Houslový virtuos Václav Hudeček byl hostem Radia Praha

r_2100x1400_radio_praha.png

Jednou z prvních kulturních akcí, která v lednu tohoto roku v zahraničí zahajovala české předsednictví Evropské unie, byl úvodní koncert projektu Český samet ve švédském Stockholmu. Jako sólista na něm se skladbami českých autorů vystoupil houslista Václav Hudeček. Po návratu v Radiu Praha hovořil nejen o tomto projektu, s nímž chce v příštích letech vystupovat ve světě, ale i o své luhačovické Akademii pro mladé nadané houslisty nebo o tom, jak si při svém nabitém programu hledá čas pro film, divadlo nebo výstavy. Z pražského studia vás u poslechu našeho prvomájového pořadu vítá Milena Štráfeldová:

Představovat světově proslulého českého houslového virtuosa Václava Hudečka je myslím zbytečné. Snad jen několik základních životopisných dat. Narodil se v roce 1952 v Rožmitále pod Třemšínem a první housličky dostal už jako pětiletý. Ve dvanácti letech začal studovat na Pražské konzervatoři a v patnácti hrál na dnes už legendárním koncertě v Londýně s Královskou filharmonií. O den později mu jeden z nejslavnějších houslistů 20. století David Oistrach nabídl, aby se stal jeho žákem. Václav Hudeček za ním pak do Moskvy jezdil od r. 1970 až do Oistrachovy smrti v r. 1974.

Václav Hudeček má za sebou tisíce koncertů po celém světě. Vystupoval v těch nejprestižnějších koncertních síních v Evropě, v Americe, v Austrálii i v Asii, na velká zahraniční turné vyjíždí několikrát do roka. Začátkem letošního roku však zahájil turné trochu jiného druhu, totiž projekt Český samet. Spolu s jeho iniciátorkou Evou Lustigovou ze Ženevy při něm chce ve světě propagovat českou kulturu:

"My jsme malá zemička a malé zemičky se vyznačují tím, že si to svoje malé hnízdečko ve světě propagují. U nás bych ale řekl, že toho je hodně málo. Když se podíváte na reklamy různých zemí na CNN, tak mne překvapilo, že myslím Chorvatsko si pod ten svůj reklamní spot dalo Smetanovu Vltavu, zatímco my jsme se za to asi styděli,"

- vysvětlil po návratu ze Švédska, kde v polovině ledna proběhl první koncert Českého sametu:

"Ten byl ve Stockholmu a bylo to úžasné. Já tam shodou okolností mám velvyslancem mého kamaráda z dětství. My jsme s Honzou Károu chodili už do mateřské školky v Blatné v jižních Čechách. Pak jsme spolu až do šesté třídy chodili do školy. On měl zájem tak jako tak uspořádat koncert na začátku našeho předsednictví Evropské unie, a tak jsme spojili příjemné s užitečným a ten náš cyklus Český samet jsme pokřtili ve Stockholmu. - Snažím se samozřejmě propagovat českou muziku, jak starou, tak muziku 20. století. Té literatury je na jedné straně strašně moc, ale na druhé straně té kvalitní, která by snesla srovnání nebo zařazení vedle Brahmse, Beethovena, toho zase až tak moc není. Ale vzhledem k tomu, jak jsme malá zemička, tak té kvalitní světové muziky, kterou nám napsali skladatelé jako Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Bedřich Smetana a další, té je neuvěřitelně mnoho. Nechci ale koncerty stavět pouze na české muzice. Proč bychom hráli pořád dokola Dvořáka a Smetanu, když právě, a to je myslím zajímavé, tam dáme z našich skladatelů 20. století třeba Luboše Fišera a oni absolutně, bez výhrad obstojí vedle světové houslové literatury. Takže to kombinuji, ve Švédsku jsme ale shodou okolností dělali jenom český repertoár."

Na koncert ve Stockholmu k zahájení našeho předsednictví v Evropské unii byli sice pozvaní diplomaté, zástupci státních institucí a další VIP hosté, přišla ale i řada českých krajanů:

"Byli tam lidé, kteří tam žijí třeba už několik generací. Byli tam lidé, kteří tam emigrovali, jako třeba pan profesor Janouch, což je úžasný člověk. Tam jsme právě měli možnost se s našimi krajany sejít. A už jsem dostal nějaké knížky od jedné naší krajanky, která vydává knížky o České republice ve švédštině, takže se na to těším."

