Dopad kauz Jiřího Čunka

Jiří Čunek, foto: ČTK

Role Jiřího Čunka ve vládě končí neslavně. Proč však tato jeho vládní agonie, která kabinetu zjevně ubírala body doma i v zahraničí, trvala tak dlouho? Může za to jen snaha hlavního aktéra neprodat kůži lacino? Tyto i mnoho dalších otázek padlo v souvislosti s kauzami Jiřího Čunka. Některé z nich jsem položil politologovi Petru Justovi z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jiří Čunek, foto: ČTK
"Proč ten odchod trval tak dlouho, to je otázka, kterou si asi klade každý pozorovatel politického dění v České republice. Pokud se snažíme chovat jako moderní demokracie a naši politici se snaží hledat vzory na Západě, tak tam běžně politici na své funkce rezignují v momentě, kdy se objeví byť jen podezření, aniž by bylo třeba vzneseno obvinění nebo zahájeny první procesní úkony. Takže kroucení hlavou nad tím, že Jiří Čunek setrvával ve své funkci tak dlouho je na místě, není ničím neobvyklým a objevuje se v celé řadě reakcí. Jiří Čunek nerezignoval proto, že byl přesvědčen o své nevině a neviděl tedy žádný důvod k odchodu. Podle mne si ale nedostatečně uvědomoval, že i tím podezřením, které může být později vyvráceno během vyšetřování nebo soudního líčení, škodí nejen sobě, ale zejména vládě a straně, kterou reprezentuje."

Nikomu kromě soudu nepřísluší rozhodovat o vině či nevině, ale co morální hledisko kauz všeho druhu na české politické scéně? Opravdu platí zásada, že morálka nemá v politice místo?

Jiří Čunek (vlevo) a Mirek Topolánek, foto: ČTK
"Bylo by chybou, kdyby platilo, že morálka nemá v politice místo. Zvlášť pokud se jedná o představitele KDU-ČSL, strany, která se snaží hájit určité křesťanskodemokratické principy, která se snaží poukazovat na morálku v politice. V tomto případě se zdá velice paradoxní, že zrovna představitel křesťanské demokracie se snaží upozadit morálku a pouze říká, že z hlediska práva se on ničeho špatného nedopustil."

Myslíte si, že vládní koalice ustojí vnitřní turbulence u lidovců?

"Myslím, že ta situace není tak dramatická, jako v případě zelených, kde jsme již více než měsíc svědky hledání nového ministra školství za odstoupivší Danu Kuchtovou. Jsme u nich dvě frakce, které více méně otevřeně vyjadřují své názory na to, kdo by měl či neměl být ministrem nebo ministryní školství. V případě lidovců se zdá, že byť ta Čunkova rezignace může přinést určité vnitrostranické turbulence, tak navenek se zdá, že KDU-ČSL nemá problém s tím, že by snad někdo spekuloval o jejich vystoupení z vlády, nebo že by se tam objevovala dvě křídla, která proti sobě bojují o to, který z jejich představitelů bude nebo nebude pověřen ministerstvem pro místní rozvoj a podobně. Takže myslím, že odchod Jiřího Čunka z vlády je věcí, která nenaruší stabilitu této koalice, a myslím si, že pro premiéra Topolánka to spíš byl velký kámen, který mu spadl ze srdce, a velké oddechnutí poté, co se Jiří Čunek rozhodl rezignovat na svoji funkci."

Jiří Čunek, foto: ČTK
Jak se podle Vás mohou kauzy Čunek odrazit na budoucích volebních šancích lidovců, jejichž preference už několikrát balancovaly na hranici volitelnosti?

"Už se ukázalo nejenom v případě Jiřího Čunka, ale zejména v případě Stanislava Grosse a ČSSD v době, kdy stál v jejím čele, že soukromé, osobní problémy předsedy ovlivňují i stranu jako celek. Ovlivňují vnímání této strany na veřejnosti, a to zejména, pokud je tato strana shodou okolností stranou vládní, tedy má být určitým reprezentantem celého národa, celého státu, celé České republiky. Sociálním demokratům v době vrcholení Grossových afér klesly preference na deset procent, což pro stranu, která předtím zvítězila ziskem nějakých třiceti procent, byla poměrně citelná rána. Lidovci mají paradoxně trošku štěstí. Jejich voličská základna je sice výrazně menší než voličská základna sociálních demokratů, ale zato je disciplinovanější, což u sociálních demokratů nelze říci. Sociální demokraté mají mnoho voličů, kteří nejsou jejich stabilními, stálými voliči, ale řekněme lavírují mezi více politickými stranami. Takže lidovci se myslím mohou do budoucna i nadále spoléhat na to své pevné voličské jádro. Tížeji budou získávat hlasy třeba nerozhodnutých voličů nebo nových voličů, ale myslím, že pokud se nebudou problémy kolem jednotlivých představitelů KDU-ČSL nějak protahovat a ještě nadále komplikovat, tak budoucnost lidovců v českém politickém systému je, byť jako strana malá, ale strana, která si myslím vždy překročí tu pětiprocentní hranici."

Jiří Čunek, foto: ČTK
Několik posledních průzkumů volebních preferencí naznačilo, že sociální demokraté předstihli dosud suverénní občanské demokraty. Podepsaly se na tom kauzy Čunek nebo je to výsledek nespokojenosti voličů s první etapou reformy veřejných financí, které přičítají rostoucí ceny potravin?

"Těch faktorů je hodně. Už samotný fakt, že ČSSD je nyní opoziční stranou, ji dává určitou zvýhodněnou pozici v průzkumech veřejného mínění a vůbec ve fungování v české politice. Opoziční strany mají vždycky tu pozici trošku jednodušší. Mohou hodně využívat kritiky vlády, aniž by byly samy donuceny představovat nějaké alternativy, jiné možnosti řešení. ODS jako strana vládní přistoupila k aplikaci ekonomických reforem, které nejsou zrovna velkou částí veřejnosti přijímány pozitivně. Můžeme hledat chybu třeba i v komunikaci vlády, že ji nedokázala plně 'vykomunikovat' s občany, přesvědčit je o tom, že reformy, které dělají, budou prospěšny pro všechny, ale jsou to i vnitrokoaliční spory, vnitrostranické spory jednotlivých politických stran. Ostatně, když jsme zmiňovali reformu, i v ODS byly vnitrostranické spory o osud reformy - křídlo Vlastimila Tlustého, které chtělo trošku jinou formu změn. Jsou tady spory uvnitř Strany zelených, nejenom ohledně ministerstva školství, ale třeba ohledně radaru, jak v této otázce postupovat, byly tady kauzy vicepremiéra Čunka. Takže těch faktorů, které mohly posílit ČSSD a naopak oslabit vládní strany, tady byla celá řada."