

Archeologická vykopávka

Pan Čihák byl velký písmák a napsal i paměti o Jílovém. Jeho potomci dodnes v Jílovém žijí. Jeho nejbližší příbuzná - neteř - zemřela letos v lednu před svými 104. narozeninami.

Jílovské muzeum se dnes z velké části věnuje historii těžby zlata. Až do roku 1968 se zde totiž zlato těžilo. Jak uvedla ředitelka muzea Markéta Nešporová, odhaduje se, že zde bylo vytěženo přes 11 tun zlata. Kdy se vlastně s těžbou začalo?

"Určitě už ve středověku, protože se našly štoly, kde prokazatelně bylo těženo středověkým způsobem. Jsou tam stopy po primitivním nářadí. Po želízku a mlátku. A jsou to ještě štoly, kde se prokazatelně neupoužíval střelný prach."

V jedné etapě tu bylo až 500 míst, kde se horníci snažili zlato dobývat. V muzeu je zajímavá sbírka důlních svítidel a navíc si každý může zkusit, jak se zlato rýžuje. Vyfasuje týžovací mísku, písek se zlatinkami a pak už záleží na jeho šikovnosti.

Poslech v RealAudio

Radnice v Jílovém u Prahy

Jak uvedla Markéta Nešporová, s jílovským zlatem je možné se setkat pravděpodobně na svatováclavské koruně, která je součástí státního pokladu. Jak dodává Stanislava Tejčková, velká zlatá žíla byla prý objevena náhodou. Údajně ji objevil bohatý pražský měšťan Rotlev.

"Ač byl dost bohatý, tak zlato se mu objevit nepodařilo a jeho ženě se ho zželelo a dala mu zlatem protkávaný šlojíř. V době gotiky se tak říkalo svatebnímu závoji. Ten šlojíř prodal a za ty peníze co získal, tak měl nakoupit lůj a najmout horníky, kteří měli udělat poslední pokus s těžbou. Ráno přišel do dolu a viděl, že na tom loji si pochutnávají myši, tak se rozlobil. Želízkem měl po myších hodit, ty se rozutekly, ale želízko se zaseklo do skály a objevila se veliká zlatá žíla."

Pan Rotlev zde měl velmi zbohatnout. Jak dodala Stanislava Tejčková, událost se měla odehrát ve 14. století, ale pověst vznikla o dvě století později. Její historické jádro bude možná v tom, že ve starých hornických knihách existuje zápis, že ve 14. století jistý pan Rotlev zde měl vytěžit v průběhu půl roku asi 500 kilogramů zlata.

Stanislava Tejčková

Ale vraťme se k památným domům v Jílovém. Zatím jsem se vydali jen do dvou, kostela a Domu mince. Třetím památným stavením je dům, kterému se říkalo Věž. Původně tu sídlil rychtář, potom purkmistr s radními a radnice je zde i dnes. Je zde obraz svatého Floriána, patrona hasičů i Jílového. Městečko totiž mnohokrát vyhořelo. Čtvrtou významnou památkou je hřbitovní kostelík Božího těla. Na zdejším hřbitově má hrob i zakladatel muzea Leopold Čihák a Růžena Machová, první ze tří českých žen, která dosáhla ve své době titulu doktora všeobecného lékařství a roku 1909 byla jmenována první městskou školní lékařkou v Praze.