Fenomén Baťa - Zlínská architektura
Zlín byl jedním z nejvýraznějších center české meziválečné architektury. Stal se jediným důsledně budovaným funkcionalistickým městem v Evropě. Jeho architekturu v původních plánech a kresbách mohou vidět návštěvníci pražské výstavy Fenomén Baťa - Zlínská architektura. Expozice, která byla otevřena v Národní galerii v Praze, představuje období od roku 1910 do roku 1960.
"Město Zlín samo, celý fenomén Baťův, to je naprosto unikátní záležitost, která nemá v tomto měřítku ve světě obdoby. Musím říct, že kdykoliv přijedu do Zlína, vždycky zažiji ten slastný pocit něčeho, co mě pohltí,"
uvedl ředitel Národní galerie Milan Knížák. Když vstoupíte na výstavu, máte pocit, že vstupujete do meziválečného Zlína. Je tu architektura baťovské doby, systém výroby, školství, umění, životní styl, nábytek firmy, dopravní plány i vize do budoucna. Mimochodem, ve Zlíně mohla být i automobilka, Baťa chtěl totiž vyrobit lidové vozítko, ale v době krize mu to spolupracovníci rozmluvili. Návštěvníci mohou na výstavě také vidět celou řadu původních i současných fotografií.
"My jsme použili řadu fotek Josefa Sudka, který v roce 1935 nafotil pro Tomáše Baťu Zlín. Tomáš Baťa byl pověstný tím, že se dokázal obklopovat schopnými lidmi a dával jim prostor,"
připomněla kurátorka výstavy Ladislava Horňáková a podotkla, že zakladatel obuvnického impéria Tomáš Baťa se obklopoval i schopnými architekty.
"Prvním takovým architektem byl Jan Kotěra, který se podílel na základní tváři Zlína. Hned, když Tomáš Baťa založil v roce 1894 továrnu, tak brzy poté si povolal jednu z nejvýraznějších a nejpovolanějších osobností, ačkoliv nebyl nijak architektonicky školen. A Jan Kotěra mu postavil jeho vilu už v roce 1911."
Pak na výstavě vstupuje návštěvník do továrny. Ta se během deseti let ze 14 zaměstnanců rozrostla na několik stovek lidí. Bylo třeba se o ně postarat a z toho plynula i architektonická tvář Zlína. Proslulé jsou tzv. baťovské domky, společenské domy či vily. Známý je například Baťův mrakodrap - budova 21, připomněl hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák.
"Málokdo třeba ví, jak geniálně měli uspořádanou firmu. Když se řeklo číslo, tak věděli, kde se ten objekt nachází. Ta 21. budova znamená, že je druhá v řadě od východu a první v řadě od jihu."
Činnost Tomáše Bati přerostla rámec běžného podnikatele. Nejenže zaváděl novátorské metody řízení a péči o zaměstnance, ale navíc podporoval umění a byl veřejným činitelem. Od roku 1922 až do své tragické smrti při letecké havárii v roce 1932 byl starostou Zlína. Pak se podniku ujal Jan Antonín Baťa.
"Baťova utopie nového světa fungovala. Nevíme, jak by to dopadlo v dalších generacích, ve třetí či čtvrté, kde dochází většinou k devalvaci těch původních hodnot. Ale tím, že to bylo násilně přerušeno, můžeme snít o tom, že by to fungovalo i dál. A sny, představy jsou základem všech utopií."
dodal ředitel Národní galerie Milan Knížák. I když rodina Bati musela v roce 1945 ve Zlíně skončit, architektonická tradice pokračovala ještě v 50. letech.