Václav Hudeček se ve Švédsku často potkává i s českými muzikanty:

"Já jsem znal hlavně pana profesora Schneebergera, který už bohužel zemřel, a ten bydlel ve švédském městě Gövle. Já jsem tam samozřejmě mnohokrát byl, mnohokrát jsem tam hrál. To byl úžasný člověk. Já ho znám vlastně ještě z dob, kdy působil na Pražské konzervatoři. To byl mladík a já jsem byl skoro dítě, protože já jsem na konzervatoř začal chodit k panu doktorovi Mickovi už ve svých dvanácti letech. Takže od té doby jsme se znali a přátelili. Tam je spousta muzikantů. Vůbec ve Skandinávii je hodně českých muzikantů."

Projekt Český samet je podle Václava Hudečka časově neomezený a záleží jenom na tom, jak se jeho organizátorům podaří získat podporu a prostředky pro další vystoupení:

"My teď máme rozjednané takové trošku exotické destinace, jako je Izrael a Jordánsko. Tam jsem samozřejmě už byl. Chceme i za oceán a tady po Evropě máme Švýcarsko, Francii. Takže jak to půjde a taky jak samozřejmě budou i mecenáši ochotní tomuto projektu držet palce a podpořit ho finančně. - Něco jiného je, když já jezdím na komerční zájezdy, kdy mi pošlou letenku a ještě mi zaplatí honorář. A něco jiného je tato aktivita, kdy my se snažíme českou kulturu propagovat ven. A je to z naší strany, že my to tam chceme, nikoliv že oni by to chtěli, pozvali nás a tudíž nesli i náklady. Samozřejmě moje komerční zájezdy, kterých je zaplaťpánbůh, musím zaťukat na hlavu, hodně, to je úplně jiná situace. Tohle je věc, kterou děláme víceméně proto, abychom naši kulturu propagovali ve světě. Tam je to trošku složitější."

A to už jste slyšeli nahrávku Introduzione č. 4 Pietra Antonia Locatelliho z nového cédéčka Václava Hudečka, které je vlastně také součástí projektu Český samet.

"Udělali jsme si radost, že jsme s úžasným mladým orchestrem, který se jmenuje Barocco Sempre Giovane a který založil profesor pardubické konzervatoře Josef Krečmer, můj přítel, a kde shodou okolností všichni houslisté a houslistky jsou absolventy mojí akademie v Luhačovicích, tak s tímto úžasným orchestrem jsme nahráli cédéčko italské barokní hudby. Já jsem si jako spoluhráče sólisty vybral tři vítěze této hudební školy, Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích, a to Honzíka Mráčka, což je úžasný sedmnáctiletý houslista, Jakuba Junka a Petra Matějáka. Ten studuje na nejprestižnější univerzitě ve Philadelphii. Chtěl jsem tam Pepu Špačka, který také studuje na stejné univerzitě, ale bohužel z časových důvodů, protože už musel být v Americe, ho na té nahrávce nemáme."

I na vzniku tohoto cédéčka se podílela dcera spisovatele Arnošta Lustiga Eva:

"Dneska nahrávat cédéčka je věc velmi drahá a návratnost velmi problematická, protože každý si to vypaluje a stahuje z internetu. Nicméně díky našim vzácným mecenášům jsme si mohli toto dovolit a především bych chtěl poděkovat právě paní Evě Lustigové, protože impuls, aby tato nahrávka vznikla, přišel od ní. A tedy i podstatná část finančních nákladů. Takže z toho mám radost a míníme v tom samozřejmě pokračovat. A věřím, že i ty další budou mít takový úspěch jako ta první."

Jedním z projektů, kterým se Václav Hudeček naopak zabývá už řadu let, jsou jeho mistrovské houslové kursy v Luhačovicích.

