Dramatický rok sociální demokracie

Závěr roku bývá příležitostí k ohlédnutí a bilancování. Týká se to i vývoje na politické scéně. A ta byla letos hodně bouřlivá. Hrozily dokonce předčasné volby. Rok plný zvratů prožila zejména nejsilnější vládní strana, sociální demokracie. Pokračuje Zdeněk Vališ.

Vladimír Špidla

Loni v létě vyměnila sociální demokracie předsedu strany a premiéra. Po neobratném introvertovi Vladimíru Špidlovi nastoupil tou dobou nejoblíbenější český politik 35letý Stanislav Gross. Po čtyřech měsících jeho působení v čele strany a vlády ale bylo všechno jinak. Letos v lednu Mladá fronta Dnes napsala, že, že Gross si nemohl ze svých příjmů našetřit na koupi bytu v hodnotě asi pět miliónů korun. Gross vzápětí prohlásil, že Mladou frontu Dnes zažaluje. Prý si do roku 1999 vydělal jako poslanec dost na to, aby kromě peněz z hypotéky a půjčky od strýce měl z čeho zaplatit nový byt. Své tvrzení podložil na tiskové konferenci daňovými doklady.

"Z nich jasně vyplývá, že mé čisté příjmy do období, které uvádí Mladá fronta Dnes, tj. do srpna 1999, činily ne milión devět set padesát tisíc, jak uvádí Mladá fronta Dnes, ale tři milióny pět set třináct tisíc, sto sedmdesát jedna korun."

Nikdo ale v té době netušil, že právě odstartovala velká aféra, která se potáhne tři měsíce. Gross totiž nedokázal přesvědčivě vysvětlit některé nejasnosti kolem půjčky od strýce a na přetřes se dostalo i podnikání jeho ženy. Aféra srazila popularitu ČSSD až k deseti procentům a strana se dostala do těžké krize. Grossovi nakonec nepomohlo ani to, že ho stranický sjezd koncem března podržel a nepomohla ani jeho televizní omluva.

Stanislav Gross

"Chci říci, že je samozřejmě řada momentů, kdy si uvěřuji, že jsem udělal chyby. Pokud jsem některými svými výroky někoho urazil,tak věřte, že jsem nechtěl a že se samozřejmě takovým lidem omlouvám."

Aféra mezitím přerostla v koaliční a vládní krizi. Předseda lidovců Miroslav Kalousek prohlásil, že vzniklá situace ohrožuje akceschopnost vlády a má závažný ústavní rozměr.

"Pro věrohodnost společného koaličního projektu je nejvhodnějším řešením odstoupení předsedy vlády."

Do hry pak vstoupil prezident Václav Klaus. Řekl, že východiskem z krize může být buď nový kabinet původní koalice nebo předčasné volby. Občanští demokraté přišli s návrhem generální dohody, tedy vlády parlamentních stran kromě komunistů do předčasných voleb. Díky komunistům ale Grossova vláda přestála ve sněmovně hlasování o důvěře. Šéf ODS Mirek Topolánek to komentoval slovy:

"Obáváme se, že úzká spolupráce Grosse, Sobotky a Grebeníčka může přinést další útoky na osobní svobody občanů a soukromé vlastnictví a definitivní zmrazení nutných reforem."

Jiří Paroubek

Ani stranická podpora nakonec nebyla Stanislavu Grossovi nic platná. Denně ho torpédovala média, smažil se při poslaneckých interpelacích, propadal se stále níž na žebříčku popularity. Na konci dubna Grossův kabinet padl. Dosavadní strany vládní koalice se pak rychle dohodly na nové vládě pod vedením sociálního demokrata Jiřího Paroubka. Pozorovatelé se vesměs shodují v názoru, že to byla pro sociální demokracii šťastná volba. Do té doby nepříliš výrazný ministr pro místní rozvoj vstoupil do politického dění velmi razantně a prokázal přitom své manažerské schopnosti. Takřka přes noc se stal nejpopulárnějším politikem a nahoru šla i důvěra ve vládu a sociální demokracii. Ta se v polovině září preventivně zbavila i předsedy Stanislava Grosse. Kdo obsadí uvolněné křeslo, je už předem jasné. Jediným kandidátem je Jiří Paroubek. Jarní aféra kolem Stanislava Grosse, kterou vše začalo, ale vyvolala u většiny sociálních demokratů dojem, že šlo o předem připravenou kampaň. Jak ale řekl Radiu Praha šéf poslaneckého klubu strany Michal Kraus, scénář vypracovaný k likvidaci Grosse měl nakonec jiný efekt.

"Stanislav Gross byl samozřejmě v čele vlády v době, kdy sociální demokracie stála u obrovského nárůstu ekonomiky, a proto pochopitelně nastal ten veškerý tlak politicko-ekonomické lobby, která neměla zájem na tom, aby sociální demokracie byla spojována s ekonomickými úspěchy. Úspěchy ekonomiky měly být odsunuty do pozadí přes skandalizaci předsedy strany. Ten scénář, jak se ukazuje, ale nevyšel. Ten scénář naopak vyprodukoval Jiřího Paroubka."