Exodus aneb lekce z pokrytectví
Británie začala tuto středu uplatňovat nový zákon o imigraci, který má znemožnit zneužívání liberálního azylového režimu. Právní norma má přímý dopad pro české Romy, kteří prakticky přišli o možnost žádat o útočiště před údajným politickým pronásledováním ve vlasti. Jak uvádí Zdeněk Vališ, britské opatření zároveň vypovídá cosi o pojmu pokrytectví.
Podle náměstkyně britského ministra vnitra Beverley Hughesové je cílem nového zákona jasně ukázat, že azylový systém není určen pro ekonomické migranty. Faktem ovšem je, že když ještě před nějakými dvěma roky zazněl tu a tam nesmělý hlas, že za romským exodem je především prvoplánová snaha vyměnit vybydlenou českou garsonku za vysněné bohaté britské apartmá, byl takový hlas v tuzemsku i v zahraničí většinou s hromy a blesky potupen a zadupán do země i s jeho nositelem. Jedinou příčinou romské emigrace prostě musel být český rasismus.
Stále v živé paměti je například zjitřená doba, kdy obránci lidských práv celého světa za mohutné podpory médií málem vyskočili z kůže kvůli asi 50metrovému keramickému plotu v Matiční ulici v Ústí nad Labem. Několik měsíců živený humbuk splasknul až zásluhou komisaře Evropské unie Günthera Verheugena, který se přijel přesvědčit na vlastní oči, jak vlastně vypadá ono materializované zlo na severu Čech. Prý jen zalapal po dechu a pak rozpačitě podotkl, že si onu světově proslulou zeď představoval úplně jinak. Zřejmě jako nějakou obdobu berlínské zdi, oddělující dva světy.
Když před zhruba dvěma roky zahájili Britové kontroly na Ruzyňském letišti, už i někteří představitelé tzv. hlavního mediálního proudu připustili, že důvodem odchodu z Česka je zneužívání azylu a ekonomická vypočítavost. Kontroly ale přinesly ještě jiný posun. Kvůli selekci pasažérů na letišti se na tapetě ocitla pro změnu Velká Británie a obvinění z rasismu jen pršela. A rovněž zněla obvinění z pokrytectví. Nejen Londýna, ale potažmo všech vyspělých zemí. Dříve jako by se jaksi neslušelo se o pokrytectví v záležitosti romského exodu vůbec zmiňovat, ačkoli každému bez klapek na očích muselo být zcela zjevné. Zvláště když si Česká republika musela právě z vyspělé západní Evropy vyslechnout mnoho rad a výtek, hodně poučování o rasismu.
Dnes už i publicisté - dříve poněkud útlocitní a upejpaví v kritizování směrem na západ od Šumavy - otevřeně konstatují, že Romové jsou civilizačním problémem celého starého kontinentu. A pokud jde o občasné projevy rasismu, už se dokonce připouští, že západoevropské společnosti nejsou o nic méně rasistické než společnost česká. Pravda, najdou se stále kritici, kteří tvrdí, že romský exodus z Česka je prý důsledkem nechuti léčit problém důkladně a od kořene. Tyto výtky ovšem trpí stálým neduhem. Nikdo se nikdy od jejich autorů nedozví, jak si onu léčbu představují, jak chtějí dosáhnout toho, aby se pravidelný letní romský exodus opět nekonal. Halasně se čas od času ozývají rovněž liberálové se svými učebnicovými tezemi o světě bez hraničních bariér a víz. Těm lze zase s lítostí vzkázat, že taková doba už tady byla. A teprve pokrokářské dvacáté století inspirované v mnoha ohledech právě liberály zavedlo pasy, víza a ostře hlídané hranice. Pokřik moralistů požadujících po britských úřednících na Ruzyňském letišti přesná kritéria udělování povolení k odletu je buď projevem pokrytectví, nebo nevědomosti o světové praxi, která reálně existuje desítky let a zcela jistě se jen tak nezmění. Stejně jako různí sociální inženýři nezmění ze dne na den určitý životní styl části romského etnika.