"Mne do toho jak se říká "navezl" můj bývalý učitel, který mne učil jako dítě. To vlastně měly být jeho kursy, na které potřeboval sehnat sponzory. A přeci jenom moje jméno v tom sehrálo roli, mecenáši umění na ně slyšeli, aby to podpořili. Za všechny bych chtěl poděkovat hlavně panu Fuskovi z Černé Hory, protože to je úžasný člověk, díky němuž jsme to mohli rozjet a který nám zůstal věrný dodnes. A protože celá tato akce byla vlastně na moje jméno - původně dva roky v Kroměříži, pak jsme se přestěhovali do Luhačovic, kde nám ředitel lázní nabídl, že nás vezmou pod křídlo, a už jsme tam zůstali, protože jsou tam naprosto ideální podmínky. Celý kraj, všichni hejtmani, teď už je třetí v pořadí, tak všichni nám fandí, drží nám palce a podporují nás i finančně. - A protože to tedy zůstalo na mně, už je to tedy několik let moje akademie a já jsem tomu hrozně rád."

Z houslového kurzu v Luhačovicích, foto: ČTK
Kursů v Luhačovicích se účastní mimořádně nadané děti i studenti vysokých hudebních škol. Jediným kritériem je schopnost nastudovat a uvést dílo světového houslového repertoáru. Vítěze pak čeká společné koncertování s Václavem Hudečkem:

"Kromě toho, že ten nejlepší účastník jede se mnou na vánoční turné, dostane taky mistrovský nástroj. Loni jsme tedy darovali desátý nástroj, vyhrála ho Mařenka Mátlová, dcera sbormistra Lubomíra Mátla. On má šest dcer a kromě jediné jsou všechny úžasné muzikantky a jsou velmi půvabné. Mařenka je benjamínek, je nejmladší, a jako jediná Češka studuje dneska v Izraeli na univerzitě. To je úžasný úspěch, protože do Izraele se stahují nejlepší muzikanti z celého světa a konkurence je tam obrovská. Oni si ji vybrali a dali jí stipendium, takže já mám strašnou radost, že vlastně moje vítězka byla zároveň oceněna touto poctou."

O své Akademii vypráví Václav Hudeček opravdu rád, i při našem rozhovoru v rozhlase bylo vidět, jakou mu dělá radost:

"Ta práce mne těší, protože já nemám čas učit na AMU, i když mne opravdu posledních dvacet let všichni rektoři lámou, abych tam šel po celý rok učit. Ale bohužel při sto třiceti koncertech za rok bych to nezvládal a nechci to flákat. Tak to alespoň kompenzuji těm nejtalentovanějším v Luhačovicích. A je fakt, že ti dobří tam jezdí i opakovaně. Třeba Honzík Mráček tam byl pětkrát, Mařenka Mátlová zrovna tak. Oni tam vlastně poprvé přijeli jako děti a teď, když už se blíží plnoletosti, tak jezdí opakovaně a mohu tudíž pozorovat jejich vývoj. A mohu říct, že jsou opravdu úžasní a že jim budu držet palce, aby to dělali na úrovni sólistů. Skvěle vypadají, skvěle hrají, a navíc i lidsky jsou to velmi milí lidé. Nebo Pepa Špaček, to je taky můj vítěz, který je ve Philadelphii na Curtisu, vyhrál teď třetí cenu na velké mezinárodní soutěži v Kodani. To jsou úžasné úspěchy a bohužel tady u nás se o tom nepíše. Z nás se stala v posledních dvaceti letech velmi spotřební společnost."

Václav Hudeček v našem rozhlasovém studiu mluvil i o svých plánech pro letošní rok:

"Mne čeká celá řada koncertů, jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Z toho zahraničí bych jmenoval země, jako je Maďarsko, Itálie, samozřejmě Německo, Turecko. Tam jedu letos dokonce několikrát. Do Francie jedeme. A na konci roku samozřejmě tradiční předvánoční turné s vítězem luhačovické akademie. Takže toho mám poměrně dost, protože dělám průměrně sto dvacet, sto třicet koncertů za sezónu. Takže když k tomu připočtete ještě zkoušky s orchestry, tak je to poměrně hodně času stráveného na pódiích. Takřka denně alespoň zkouším, když nehraju. Ale těší mne to, že alespoň vzhledem k té krizi, která se na nás teď valí, zatím žádný koncert a žádné turné nebylo zrušeno. Takže doufám, že to vydrží přes celou tu dobu a že ta krize bude brzy za námi."

