Folklorní cyklus

r_2100x1400_radio_praha.png

Opět po týdnu Vás, vážení posluchači, vítám u naší krajanské rubriky. V té dnešní navážeme na folklorní cyklus, který jsme zahájili v letošním roce. Už jste v něm slyšeli lidové písničky o muzikantech i pořady o masopustu, vynášení smrtky a vítání jara. Tentokrát bych Vám chtěla nabídnout povídání o nejstarších sbírkách lidových písní a tanců z počátku 19. století.

Píseň "Louka, louka zelená" pochází z Klatovska a byla zařazena v Českých národních písních, které roku 1825 vydal Johann Ritter s Rittersberku. Vy jste ji, stejně jako další lidové písničky v dnešním pořadu, slyšeli v podání souboru Musica Bohemica, pro který je upravil jeho umělecký vedoucí Jaroslav Krček se svým bratrem Josefem.

Rittersberkově sbírce ale předcházela velká akce, při níž byly sbírány lidové písně v celém Rakouském mocnářství. Na počátku 19. Století proběhl ve všech zemích Rakouska tzv. guberniální sběr.

Guberniální sběr kolem roku 1820 byla naprosto ojedinělá akce, která neměla v Evropě dříve ani později obdoby. Lidové písně se však sbíraly už na konci 18. Století. Zapisovali je místní kantoři i kněží, do sběru lidové kultury se zapojili i naši první obrozenci Josef Dobrovský či Václav Hanka.

Osvícenská Vídeň měla o lidovou kulturu velký zájem, šlechta kolem sebe soustředila hudebníky, spisovatele, badatele, kteří se sběru lidové kultury, písní, tanců, pořekadel a přísloví intenzívně věnovali. Kromě zájmu o lidovou kulturu měla však Vídeň i další pádný důvod, proč guberniální sběr lidových písní ve všech zemích mocnářství nařídila. Národnostní menšiny, zejména v Uhrách a v jižních slovanských zemích, se začaly na počátku 19. Století emancipovat, hrozila dokonce povstání, a vídeňská hudební společnost ve snaze zabránit nepokojům navrhla způsob, jak tento národnostní osten ulomit. Požádala totiž ministra vnitra Saurau, aby zapojil celý státní aparát do sběru lidové písní a tanců. Národnostní menšiny v Rakouské říši tak měly získat dojem, že o jejich kulturu má stát skutečný zájem.

Představte si situaci, kdy celý státní aparát, od státních úřadníků až po místní kantory a kněží chodí po vsích a zaznamenávají lidové nápěvy, písně a tance. Guberniální sběr byl nařízen v lednu 1819 a už v únoru a v březnu se ve Vídni začaly scházet první zásilky. Jenže na tom také bohužel také celá rozsáhlá akce skončila nikdo je už dál nezpracoval a naprosto unikátní fond lidových písní z celého mocnářství tak zůstal ležet ladem. V Čechách se ale výsledků guberniálního sběru chopil osvícenský šlechtic německého původu Johann Ritter von Rittersberk a roku 1825 vydal stovky českých a několik desítek německých písní z českého pohraničí tiskem ve sbírce České národní písně.

Čeští buditelé ale nebyli nijak nadšeni tím, že české písní a tance vydává německý šlechtic. Františel Ladislav Čelakovský, který sám připravoval sbírku českých lidových písní k vydání, si dokonce postěžoval: "Jakýsi Ritter von Rittersberk vydává pod německým titulem Böhmische Volkslieder ono sebrání písní s melodiemi, které se před několika lety ve všech provinciích snášelo na poručení vlády. Jsou také německé mezi nimi... Škoda, že není znalejšího redaktéra." Čelakovský se dokonce bál, že Rittersberkova sbírka udělá Čechům hanbu! V tom ale, jak se ukázalo, rytíři z Rittersberku křivdil. Snad z něj mluvila i hořkost, že Rittersberk, podporovaný samotným královským místodržícím, mohl ve své sbírce vydat písně, které by si Čelakovský kvůli cenzuře zařadit vůbec nedovolil.