Hudebníci - svobodní zednáři
Umělecká díla a dokumenty ze Střediska laické činnosti Valonské Brabantsko a z Belgického muzea zednářství tvoří putovní výstavu, která letos na podzim po Maďarsku zakotvila i v Praze v Obecním domě. Jejím smyslem je představit zřídka vídané exponáty, které pomáhají porozumět cílům, myšlenkám a metodám svobodných zednářů. Současně je proslulému světovému společenství, které u nás po čtyřiceti letech zákazu obnovilo činnost v roce 1990, věnována pozornost i na českém knižním a hudebním trhu. Více se dozvíte od Eveliny Himalové.
Nejprve bychom si měli povědět, co to vlastně svobodné zednářství je. Bohužel neexistuje pro něj žádná přesná definice. Slovníky uvádějí, že je to nábožensko-filozofický směr šířený od začátku 18. století nejprve v Anglii, záhy po celé Evropě a Spojených státech, složitý systém morálních pravidel s mnoha symboly a alegoriemi, pro něž byly prototypem obřady středověkých kameníků. Přívrženci svobodného zednářství stavěli své "chrámy humanity" obrazně - dláto a kladivo zaměnili za práci duchovní a sociální. Ústřední metaforou je stavba chrámu - symbol stvoření; lidské tělo, podobné chrámu, je chrámem pro duši. Bůh je nazýván "Velkým architektem Vesmíru", jeho tvořivost a moudrost má být člověku vzorem. Stavebními kameny jsou lidé, pojidlem trpělivost, architektem - jak bylo řečeno - Bůh. Důraz je kladen na dobročinnost, a také na soběstačnost členů. Dluhy jsou považovány za morální prohřešek. V epoše osvícenství se zednářství rozvíjelo jako forma volnomyšlenkářství.
Stručně řečeno - základními hodnotami jsou úcta, přátelství, bratrská láska, trpělivost, píle, mravnost, spravedlnost - o tom všem svobodné zednářství tak nějak je. Opravdu velmi široký problém popsat do všech detailů je téměř nemožné. Avšak přiblížit ho populárním způsobem širokému okruhu veřejnosti, už i proto, že bylo u nás tak dlouho zakazováno a jeho stoupenci pronásledováni, se pokusil člen pražské lóže spadající pod obedienci "Velká lóže francouzská" Tomáš Srb. Jeho kniha, vydaná nedávno nakladatelstvím Eminent, "Řád svobodných zednářů - individuální cesta k poznání skryté skutečnosti", nás dovede až ke kořenům, z nichž vzniklo toto myšlenkové hnutí organizované jako zasvěcovací řád, v historii mnohokrát vyzdvihované i zatracované, laiky nejčastěji vnímané jako něco, co sice existuje, ale o čem většinou není mnoho informací. Dozvíme se, že zakladatelem první zednářské lóže v českých zemích v roce 1726 byl František Antonín hrabě Špork. Připomínán je však i Jan Amos Komenský, který třebaže jeho vliv na formování moderního svobodného zednářství je diskutabilní, bývá považován za jeho ideového předchůdce. Jednou z nejvýznačnějších osobností z řad svobodných zednářů Rakouska-Uherska i samostatného Československa byl zakladatel českého elektrotechnického průmyslu a vynálezce obloukovky František Křižík. Srb uvádí dále například i jméno Františka Bílka, nejosobitějšího z českých sochařů první poloviny 20. století, ale také poválečného ministra zahraničí Jana Masaryka, jediného člena řádu zednářů z rodiny Masaryků, nebo někdejšího prezidenta Edvarda Beneše. Pokud jde o současnost, za zednáře, jak jsem se při křtu zmíněné knihy dozvěděla, se považuje i jeden z jejích kmotrů, známý houslový virtuos, častý host a spolupracovník Českého rozhlasu Jaroslav Svěcený. Dokonce některým svobodným zednářům - slavným muzikantům, věnoval i cé-dé-čko. Ještě předtím se však vypravil do Bayreuthu - do Muzea dějin hudebního svobodného zednářství, aby se tam o nich dozvěděl co nejvíce:
"To cé-dé-čko se jmenuje 'Musicians Freemasons'. O té tématice jsem samozřejmě věděl už dlouho, ale teprve před třemi lety jsem se seznámil s lidmi, kteří mne přivedli na myšlenku ji natočit. V Bayreuthu jsem zjistil, že v německy mluvících knihách člověk dostane informace neuvěřitelného kalibru. A tak vzniklo to CD, na kterém je hudba Haydnova, Mozartova, finského skladatele Sibelia, z českých je tam František Drdla a Jaroslav Kocián, je to vpodstatě takový průřez slavnými hudebníky - zednáři tří staletí. Samozřejmě, že jich je daleko víc, já také rozvažuji, že budu s tímto tématem pokračovat, protože je velmi zajímavé. V Bayreuthu jsem se třeba dozvěděl, že když přijímali Haydna v roce 1785 do vídeňské lóže Zur wahren Eintracht, byl u toho osobně přítomen Mozart, a ještě týž rok věnoval Haydnovi šest svých smyčcových kvartet, nebo že Jean Sibelius psal písně, které doprovázel na varhany, a které zednáři zpívali při svých pracech a při svých setkáních; velmi oblíben byl právě proto, že pro ně psal, komponoval přímo muziku, v tom byl velice aktivní. Anebo například Drdla - to byl koncertní mistr ve Vídni, a také psal hudbu. Prostě tito lidé se aktivně zapojovali, a já jsem si říkal, že by byla škoda toto nezachytit. Jasně jsem si uvědomil, že asi ty hudebníky ovlivňovalo to, že v tom řádu zednářů dbali na vývoj, rozvoj a podporu kultury a vědění. To je asi jeho největší přínos. Já, jako každý Čech, nebo většina z nás, jsem dříve moc o něm nevěděl. Vždycky, když se o něčem neví, je to zahaleno neuvěřitelným tajemnem, píší se o tom zaručené informace, ale všechno jsou to, s prominutím, nesmysly. Najednou jsem zjistil, že ten řád má svoje nepochybné plusy, mluvím samozřejmě o moderním zednářství, které vzniklo někdy počátkem 18. století v Anglii, a že hudebníci byli platnými členy. Koneckonců můžeme jmenovat ale také jednoho slavného zednáře z oblasti výtvarného umění, a tím je naprosto geniální Alfons Mucha; on i maloval obrazy se zednářskou tématikou. Těch informací jsem skutečně nasbíral hodně, jsem rád, že CD vzniklo, ale bude ještě pokračování,"
...řekl Evelině Himalové houslista Jaroslav Svěcený. V jeho podání z CD "Hudebníci - zednáři" nabízíme ukázku ze "Serenady G Major, opus 17" virtuosa světového významu Jaroslava Kociána, profesora Mistrovské státní konzervatoře v Praze, žáka profesora Otakara Ševčíka, člena zednářské lóže "Jan Amos Komenský" v Orientu Praha.
