Důchodová reforma: shoda v nedohlednu

Že důchodový systém potřebuje úpravy, na tom v České republice panuje takřka bezvýhradná shoda. O důvodech jsme v ekonomické rubrice hovořili už vícekrát. Otázkou je, jakým způsobem by se měl systém změnit. A tam už shoda chybí.

Expertní skupina, známá jako Bezděkova komise, dva týdny po volbách představila dvě varianty penzijní reformy, jejíž osud bude dále v rukou vlády a hlavně parlamentu. Oba návrhy počítají s významným snížením pojistného z 28 na 23 procent hrubé mzdy. Výpadek příjmů by mělo kompenzovat zrušení dolní sazby daně z přidané hodnoty a její sjednocení na 19 procentech. Varianty se pak liší v tom, zda by na průběžné financování důchodů putovalo jen 20, nebo celých 23 procent hrubé mzdy a zda by pak část určena na individuální penzijní účty byla povinná, nebo dobrovolná, což by pro spořící občany znamenalo výdaje navíc, ale zato s podporou státu.

První otázka ale zní, proč by se vlastně měly snížit odvody a zejména potraviny a léky naopak zatížit vyšší DPH. Vladimír Bezděk z expertní skupiny argumentuje:

"Protože Česká republika je jedna z mála zemí v Evropě, která v zásadě plně, stoprocentně, financuje důchodový systém v zásadě daní ze mzdy, což není nic jiného, než pojistné dnešního typu. A to plodí řadu problémů, které budou růst a budou nabývat na významu v situaci, kdy bude mobilita pracovní síly nejenom uvnitř České republiky, ale zejména i uvnitř celé Evropské unie. Pokud necháme příspěvkovou sazbu na úrovni 28 procent, tak nedivme se za pět, za deset, za patnáct let, že se nám z ekonomiky fyzicky anebo daňově sebere desetitisíce anebo statisíce nejvíce příjmově vydělávajících lidí a začnou podnikat nebo pracovat v zemích na západ od nás, kde ty podmínky budou výhodnější."

Strany rodící vládní koalice chápou návrhy Bezděkovy komise jako dobré východisko pro konečné rozhodnutí. "Je možné vytvořit určité subvarianty, které budou dejme tomu politicky přijatelnější,"říká například předseda ODS a zřejmě příští premiér Petr Nečas s narážkou na možnost shody v širším politickém spektru.

Sociální demokracie ale návrhy nevítá. Expremiér a bývalý evropský komisař pro zaměstnanost a sociální věci Vladimír Špidla sice souhlasí s tím, že český důchodový systém je příliš závislý na odvodech ze mzdy, vůči navržené konstrukci ale vznáší protiargumenty:

"Je rozumné řešení do českého důchodového systému přisunout i jiné příjmy, než jenom z odvodů z mezd, protože my jsme extrémně financováni z odvodů z mezd a to určitě dobré není. Sbližovat ty sazby, to znamená zvýšit dolní část sazby, to považuji za nepřiměřené, protože to v podstatě znamená, že chcete stabilizovat důchodový systém a konsolidovat české finance tím, že výrazně zdaníte ty nejslabší. Jestliže se zvyšuje například daň z přidané hodnoty na léky, no tak léky nejvíc potřebují důchodci. Čili to je nepřiměřené přesunutí daňového břemene a já si myslím, že něco by mohl taky zaplatit Bakala. Třeba prostřednictvím daně z právnických osob."

Bohatý investor Zdeněk Bakala patřil mezi sponzory všech tří stran příští vládní koalice, dodejme jako vysvětlení narážky Vladimíra Špidly. Důležité ale je, kde vidí zdroje financování důchodů:

Foto: Štěpánka Budková

"Jestliže tento systém je univerzální, tak je správné jeho financování rozložit spravedlivě na všechny vrstvy a ne to daní z přidané hodnoty přesunout jenom na tu nejslabší. Jsou možnosti sáhnout do jiných daňových příjmů, do přímých daní, jsou možnosti například užít ekologické daně, zavést daň na finanční transakce a podobně. Prostě těch příjmů je daleko víc a je správné velmi pečlivě o tom přemýšlet, co udělat. Nehledě k tomu, že oni vytvářejí tuto nutnost tím, že snižují odvody na důchody a to si myslím, že je v daném okamžiku velmi neuvážlivé."

Vladimír Bezděk ale kromě již vysloveného argumentu o příliš vysokých odvodech v Česku také zdůrazňuje, že důchodový systém nemůže být závislý jen na státu: "Dnes ten systém máme mimořádně nediverzifikovaný a to je podle mého názoru velmi nebezpečné jak pro ty penzisty dnešní a budoucí, tak i pro společnost a pro stát. To by se mělo změnit a k tomu by ty tři procenta spoření měly napomoci."

Naproti tomu sociálnědemokratický pohled zdůrazňuje obavy z povinného kapitálového spoření, byť proti dobrovolnému připojištění či spoření Vladimír Špidla nic nemá: "Přece nebudete mít iluzi, že si budete spořit 40 let a budete věřit, že za 40 let budete mít nějaký stabilní důchod. Když vidíte, že v Lehman Brothers nikdo z těch, kdo si spořili do důchodových fondů, důchod nemá. To prostě je nestabilní. To se přesouvá nepřiměřené riziko na obyvatele a protože stát to nemůže garantovat, tak to nemůže nařídit."

Přesná konstrukce individuálních penzijních účtů a právního rámce penzijních fondů je další, samostatné a obsáhlé téma. Vladimír Bezděk ale chápe otázku státních garancí důchodového spoření jako legitimní a je přesvědčen, že zná odpověď: "Není nic jednoduššího, než umožnit občanům na základě jejich dobrovolné volby, aby jejich prostředky, ten jejich účet, aby byl investován pouze a výhradně dluhopisů české vlády a tím pádem v ekonomickém smyslu slova za jejich úspory na stáří opravdu ručí svou kredibilitou český stát."

Pravdou je, že síla budoucí vládní koalice, pokud se dohodnou aspoň její tři strany, umožní přijmout řešení i bez hlasů opozice. Pravdou ale také je, že v tak zásadní věci by opravdu trvalému a celospolečensky akceptovatelnému řešení širší politická shoda jen a jen prospěla.