I jedna čárka může změnit význam
V době, kdy zběsile rozposíláme e-maily na všechny strany, místo abychom např. na patřičný úřad zatelefonovali, nám možná častěji než kdy jindy vytane na mysli poučka, že „před spojkou a čárku nepíšeme“ anebo jiné jí podobné.
Na pravidla o psaní čárek, která nám uvízla v paměti z hodin českého jazyka, bychom ale neměli příliš spoléhat. Více bychom asi měli přihlédnout ke smyslu napsané věty a k její stavbě, což už nás ale ve škole málokdy naučili.
Poněkud „použitým“, leč trefným příkladem, jak jedna čárka změní význam, může být věta Propustit nelze popravit, kterou lze psát dvěma způsoby: Propustit, nelze popravit nebo Propustit nelze, popravit. Už ne tak fatální důsledky má svěrákovské Lež, má krátké nohy. Ze známého přísloví se přidáním čárky stane věta, kterou bychom mohli zaslechnout nejspíše někde v pánské společnosti.
Za dnešní čárku, středník a dvojtečku vděčíme benátskému nakladateli a tiskaři Manutiovi, který tato znaménka v 15. století zavedl, aby usnadnil orientaci v psaném textu. Vykřičník vznikl z latinského zvolání Iyo, tedy ze zkratky Io psané pod sebou, a otazník vznikl jako zkratka latinského slova Questio, tedy spojení písmen Qu psaných pod sebou. K interpunkčním (rozdělovacím, členícím) znaménkům současné češtiny patří ještě středník, dvojtečka, tři tečky, pomlčka, závorky a uvozovky. Jejich užívání se řídí pravidly, která stanoví pravopisná norma daného jazyka.
Zásady psaní interpunkce se tedy liší v jednotlivých jazycích. Známý je např. španělský způsob psaní vykřičníku a otazníku jak na začátku, tak na konci věty a až příliš známé je emotivní užívání čárky v angličtině. Právě zvyklosti z angličtiny mnohdy nabourávají striktnější užívání interpunkce v češtině. Například čárku před spojkou a najdeme v angličtině poměrně běžně, a to i jde-li o poměr slučovací. Podobně se klade v angličtině čárka za slova jako například, dnes apod., zato vedlejší věty nejsou v angličtině na rozdíl od češtiny nutně odděleny čárkou.
Psaní interpunkce se ale samozřejmě vyvíjí. V české normě čárek ubylo, ačkoliv to tak možná nevypadá, z české literatury také zmizely věty zakončené třemi tečkami či „tyčkami z plotu“ a surrealisté ve svých dílech zrušili interpunkci nadobro. Podle současných zásad o psaní interpunkce nemusíme např. ve větě Zavolejte prosím zítra v pět hodin oddělit slovo prosímčárkami. Pokud ho oddělíme, dáme na něj větší důraz. Pavel Eisner si sice ve 40. letech 20. století pochvaloval, že z literatury mizí vykřičník („tyčka z plotu“), ale z internetu už na nás zase nevychovaně křičí (a někdy několikanásobně a ještě v kombinaci s otazníkem) každá druhá věta!
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
