Holobyt
Poprvé je toto slovo zachycené v korpusu v roce 1994. A publikace Nová slova v češtině, která vyšla v roce 1996, si ho všimla také.
Jeho význam poznáme na základě dvou významových základů, které slovo obsahuje - holý a byt. Motivace tohoto slova je zřejmá. Ale jaké je jeho skutečné užití? Podívejme se na kontexty z korpusu:
- ...dlužníci, kteří neplatí nájemné v Břeclavi, byli přestěhováni do holobytů, jež vznikají v nepoužívaném kravíně...
- Ve tmě chodby se rýsuje několik dveří bez klik. Za nimi jsou tzv. holobyty - místnosti o jednadvaceti metrech čtverečních bez vody a příslušenství.
- Podle informací radnice půjde o holobyty v pravém slova smyslu. Bude to bydlení čtvrté kategorie, pouze s betonovou podlahou.
Tyto kontexty nám ukazuje první významový rys. Holobyt je společensky neprestižní, je vybaven jen tím nejzákladnějším, není v něm často ani sociální zařízení. Holobyt tedy nemá být druh sociálního bydlení pro chudé spoluobčany. Je to bydlení za trest. Za neplacení nájemného.
- Bohumínští občané jsou pro, aby neplatiči šli do holobytů.
- Stavět další holobyty ale nepovažujeme za příliš účelné. Náklady na výstavbu jednoho holobytu přijdou minimálně na půl miliónu.
- Shodují se totiž na tom, že pro neplatiče není dost místa a budovat pro ně nové holobyty je drahé a nebezpečné. "Nechceme stavět ghetta," tvrdí úředníci.
Holobyty se stavějí z peněz daňových poplatníků, kteří s jejich výstavbou souhlasí. Na základě pravdy, když musím platit za byt já, ať platí i ostatní. Celá věc ovšem není bez komplikací:
- Válečný pilot Royal Air Force generál Stanislav Dvorský zemřel předloni zcela osamělý v holobytě a našli ho až týden po smrti.
Poslední kontext nám nedoplňuje významovou strukturu slova holobyt. Spíš doplňuje charakter společnosti, která na tohoto člověka zapomněla.
Pokud chceme u tohoto slova určit sféry užití, musíme konstatovat, že ho pravděpodobně vytvořili úředníci, se vší pravděpodobností na městských úřadech. Patří tedy do sféry administrativy a odtud ho přejímá publicistika. My obyčejní uživatelé ho nepotřebujeme. Raději bychom používali výraz byt pro sociální bydlení. Ale v těchto bytech by mělo být nezbytné sociální vybavení!
Kudy z téhle prekérní situace ven? Potřebujeme holobyty, nebo byty pro sociální bydlení? A navíc - v současné češtině se nám příčí použít spojení chudí lidé a tak si pomáháme eufemismy - sociálně slabí občané. V češtině pak máme ještě jeden nový eufemismus - nepřizpůsobiví občané. To jsou ti, kteří například dlouhodobě neplatí nájem.
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz
