Film o posledním zápasu Jana Kaplického
Název nového dramatického dokumentárního filmu Olgy Špátové Oko nad Prahou se inspiruje tvarem kopule knihovny, kterou navrhoval architekt Jan Kaplický pro návrší na Letné v Praze. Jako vhodný symbol má ale významů několik. Naráží i na roli prezidenta v příběhu a podle hesla "oko - do duše okno" také upozorňuje na snahu číst z tváří a očí protagonistů dramatu jejich vzájemné vztahy a pohnutky.
Před třemi lety, na jaře 2007 v mezinárodní architektonické soutěži na novou budovu Národní knihovny zvítězil návrh Jana Kaplického. Stavba kapkovitého tvaru inspirovaná mnohotvárností přírody vzbudila velkou pozornost a zájem veřejnosti i politické reprezentace. Ovšem v okamžiku, kdy se proti ní ostře ohradil prezident republiky Václav Klaus, vše se změnilo.
Začaly se ozývat nesouhlasné postoje, byl zpochybněn průběh soutěže, objevily se otazníky nad stavební parcelou i financemi. Stále vyčerpanější Jan Kaplický nepřestává bojovat za své dílo a ve zpolitizované kauze hledá podporu u politiků. Když ji nenachází u občanských demokratů, obrací se k socilání demokracii. Také se v té době žení. Se ženou Eliškou čeká dítě, ale v den narození dcery Johanky mu selhává srdce a Jan Kaplický umírá. Kampaň proti knihovně utichá, myšlenka na její prosazení ale žije dál. Tak by se dal ve stručnosti shrnout věcný obsah dokumentárního filmu Olgy Špátové Oko nad Prahou."Eliška Kaplická, producentka filmu, mi původně nabídla, abychom natočili, jak vzniká ta stavba. Tenkrát ještě měsíc po soutěži, kdy byla pozitivní atmosféra, jsem pořád přemýšlela, co do toho filmu dostanu, aby to bylo dramatické, divácké. Aby to nebylo jenom mapování stavby, i když je to stavba tak výjimečná. A taky jsem nechtěla dělat profil Jana Kaplického, protože ten byl už natočený. Tak jsem to na začátku chtěla vymýšlet, ale život mi to vymyslel sám. Nemáme ani Jana Kaplického ani knihovnu. Ale stejně jsem se to snažila ve filmu udělat tak, aby ten film byl nadějeplný."
říká režisérka Olga Špátová. Film se proti očekávání stal dokumentem posledních let života významného architekta českého původu Jana Kaplického a jeho pokusu o profesní návrat do vlasti. Natáčení dokumentu se v životě protagonistů filmu stalo součástí jejich bojů za knihovnu. Na tiskové konferenci k uvedení filmu vysvětlila Eliška Kaplicky Fuchsová:"Hnacím motorem toho filmu byla otázka, proč se to všechno děje, proč je někdo proti moderní architektuře nebo proti tomu místu nebo proti Janu Kaplickému, proti té soutěži. jak čas běžel, tak jsme to dokumentovali, hledali jsme lidi, kteří nám můžou odpovědět na ty problémy, které přicházely. Cítila jsem, že tím filmem budu moci podpořit tvorbu Jana Kaplického a aby v boji vydržel. To drama se na konci vyvinulo v tragédii a v tu chvíli ten film šel absolutně svojí cestou..."
Film Oko nad Prahou není ale jen dokumentací událostí kolem nové Národní knihovny. Olga Špátová prokazuje, že se učila u filmů svého otce Jana Špáty. Její film přesahuje publicistickou rovinu:"Já ten film nevnímám jako boj za prosazení knihovny, i když to si přeju, aby tady ta knihovna jednou byla, ale spíš jako film o lidech a o vztazích. Ti lidé o sobě dávají zprávu, jací jsou, třeba tím, jak se chovají k emigrantovi, který přijede do Čech, nebo k někomu, kdo vyhrál regulérně v soutěži, jak se chovají politici k občanům. Ty vztahy, to je to hlavní, o čem jsem točila."
Tvůrci filmu by chtěli přispět k tomu, aby se jednou nová knihovna podle návrhu Jana Kaplického postavila. Sám Kaplický prý v realizaci návrhu do poslední chvíle věřil:
"On vždycky v těch úplně nejabsurdnějších situacích říkal: Eliško, nic si z toho nedělej, Johanka to postaví."
Kaplický patřil k Čechům, kterým se podařilo výrazně uspět v zahraničí. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše v celé kauze sehrálo roli nepochopení veřejnosti i elit vůči českému exilu."Přijít v 18 nebo 20 letech do úplně cizího prostředí a tam začít od píky je těžké. Ale pár lidem se to povedlo a myslím, že vůči nim někteří naši spoluobčané cítí zášť."
Myslíte, že se Kaplického knihovna jednou postaví?
"Já jsem v tomhle velký skeptik. Znám případy, kdy se realizovaly stavby architektů, kteří zemřeli, ale tam byl většinou hotový projekt. Tady autor umírá v první fáze, tedy ve fázi studie. Od studie k definitivnímu projektu je strašně dlouhá cesta. Zvlášť u takové stavby, jako je knihovna."
Ve Feature Systems by to nemohli dokončit?
"Tam došlo k jakémusi rozpojení ateliéru, část odešla a část zůstala. Ti lidé se ale musí něčím živit. Oni se nemůžou přestěhovat do Prahy a tady pracovat na knihovně, když není ani pozemek. To by se musela situace výrazně změnit. A je otázka, jestli ti jeho velmi mladí spolupravcovníci by takovou stavbu mohli ve všech fázích dovést až do cíle..."Olga Špátová je dcerou dokumentaristů Olgy Sommerové a Jana Špáty. Na jejich tvorbu hodlá navazovat i ve svém příštím filmu.
"Připravuji film Největší přání a navazuje na dva filmy mého táty, které udělal v 60. a 80. letech a já bych to jako trilogii chtěla dokončit. Je to o mladých lidech v různých sociálních skupinách a je to založeno na jejich největších přáních. A tím se vlastně dozvídáme o hodnotách mladých lidí a generace, která přichází a jednou tady bude vládnout. Takže je to takový sociologicko-historický průzkum mládí a snů člověka..."
Matka Olgy Špátové je mj. známá svým filmovým a knižním projektem O čem sní ženy a O čem sní muži.