Hynaisova alegorie Pravdy bude rok a půl ve francouzských Metách. Pózovala mu na ní malířka Suzanne Valadon
Nahá žena u studny se zrcadlem. Alegorie „Pravdy" od Vojtěcha Hynaise bude rok a půl na výstavě ve francouzských Metách. Výstava, na kterou si místní Centre Pompidou obraz z jihlavské galerie zapůjčilo, je věnovaná malířce Suzanne Valadon. Právě ona Hynaisovi pózovala.
"Ona měla dosti pohnutý život. V patnácti letech se přidala k cirkusu. Před tím vystřídala různá zaměstnání. Poté, co měla úraz, a nemohla se už cirkusové práci věnovat, tak začala stát modelem různým malířům. Na svých plátnech ji zachytil Renoir nebo Toulouse-Lautrec, se kterým ji vázalo i úzké přátelství. Byla v malířském prostředí známá jako modelka. A protože se Hynais také přátelil s těmito malíři, tak se k ní pravděpodobně dostal," uvedla kurátorka Oblastní galerie výtvarného umění v Jihlavě Jana Bojanovská.
Suzanne Valadon od známých malířů odkoukala různé techniky, sama začala malovat a stala se úspěšnou.
A jak vůbec Francouzi obraz v Jihlavě objevili?
"O obrazu se dozvěděli na základě webových stránek naší galerie. Tam jsou veškeré informace, včetně náhledových fotografií. Náš web je v několika jazykových mutacích, včetně francouzštiny. To jim umožnilo dozvědět se o našich stránkách více, a našli ten náš obraz Pravdy. Původně nás kontaktovali s tím, že chtěli zjistit něco bližšího o tomto obraze, jestli je na něm zobrazena Suzanne Valadon, která byla modelkou k tomuto obrazu."
Že se jedná o Suzanne Valadon, najdete v Hynaisově monografii, kde jsou fotografie z jeho ateliéru při vzniku tohoto díla. A tam je doložené, že se opravdu jedná o Suzanne Valadon, která mu stála modelem.
Hynais maloval několik variant obrazů
Obraz je ve sbírce galerie do 50. let. Jak dodala Jana Bojanovská, Vojtěch Hynais maloval hlavně historické a mytologické scény.
"Těm alegorickým obrazům se věnoval nejvíce. Je tam znázorněna ženská postava jako alegorie Pravdy, která se standardně zobrazuje jako nahá ženská figura, která nemá co skrývat. A jako atribut má v ruce zrcadlo. Takže na obraze je namalován akt, který sedí na studni."
Obraz je známý v několika variantách. Pro Hynaise bylo totiž typické, že si připravil řadu variant a studií, ke kterým se později i vracel. Proto má i tento obraz několik variant.
"Obraz, který vznikl v roce 1891 je trošku kompozičně jiný. Je zde stojící postava z profilu. Byl detailně propracovaný. Tento obraz Hynais zaslal do Čech, kde byl velmi kladně přijat. A Česká akademie věd mu díky tomu udělila výroční cenu. Nevíme, kde se ten obraz teď přesně nachází.
Dochované jsou dvě varianty, jedna je v Národní galerii. Ta má stejnou kompozici. Je to opět stojící ženská figura z profilu. Varianta z našich sbírek se trošku liší, ta figura sedí na studni. Má charakter spíše malířské studie. Ten obraz není dokončen. Je tam propracován pouze ten ženský akt. Okolí, zahradní zákoutí je pouze v náčrtech, není domalováno."
Suzanne Valadon je i na oponě Národního divadla
Pro jihlavskou galerii jde o první zápůjčku do zahraničí po zhruba 10 letech. Zpátky do Jihlavy se obraz vrátí příští podzim.
Hynais namaloval například nástěnné malby českých světců v kapli Českého hospice v Římě. Řadu let žil v Paříži, kde pracoval jako dekoratér. I když pobýval v cizině, kde se také oženil, stále měl vztah k českému prostředí. Navrhl a namaloval hlavní oponu Národního divadla, která nahradila shořelou oponu Františka Ženíška. A pokud se pozorně podíváte i zde najdete Suzanne Valadon.
"Ten návrh pro oponu Národního divadla udělal Hynais ještě před obrazem té varianty Pravdy. A opravdu v podobě okřídleného anděla je znázorněna na oponě Národního divadla."
Výrazný úspěch v pražském Národním divadle otevřel Vojtěchu Hynaisovi možnosti mimořádných zakázek, jako například malby pro Dvorní divadlo ve Vídni. Dostalo se mu různých poct, především členství v České akademii věd a jmenování důstojníkem francouzské legie.
