Ekonomika

Ekonomika

Říká se, že Česká republika má v pěstování chmele nejdelší tradici na světě, prý až tisíc let. Ještě v roce 1929 bylo tehdejší Československo s výměrou 17 tisíc hektarů chmelnic největším pěstitelem chmele na světě. Pro své specifické aromatické vlastnosti byl český chmel ve světovém pivovarnictví vždy uznáván za surovinu pro výrobu špičkového piva. V polovině devadesátých let minulého století však došlo v důsledku odbytových potíží k dramatickému poklesu celkové rozlohy chmelnic. V posledních pěti letech se jejich plocha stabilizovala zhruba na šest tisíc hektarů. Přesto zůstává český chmel, v minulosti často nazývaný zeleným zlatem, stále ještě významným vývozním artiklem českého zemědělství. Z celkové produkce jde na export více než 80 procent a exportní výnos dosahuje asi jedné miliardy korun. Producenti chmele ovšem začínají bít na poplach a tvrdí, že nad chmelařstvím v Česku se stahují černé mraky. Jak říká Pavel Patrovský, ředitel družstva Chmelařství Žatec, mnozí chmelaři jsou ve svízelné finanční situaci.

"Nemají dostatek finančních prostředků, a nejen kvůli chmelu. Každý farmář pěstuje kromě chmelu i ostatní komodity. A když se podíváme na minulý rok, tak ten dopad právě ostatních komodit byl takový, že jen málokterý farmář nebo zemědělská společnost dosáhli nějakého zisku. Musím říci, že řada farmářů, řada společností to nemůže dále takto táhnout, protože prakticky už táhnou z podstaty."

Bohumil Pázler, předseda Svazu pěstitelů chmele, vidí příčinu téměř katastrofálního stavu českého chmelařství v klesající rentabilitě pěstování chmele. Příčinou je jednak snížení odbytových cen o 20 až 25 procent kvůli celosvětové nadprodukci chmele, jednak je to příliš silná koruna, která exportérům ukrajuje podstatnou část zisků.

"Když se podíváme na předloňský rok, tak tam byla rentabilita mínus tři procenta. Loňský rok byl daleko horší. Odhaduje se mínusová rentabilita až deset procent. To je zapříčiněné dopadem ceny a tvrdého kursu koruny, protože 80 procent chmele se vyváží a z toho titulu se vlastně odvíjí konečná ceny. Dá se to samozřejmě vydržet rok dva, protože lze ještě čerpat z minulých nákladů, z vybudovaného zázemí, nákupu zařízení atd. Ale je to na úkor příštích let."

Jen tak pro srovnání, průměrné náklady na vypěstování jedné tuny chmele jsou asi 130 tisíc korun. Loňské průměrné ceny za tunu se pohybovaly kolem 120 tisíc korun. Kvůli silnému kursu koruny ztratili pěstitelé na každé tuně zhruba 30 tisíc korun. Lidé pohybující se v českém chmelařství proto nevidí jiné východisko ze vzniklé situace, než pomoc státu. Samozřejmě by byli rádi, kdyby měli stejnou podporu, jako jejich konkurenti v zemích Evropské unie. Spokojili by se ovšem i s tím, kdyby naopak byly státní podpory ve všech zemích zrušeny, aby měli všichni stejné podmínky. Čeští chmelaři ale moc dobře vědí, že to jsou nereálné požadavky a že čeští zemědělci vůbec se i po vstupu země do Evropské unie budou muset spokojit s mnohem menší podporou, než jaké se těší farmáři ze zemí, které už v unii jsou. Podle Bohumila Pázlera by měly být ze strany unie a státu alespoň dodrženy podmínky, dohodnuté v přístupové smlouvě.

"Samozřejmě si jsme vědomi, že nedostaneme plnou výši dotací, ale musíme alespoň učinit dostatečný tlak na to, abychom dostali nejen těch schválených 25 procent, ale i doplatek do maximálně možných 55 procent. Byla by to slušnost vůči zemědělcům a chmelařům zvlášť."

Bohumil Pázler také říká, že chmelaři jsou natolik svázaní s tradicí pěstování chmele v Čechách, že stále nehodlají házet flintu do žita.

"Nikdo se nechceme dobrovolně vzdát a nechat toho, i když je doba tak zlá."

Leckterý finančně zdatný producent chmele ve světě by určitě krachy českých farmářů uvítal. Ne proto, že by mohl pěstovat více chmele doma, ale proto, že by se naopak pustil do pěstování v Česku. Slavný žatecký "červeňák" totiž nikde jinde nevyroste. Tedy, on vyroste, ale už to není ta rostlina, která by dodávala pivu stejné aromatické vlastnosti, jako rostlina ze Žatecka, což potvrzuje i Jiří Kořen, ředitel Chmelařského institutu.

"Tam, kam se přenesl český chmel, ať už to byly Austrálie, Nový Zéland nebo Spojené státy, vždy to narazilo na nějaký problém. Skončilo to nakonec tak, že v dané oblasti museli geneticky přizpůsobit žatecký chmel místním podmínkám."

Neuspěli prostě ani ti pěstitelé ve světě, kteří zasadili žatecký chmel v obdobných klimatických podmínkách a dokonce si přivezli i žateckou půdu a žateckou vodu. Červeňák je totiž po staletí přirozeným výběrem geneticky vyšlechtěný na jinde neopakovatelné podmínky, snad by se i dalo říci, že má vlasteneckou duši.