Gott: nemohu zůstat tím starým Gottem
Karel Gott. Pro jedny zombie kazící vkus, pro druhé král českého popu. Ať tak či tak, Karel Gott sbírá na konci roku jedno ocenění za druhým. Po třicáté zvítězil v soutěži Zlatý slavík, němečtí pořadatelů a agentury z okruhu časopisu Künstler Magazíne mu udělili cenu Zlatý mikrofon, což je německá cena pro nejžádanějšího umělce roku.
"Mojí povinností je nabízet nové směry a barvy, nezůstat tím starým Gottem. Posluchači by si řekli: toho už máme. Proto jsme snad z tisíce skladeb vybrali třináct. Dvě jsem si napsal sám a tři napsali na míru zahraniční autoři. Jsem hrdý na to, že jsou to všechno písně původní. Nic jsem nepřebral ze zahraničí. Je to sice jednodušší, ale riskantnější. Dochází ze zpožděním ke konfrontaci originálem. To bych se mohl blamovat. Kritika by mohla právem říkat, proč tak pozdě vyjíždí s tímto hitem? Rozhodl jsem se tedy, že budu už zpívat jen původní písně. Jiná věc jsou písně pro radost. Písně, které jsem poslouchal s láskou v mládí a občas si udělám radost a některou z nich natočím".
Dosud prodal Gott na celém světě kolem 30 milionů zvukových nosičů. V Česku natočil šest desítek alb, v zahraničí, většinou u německé firmy Polydor, vydal více než 80 LP desek. Letošní pětašedesáté narozeniny oslavil Gott v newyorské Satorii, kde pro tři stovky příznivců, převážně amerických Čechů. Právě v New Yorku zažil Gott v roce 2000 jeden ze svých životních úspěchů, když vystoupil před vyprodanou Carnegie Hall. Gott ale sklízel v poslední době ovace i na opačné straně zeměkoule, v ruském Petrohradě. V čem spočívá jeho úspěch v zahraničí?
"Tomu sám nerozumím. Jsem na sebe velmi přísný. Lidé asi ucítí upřímnost projevu. Fanoušci, kteří upřednostňují moje staré písně, musí pochopit, že jsem typ umělce, který touží vyjádřit se současně. Za rok budu míz na texty a hudbu jiné názory. Mám potřebu něco nového nabízet. Kdyby řekli lidé, ty vaše staré písně jsou nejlepší, to už bych nemusel nic dělat. A to přece nechceme."
