Epidemie ve Španělsku není důvod pro návrat do Česka

Doktorka Alexandra Čadová si vůbec nedovede představit, že by se kvůli pandemii stěhovala zpátky do Česka. Lékaři své pacienty neopouštějí. Koronavirus kromě neštěstí a spousty problémů přinesl i jednu dobrou zprávu. V České republice totiž oživil debatu o zavedení korespondenční volby, po které čeští krajané volají již léta. V době epidemie by se totiž možnost volit na dálku hodila nejen Čechům v cizině, ale i lidem v karanténě.

Nenapadlo vás s ohledem na pandemii vrátit se do Česka?

A.Čadová: „ To vůbec ne, já žiju a pracuju ve Španělsku spoustu let. Mám rodinu, mám děti a manžela ve Španělsku. Navíc jako lékař - snad by to ani nešlo. Já bych nemohla utéct, to určitě ne. Z nějakého vlastního strachu utéct, to nejde. Jako zdravotník si to vůbec nedovedu představit. Samozřejmě jsem měla strach. Když jsem chodila do práce, měli jsme doma úplně jiný režim. Snažila jsem se, i když to úplně nešlo, se doma trochu izolovat. Ale co se týká i oblečení nebo tašky do práce, tak jsem jí nechávala venku a myla venku. Já jsem se vlastně převlékala přede dveřmi. Ale nikdy mě to nenapadlo, říct, teď je to tady špatně, tak já pojedu do Čech.“

Jste předsedkyní Krajanského spolku Čechů a Slováků v Asturii, podporovali jste se během pandemie? Byli jste v kontaktu? Informovali jste se o tom, jak se vám daří?

A.Čadová: „My máme takovou skupinu na WhatsApp – přes telefonní aplikaci, kde jsme neustále v kontaktu. Neustále jsme si psali, jaké jsou a nejsou změny. Taky v rámci našeho krajanského spolku funguje Klub českého jazyka, což je školička pro děti a v budoucnu to plánujeme i pro dospělé. V rámci té školičky jsme se neustále informovali, co a jak bude. Samozřejmě jsem se snažila krajany informovat, co je potřeba, jak je potřeba se chránit, aby opravdu respektovali ta nařízení. Jak my, členové krajanského spolku, tak i Španělé byli dost disciplinovaní. Příkazy se dodržovaly velice striktně. My jsme se samozřejmě informovali, co a jak se děje. Oni vědí, že jsem lékařka, takže se mě ptali i jednotlivě, jak co udělat a neudělat.“

U nás se nyní v souvislosti s pandemií řeší volby. Vy jste v rámci krajanského spolku iniciovala petici za zavedení korespondenční nebo elektronické volby spolu s dalšími Čechy žijícími v zahraničí. Jak se vám podařilo pokročit v této otázce v poslední době?

A.Čadová: „ My jsme iniciovali tu petici v roce 2018, protože jsme na jednom našem setkání zjistili, že nikdo z nás nevolil. Ale nevolil ne, že by nechtěl, ale proto, že je to pro nás technicky strašně náročné. Neexistuje korespondenční nebo jakákoli distanční volba. Devadesát procent z nás pracuje a nemůže si v práci vzít volno, abychom odjeli 500 km na zastupitelský úřad do Madridu volit. Takže jsme se domluvili, že budeme iniciovat tuto petici. Ta je jedna z mnoha petic, které vznikly v rámci krajanských spolků, protože po té distanční volbě se volá už několik let. Teď je taková vlna, kdy se to stává velice aktuální. V současné době paní Dagmar Straková, která sídlí v Bruselu, založila další iniciativu na podporu distanční volby. Dala dohromady veškeré petice, které předtím vznikly a navazují na to. Velice se o to zasadila, spojila veškeré petice a iniciativy z celého světa a v současné době kontaktovala poslance, aby distanční volba byla nakonec schválena. Řekla bych, že je relativně směšné, když někdo z vlády České republiky řekne, že lidé, kteří mají koronavirus, nebudou volit. A že to nelze nijak jinak udělat. To je samozřejmě nesmysl a všichni to víme a dá se to velice jednoduše vyřešit a to je právě ta distanční volba, která funguje ve spoustě zemí a velice dobře. To se nejedná jenom o to, aby mohli volit lidé, kteří žijí v zahraničí. Můžeme polemizovat, jestli mají na to právo nebo nemají. Ústavou je ale dáno, že všichni občané Česka mají právo volit. Ale distanční volba je hlavně pro lidi, kteří žijí v České republice a v určitou dobu se nemůžou nacházet na svém volebním místě. Teď je ta situace naprosto aktuální.“