Festival Divadlo každým rokem roste

V Plzni byla o víkendu odehrána větší část představení, reprezentujících divadelní dění na českých a evropských jevištích. O jedenáctém ročníku mezinárodního festivalu Divadlo jsem hovořil nejen s jeho ředitelem Janem Burianem.

Festival Divadlo každým rokem roste

Pane řediteli, můžete charakterizovat letošní ročník ve srovnání s minulými?

Logo festivalu

"Letošní ročník navazuje na to, co si myslíme, že bylo dobré. Letos je festival nejrozsáhlejší, protože jsme k němu přidali epilog, který by měl připomenout osud povodní poškozených divadel. Je zároveň možná jeden z nejrozsáhlejší i co do počtu představení. Máme tu účastníky z 11 států, celkem přijede 26 souborů."

Má letošní ročník nějaké téma?

"Má dvě témata. To hlavní téma je 'klasická hra na současném visegrádském jevišti', je to téma, které je myslím aktuální v celém evropském divadle, kde se diskutuje o tom, ajk nakládat s klasickými texty. Z druhé strany to doplňuje téma 'budoucí klasická hra na současném jevišti,' tedy to, co se domnívá dramaturgická rada, že by se ze současné tvorby mohlo stát klasikou."

říká ředitel festivalu a divadelní režisér Jan Burian. Festival pravidelně dává možnost porovnat dění v Praze i v regionech, například se tu letos objevují hned tři ostravská divadla, tradičně domácí plzeňské. Brněnský teatrolog a zakladatel divadla Husa na Provázku Bořivoj Srba však přesto festivalu vyčítá přílišný pragocentrismus.

"Je mi velice líto, že takové činy, jaké jsou spojeny s jménem brněnské režisérky Evy Tálské, jsou zcela ignorovány. Jediná její inscenace se na těchto plzeňských festivalech neobjevila. Její nejlepší inscenace Praha nezná a považuji to za manko ve vědomí české kulturní veřejnosti, které mě opravdu zlobí."

Festival si bere za cíl konfrontovat českou profesionální divadelní tvorbu se špičkovými inscenacemi zahraničními především evropskými se zvláštním důrazem na prostor Visegrádský. Z domácí tvorby diváci zhlédli moderní interpretaci molierovskou i shakespearovskou, také však úpravu Puškinovy pohádky, dramata "téměř" současného Thomase Bernharda i žijícího klasika Georga Taboriho či ztvárnění prózy Michaila Bulgakova. V Plzni byl k vidění i "polský" Čechov, "maďarský" Shakespear, Rusové zpřítomnili Sofokla a Litevci Leonida Andrejeva.

Jak z takového srovnání vychází české divadlo?

"Já si myslím, že české divadlo by nemělo ztrácet sebeúctu. My díky festivalu máme možnost vidět řadu inscenací, která se nedají přivézt, ten výběr je složitý, a české divadlo na tom vůbec není špatné, jsou tady zajímavé, různorodé, aktuální inscenace. A myslím, že i na festivalu je vidět, že vybrané inscenace české jsou konkurenceschopné vedle vybraných zahraničních. A musím říct, že najít kvalitní inscenace v zahraničí je zrovna tak obtížné, jako je najít v Čechách."