Imunita českých zákonodárců bude asi zúžená

Poslanecká sněmovna nedávno zúžila imunitu českých zákonodárců. I když je pro definitivní platnost této normy nutný ještě souhlas tří pětin senátorů, už teď lze hovořit o úspěchu. Politoložky Vladimíry Dvořákové z Vysoké školy ekonomické v Praze jsem se zeptal, v čem spatřuje hlavní důvod, pro který se po několika planých pokusech tentokrát podařilo získat ve sněmovně ústavní většinu?

"Já si myslím, že hlavní důvod je předvolební situace. Poslanci si najednou velmi silně uvědomili, že to, jak budou hlasovat, bude bezprostředně ovlivňovat alespoň část voličů, jimž poměrně vadila tato imunita, která byla i na evropské nebo demokratické poměry velmi rozsáhlá. Díky tomu se to vlastně podařilo. A tam je to 'jádro pudla', když to řeknu takto jednoduše, pro to zmíněné hlasování v Senátu, protože tam sice budou také na podzim volby a řada senátorů bude zvažovat své hlasování s ohledem na voliče, ale volit se bude pouze jedna třetina Senátu, a proto to tam není tak úplně jasné."

V čem je podle Vás současné omezení imunity nejpřínosnější?

"Soudím, že to vyjadřuje určitou snahu nedávat taková privilegia poslancům, respektive omezit ta privilegia na věci, které jsou naprosto nutné. To znamená, že každý poslanec má mít jakousi imunitu. Ta základní imunita má zaručovat svobodu projevu, hlasování, názorů v Poslanecké sněmovně, ale nemá dávat jakási zvláštní privilegia, která by zabránila tomu, aby člověk mohl být stíhán za cokoliv, co spáchal po celou dobu svého života. Dosud tu byla možnost, že poslanec, pokud ho sněmovna nevydala, mohl být beztrestný za cokoliv, co spáchal. To myslím lidé nevnímali pozitivně."

Někteří odpůrci zúžení imunity přijaté normě vytýkají, že nebude chránit zákonodárce před tzv. verbálními trestnými činy, čili před odpovědností za vyřčená slova. Vidíte v tom nějaké nebezpečí?

"Já v tom velké nebezpečí nevidím, protože imunita bývá vždy dána tak, že nikdo nesmím být stíhán za to, co pronesl ve sněmovně. Je to ale velmi silně zneužíváno zejména radikálně pravicovými stranami, což v této chvíli u nás není, ale bylo třeba v době, když ve sněmovně byli Sládkovi Republikáni, kteří právě využívali imunity pro určité rasistické výroky, které potom mohly být trestně stíhány. Já si myslím, že to zúžení, jak je navrhováno v této chvíli, nijakým způsobem nezpochybňuje garanci svobody slova."

Dá se vůbec stanovit zřetelná hranice, která by imunitu zákonodárců, ale i třeba soudců vymezovala?

"Ty hranice jsou dané logikou. Imunita je dána tak, aby nemohlo být z politických důvodů znemožněno komusi rozhodovat v určitých otázkách zcela nezávisle. Je to sice trošku vágní formulace, ale já si myslím, že se to tam dá najít. To znamená, že pokud někdo vyloupí banku a je trestně stíhán, tak vlastně nikdo nemůže uvažovat o tom, že tam je politická motivace. Pokud by šlo třeba o zmíněnou svobodu slova, o nějaké výroky, tak potom záleží na té patřičné instituci, zda rozhodne, jestli vydá toho svého člena k trestnímu stíhání nebo ho nevydá. Moc obav ze zneužívání tedy nemám. Navíc je imunita instituce, která vznikla v 18. století, kdy tento konflikt byl poměrně běžný, kdy panovník míval i právo soudní, to znamená, že v momentě, kdy byl ve sporu s parlamentem či soudci, mohl vlastně rozhodnout o tom, že ti lidé byli trestně stíháni, aby nemohli projevit svůj politický názor nebo aby nemohli hlasovat."

Dovedete si představit stav, kdy se imunita definitivně a beze zbytku stane minulostí?

"Ne, to ne. Já si myslím, že imunita musí být zachována, ale musí být zachována pouze pro období mandátu. Myslím si, že by neměla být stahována na jakékoliv hlasování nebo projevy přímo v parlamentu. Ale myslím, že projevy mimo parlament nebo jakékoliv jiné aktivity, které jsou v rozporu se zákonem, by imunita neměla chránit."