Francii příliv české pracovní síly zřejmě nehrozí
Už týden stojí v čele Evropské unie Francie a také už týden si mohou čeští občané ve Francii hledat práci. Od 1. ledna 2009 převezme toto předsednictví Česká republika. Jaké jsou dosavadní hospodářské vztahy obou zemí? A hrozí, že Francii po otevření jejího pracovního trhu zaplaví čeští instalatéři? Na to se Milena Štráfeldová ptala během své nedávné návštěvy Paříže:
"Pro nás je Francie jako země velice zajímavá, s velkým potenciálem, ale i Česká republika pro Francii je velice zajímavá. A to z toho důvodu, že Česká republika od roku 2005 více dováží do Francie, než vyváží,"
překvapila mne svou odpovědí Iva Ribaille, vedoucí pařížského zastoupení CzechInvestu. Tato státní agentura má za úkol lákat cizí investice do Česka. Důvod, proč český export vůči Francii převažuje nad dovozem, vidí především v produkci francouzsko - japonské automobilky TPCA v Kolíně. Až 98 procent automobilů vyrobených v TPCA totiž míří na vývoz. Francie je však podle ní v Česku také silným investorem:
"Co se týká České národní banky, tak francouzští investoři jsou circa na čtvrtém místě. Co se týká statistik CzechInvestu, tam to je ze všech zemí šesté, sedmé místo."
Kromě automobilového průmyslu Francouzi v Česku investují do subdodávek pro letecký průmysl, dále do plastikářství, sklářství, elektrotechniky, nanotechnologií nebo biotechnologií. Zájem mají i o investice do služeb. A jak je to naopak? Pronikají i naše firmy do Paříže?
"Je tady circa asi deset zastoupení českých podniků,"
připomíná Iva Ribaille. Kromě hlavního tahouna českého exportu, automobilky Škoda, tu mají své zástupce například sklářské firmy, Jablonex nebo stále úspěšnější společnost Linet, která vyrábí speciální polohovatelná lůžka pro nemocnice. Masivní příliv českých podnikatelů do Francie se ale zřejmě čekat nedá. Brání tomu jak vysoké daně ve Francii, tak i nepružný pracovní trh a časté stávky. Svou roli hraje i silný kurs koruny vůči euru. Z Česka do Francie zjevně nezamíří ani velký počet lidí za prací:
"Když se podíváte na čísla, kolik českých občanů odešlo pracovat do zemí, které svůj pracovní trh otevřely již dříve, zjistíte, že nešlo o zásadně velká čísla. Nelze očekávat žádné zástupy českých občanů na francouzském trhu,"
"Víceméně jsem tu neměl co na práci, nevěděl jsem, kam se obrátit. Zjistil jsem ale, že tu funguje České centrum. Zrovna jsem přišel v pravou chvíli, že někoho potřebovali, tak jsem tu nastoupil. De facto bez znalosti francouzštiny. A už jsem tady rok..."
Na zajímavý trend, který se týká naopak francouzských zaměstnanců v Česku, mne ale upozornila Iva Ribaille:
"Třeba francouzské firmy, které vyslaly do Čech pracovníky, a po určité době, kdy jim skončila mise, jim chtěly ukončit pracovní smlouvu a vzít si je zpátky do Francie, tak ti Francouzi preferovali zůstat v Čechách."
K posílení vzájemných hospodářských vztahů v době, kdy Francie a po ní Česká republika budou předsedat Evropské unii, ohlásily obě země tzv. Česko - francouzský ekonomický rok. K jeho prioritám patří i hledání společných cest při řešení ekonomických problémů, výměna know-how a podobně.
