Michaela Malečková: Návštěva sochařské dílny ve Španělsku mi změnila život

Michaela Malečková je chemická analytička. Pracovala na analýze sloučenin v pivu. Rozhodla se odjet do Cádizu, aby si užila Andalusii, a zároveň se soustředila na svou disertační práci. Přestože stále není rozhodnutá, zda zůstane, nebo se vrátí, je Španělsku vděčná za to, že díky keramické dílně objevila, co chce v budoucnu dělat.

Vždy hypnotické moře, v tomto případě z Cádizu|Foto: Juan Pablo Bertazza, Radio Prague International

Do Andalusie se poprvé vydala už v roce 2018, čtyři roky předtím, než se usadila v provincii Cádiz, aby měla čas a klid na psaní své diplomové práce.

Michaela Malečková vystudovala chemii na Univerzitě Karlově a chystá se získat doktorát s výzkumem analýzy různých sloučenin v pivu, což je téma, kterému se věnovala i poslední čtyři roky, které strávila v Praze. Pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském České republiky (VÚPS). Ten byl založen v roce 1887 a patří tak k nejstarším ve střední Evropě.

"Dělali jsme službu pro pivovary. Ty uvařily pivo, pak ho poslaly do naší laboratoře a my jsme analyzovali několik sloučenin. Aby vyhověly zákonu, musí mít certifikát, že jsme tuto analýzu provedli, a že množství sloučenin s karcinogenním rizikem je v pořádku, a to se musí dělat pravidelně."

Michaela Malečková upozorňuje, že technologie pro tyto studie jsou dnes tak sofistikované a přesné, že výsledky jdou daleko za hranice toho, co často vidíme na etiketách jednotlivých výrobků. Kdyby se do ní zahrnuly všechny dnes analyzované sloučeniny, zabrala by etiketa minimálně celou plochu obalu.

V Andalusii jí chybí zima

Michaela Malečková|Foto: Juan Pablo Bertazza, Radio Prague International

Ačkoli tvrdí, že jí pivo nikdy nepřestalo chutnat, přiznává, že od té doby, co vykonává tuto práci, pije velmi málo, alespoň ve srovnání s průměrem svých krajanů. Dnes dává přednost vínu, které je podle jejího názoru ve Španělsku lepší než v České republice, zatímco české pivo je stále daleko před španělským.

Pokud jde o srovnání života v obou zemích, veřejná doprava v Praze je neskonale přesnější, efektivnější a častější než v Andalusii. A i když tomu mnozí nebudou věřit, chybí jí zima.

"Mám ráda všechna roční období, protože se pořád něco mění, mění se sporty, které děláte, a rok má svůj rytmus, a to se mi líbí, protože když je tady slunečno, tak mi připadá, že je to pořád stejné."

Španělé jsou veselejší než Češi

Pláž v Cádizu|Foto: Juan Pablo Bertazza, Radio Prague International

To ovšem neznamená, že si život u moře neužívá. Jak poznamenala, její způsob života má mnohem více společného s vřelostí Andalusanů, než s tím, co nazývá českou povahou. Na druhou stranu, i když je jí jasné, že problémy jsou všude, má pocit, že obecně Španělé jsou veselejší než Češi.

"Když jsem například smutná a jdu nakupovat do vesnice, vždycky potkám milé lidi a to mi většinou zlepší náladu, protože navazují kontakt. Někdy jdu nakupovat a prodavač mi dá malý dárek, nebo si o něčem povídáme, to mi vždycky zlepší náladu. Loni jsem byla nějakou dobu v Česku a po šesti dnech mě rozplakala prodavačka v obchodě s nářadím. Měla jsem skvělý den, a chtěla jsem si něco koupit, i když jsem přesně nevěděla co, a myslela jsem si, že mi pomůže vybrat. Byla naštvaná a já se rozbrečela."

V Česku je podle Michaely Malečkové čas vnímán podobně jako peníze v tom smyslu, že mnoho lidí se příliš soustředí na to, aby byli co nejproduktivnější, zatímco v Andalusii je život možná o něco uvolněnější. Mnoho jejích přátel má alespoň k času příjemnější vztah.

Zaujalo mě restaurování uměleckých děl

Michaela Malečková|Foto: Juan Pablo Bertazza, Radio Prague International

"Když jsem sem přišla, chtěla jsem se vrátit k věcem, které jsem dělala jako malá. Ráda jsem malovala a modelovala a teď také ráda tančím, což jsem jako malá nedělala, ale opravdu mě to baví. Protože mám trochu víc času, přihlásila jsem se na různé taneční kurzy a také jsem náhodou našla keramickou dílnu u sochaře, který tyto kurzy vede, a to mě baví. Změnilo mi to život."

Ačkoli se Michaela Malečková ještě nerozhodla, zda ve Španělsku zůstane déle, nebo se vrátí do České republiky, je si jistá, že jí tyto kurzy pomohly zjistit, co chce v budoucnu dělat.

Nechtěla se vzdát své kariéry chemičky, a tak nějakou dobu přemýšlela, jak by ji mohla spojit se svou vášní pro sochařství, až ji napadlo zkusit se pustit do restaurování uměleckých děl, což se zdá jako dobrý nápad vzhledem k tomu, že, jak sama říká, řemeslníci toho o chemii obvykle moc nevědí a chemici zase nejsou zrovna známí svou manuální zručností.