Jaroslav Svěcený představuje „Slavné housle na vlnách rozhlasových“

Jaroslav Svěcený představuje „Slavné housle na vlnách rozhlasových“, foto: Filip Jandourek, ČRo

Ve středu 4. května byla v Galerii Vinohradská 12 v suterénu historické rozhlasové budovy na pražských Vinohradech slavnostně zahájena výstava „Jaroslav Svěcený - Slavné housle na vlnách rozhlasových".

Sám virtuos také zájemce provází při komentovaných prohlídkách. Český rozhlas navštívil i potomek slavného houslařského rodu Luca Stradivari. Rozhovor s ním natáčela Marina Feltlová. Zajímalo ji, co obnáší být nositelem tohoto slavného příjmení.

Foto: Filip Jandourek, ČRo
"Není to vždy jednoduché. Skýtá to řadu výhod, ale taky velkou zodpovědnost. Být Stradivari v každém případě znamená přenášet z generace na generaci velmi důležitou rodinnou historii spojenou s hudebními nástroji. Moje rodina je v tomto směru velmi aktivní, angažujeme se v Nadaci Stradivariho v Muzeu Stradivariho. Je to rozhodně důležité příjmení, se kterým je třeba nakládat obezřetně."

Předpokládám, že i váš život je nějakým způsobem spjat s hudbou a s houslemi...

"V každém případě se můj život pohybuje v oblasti kreativního umění. Jsem architekt, takže nevyrábím hudební nástroje, ale prostředí. Kromě toho jsem součástí Nadace Stradivariho, která působí po celém světě."

Můžete přiblížit, co všechno má vaše nadace na starosti?

"Činnost nadace Antonia Stradivariho se zaměřuje na propagaci hudby prostřednictvím nejrůznějších projektů, stipendií, výstav, konferencí. Zajímá nás vše, co se děje v oblasti hudby a hudebních nástrojů."

Kolik nástrojů svého slavného předka máte doma?

Foto: Filip Jandourek, ČRo
"Doma už žádné nemáme, všechny jsme je přesunuli do Muzea Stradivariho. Kdysi jsme měli doma troje housle. Ale bylo příliš náročné se o ně starat. Neustále se na ně muselo hrát, navíc tu byl problém s pojištěním. Nemohli jsme nikdy odjet, nechat dům opuštěný. Díky muzeu jsme péči o tyto vzácné nástroje i o obrazy a další hodnotné předměty vyřešili. Teď se z nich může radovat i veřejnost. Může si vychutnat jejich jedinečný zvuk, protože v Muzeu Stradivariho se na housle hraje denně a turisti je tedy můžou poslouchat."

V čem podle vás spočívá tajemství jedinečného zvuku stradivárek?

"Je to dáno směsí nejrůznějších faktorů. Myslím, že trocha štěstí je vždycky zapotřebí. Ale pro Antonia byla hlavně příznačná vysoká kvalita ve zpracování tvaru houslí. On vlastně formu houslí upravil a k jejich výrobě poprvé využil jeden specifický druh smrku, který pochází z oblasti Val di Fiemme. Tato odrůda prošla jakýmsi mikro-ledovým obdobím, díky kterému se vyznačuje mimořádnou odolností. Spojením této vlastnosti s inovativním přístupem ve výrobní technice i zpracování formy vznikl jedinečný nástroj."

A vy sám hrajete na housle?

"Ne, ale moje dcera začala."


Housle i smyčce

Co všechno návštěvník na výstavě Slavné housle na vlnách rozhlasových uvidí, popisuje její autor Jaroslav Svěcený:

Jaroslav Svěcený představuje „Slavné housle na vlnách rozhlasových“, foto: Filip Jandourek, ČRo
"K vidění i slyšení budou housle ze žuly nebo z guatemalského mramoru. Kolekce se na výstavě bude postupně měnit, budu mít několik komentovaných prohlídek. Nástroje budou z německých, italských, francouzských, rakouských a švýcarských sbírek. Každý, kdo sem přijde, se o houslích díky komentované prohlídce dozví spoustu informací a dokonce si může prohlédnout housle zevnitř. Mistrovské housle jsou tady ukázány tak, že je sňata vrchní deska a lidé se mohou podívat dovnitř nástroje, což jinak bývá zraku skryto. Já se na prohlídkách budu věnovat i takovým věcem, jako jsou krásně dělané smyčce, o tom se moc nemluví, vždy se zdůrazňují ty housle. Smyčce ale dělali také velcí mistři a jak je vidět, vydrží staletí, ten nejstarší tady je přes 200 let starý."

Výstava je otevřena po celý měsíc květen, každý čtvrtek od 12 do 18 hodin. Proběhnou i další komentované prohlídky, uskuteční ještě v sobotu 21. května od 14 hodin a 23., 24., a 26. května. vždy od 17.00 hodin.

Máte mezi těmi exponáty nějaké oblíbené kousky?

"Jsou to kousky, na které občas hrávám na koncertech a mám možnost si je zapůjčit. Z těch českých nástrojů jsou to housle Karla Boromejského Dvořáka. To byl houslař, který do roku 1885 působil v Paříži a potom se dostal zpátky do Prahy. Ten nástroj je zajímavý tím, že on byl také mecenáš a pořizoval Stradivariho nástroje pro slavné české kvarteto, u jehož violového pultu stál Josef Suk, takže i takový špičkový nástroj se tady objeví."