"Chtěli bychom na podzim vydat DVD, protože jsme zahájili krásnou spolupráci s televizí NOE. Oni začali hodně dělat vážnou muziku a jsme rádi, že si vybrali naši akademii a tedy i mou osobu. Už nám udělali asi čtyři nebo pět koncertů, v létě zase přijedou do Luhačovic. Budeme mít už hodně velký výběr, aby takové dvou- nebo tříhodinové DVD vzniklo. Tak to je z těch nahrávek a možná se vrhneme ještě do dalšího cédéčka. A který z těch projektů zvítězí, tak jestli to bude možné z časových důvodů, ten budeme ještě letos realizovat."

Václav a Eva Hudečkovi, foto: ČTK
Při tak nabitém programu mne samozřejmě zajímalo, jak a zda vůbec Václav Hudeček někdy odpočívá:

"S mou ženou máme rádi přírodu, většinu času, když jsme v Česku, trávíme stejně mimo Prahu, takže chodíme na procházky. Máme rádi hezké filmy, takže si vždycky půjčíme nebo koupíme nějaké DVD nebo jdeme do kina. Rádi chodíme do divadel, máme kamarády, bývalé kolegy mojí ženy. Moje žena od té doby, co píše svoje krásné knihy, pověsila už herectví na hřebík, to už je víc jak dvacet let. Nicméně přátelé z té branže zůstávají i vztah k ní, takže když chceme jít do divadla a vzpomene si dneska ráno, že večer půjdeme na vyprodané představení, tak víme, kterému kamarádovi zavolat, aby nám tam vždycky ty dvě židličky někam přistavili. My si nemůžeme vstupenky kupovat dopředu z pochopitelných důvodů, protože většinou, než k tomu představení dojde, už tam mám stoprocentně koncert. My taky milujeme výtvarné umění a to je umění, které oba dva vnímáme jako pouzí spotřebitelé. Pokud jde o divadlo a muziku, tam jsme přeci jenom profesionálové, a tam nás ne vždycky všechno potěší jako běžného posluchače, protože ať chcete nebo nechcete, koukáte na to profesionálním okem. Malovat já ale neumím vůbec, moje žena maluje hezky, ale nechce se s tím chlubit. Vnímáme to skutečně pouze pocitově, takže nás to ohromně obohacuje. Kamkoli přijedeme ve světě, všude se díváme, kde jsou jaké výstavy. Je úžasné relaxovat uměním protože umění je boží dar."

"Relaxuji pořád, protože si nejvíc odpočinu, když jsem na turné. Pokud to není to japonské uhoněné turné, že se denně přejíždí, denně je zkouška a koncert. Když jsme ale třeba na vánočním turné, tak bydlíme na jednom místě a vyjíždíme paprskovitě kolem, nestěhujeme se. A je to samozřejmě program nazkoušený, Hrajeme buď s orchestrem Barocco Sempre Giovane, vždycky je to série koncertů. Pak hrajeme s klavírem nebo cembalem s profesorem Petrem Adamcem, takže odpadají zkoušky. Dopoledne si cvičíme, odpoledne jdeme na procházku, po obědě se natáhnu, zdřímnu si, pak jedeme na koncert. Někdy v šest hodin vyjedeme, za půl hodiny jsme tam. V půl osmé je koncert, v půl desáté, v deset jsme v hotelu a další koncert máme až další den večer. Takže to je jediný moment, při vánočním turné, kdy já mám pravidelný život. Jinak je to během roku samozřejmě velmi nepravidelné. Zkouším, pak zase přejíždím a to je samozřejmě náročné."

Já vám moc děkuji za rozhovor a nevím, jestli vám nepřát, abyste měl samé vánoce...

"Děkuji, mám je. Snažím se a s mou ženou se snažíme tak žít, abychom měli stále vánoce a mohli relaxovat."


Náš dnešní prvomájový pořad končí. S houslovým virtuosem Václavem Hudečkem hovořila ve studiu Radia Praha Milena Štráfeldová. Brzy zase naslyšenou.

/V pořadu byly ukázky skladeb českých a italských autorů, ve kterých na housle hraje Václav Hudeček/