Investice přímo do akcií vyžaduje peníze i odborné zkušenosti
Je to známý fakt: Češi zůstávají ve spoření extrémně opatrným národem. Pětina lidí takříkajíc spoří do slamníku a většina Čechů stále nedá dopustit na tradiční vkladní knížky a termínované vklady. Na druhou stranu se ale také rychle roste podíl těch, kteří jsou ochotni vstoupit do rizikovějších forem spoření, například investovat do otevřených podílových fondů. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
V různých podílových fondech už mají Češi asi čtvrtinu částky uložené v bankách, i když v investování do fondů se přece jen projevuje česká opatrnost. Radiu Praha to potvrdil generální manažér Asociace fondů a asset managementu České republiky Martin Hanzlík.
„Mohu jen potvrdit, že český investor je velmi konzervativní. Převažují stále investice do fondů peněžního trhu, i když kvůli relativně nízkým úrokovým sazbám nepřinášejí tyto fondy tolik výnosů. V současné době jsou velmi oblíbené také zajištěné fondy, které jsou konstruovány tak, že investor do nich investuje na období 4 – 5 let a správce fondu garantuje, že investor nebude prodělávat. Takový fond je většinou navázán na nějaký index, třeba pražské burzy nebo nějakých světových burz. Pokud index v daném období roste, podílí se investor na výnosu růstu trhu. Zajištěné fondy jsou také konzervativním produktem. V současné době jsou velmi oblíbené a zaznamenávají největší přírůstky peněz od investorů.“
Fondy peněžního trhu jsou ale pro dost Čechů přece jen poněkud atraktivnější. Jsou totiž využívány právě jako alternativa k termínovaným vkladům v bance.
„Je to tak. Pokud občan investuje na dobu delší než šest měsíců, neplatí z výnosu daně. Fondy peněžního trhu vydělávají na tom, že investují v obrovských objemech. Jejich zhodnocení je zhruba o jedno procento vyšší, než kolik by dostal investor v bance na termínovaném vkladu. Investor tedy investuje do fondu, ale je to vlastně alternativa krátkodobých úložek peněz, není to vnímáno jako investice do fondu. Pokud setrvává ve fondu peněžního trhu několik let, je jeho výnos oproti inflaci téměř nulový.“
Konservativní čeští investoři ale mají v oblibě také dluhopisové fondy, které už jsou trošku rizikovější. Výnos investice do fondů peněžního trhu i do dluhopisových fondů podstatně ovlivňuje Česká národní banka svou politikou úrokových sazeb. Zjednodušeně řečeno, pokud je banka zvedne, zvýší se i výnosnost fondů peněžního trhu. U dluhopisových fondů je to spíše naopak. Podle Martina Hanzlíka jsou právě dluhopisové fondy nejcitlivější na změnu úrokových sazeb. Jiné je to samozřejmě s investicemi do akciových fondů. Ty patří obecně k nejrizikovějším. To ale znamená, že mohou být i nejvýnosnější. Průměrná výkonnost akciových fondů v čase je pak podle odborníků asi 17 procent. Zároveň, jak známo, nabízejí akciové fondy a akcie vůbec různá nepříjemná překvapení. O tom jsme se mohli ostatně přesvědčit v uplynulých dnech. Pohybovat se v této době na akciových trzích staví i ostřílené investory před velké dilema. Prodávat, když nastává prudký pokles, a riskovat tím, že zítra začnou trhy zase rychle stoupat a my utrpíme zbytečně velkou ztrátu? Nebo vydržet a nepodléhat panikaření ostatních? Odborníci ale většinou připomínají, že pro lidi, kteří investují do akcií prostřednictvím akciového podílového fondu, platí jediná rada: trpělivost a nepodléhat panice. Totéž radí i Martin Hanzlík.
„My vždy říkáme, že investice do akciového fondu jsou investicemi střednědobými a dlouhodobými. Investor by měl počítat s tím, že nevstupuje do fondu za účelem spekulace. Nevstupuje tam proto, aby aktivně sledoval vývoj kursů a snažil se podle toho vstupovat a vystupovat z fondu. Většina těchto fondů má relativně vysoké vstupní poplatky, okolo čtyř procent, a takové spekulování se vstupováním a vystupováním by investorovi de facto jeho investici znehodnocovalo. Proto je správná strategie setrvat v investici. Pak je v zásadě jedno, jestli se investor trefuje zrovna do boomu trhu nebo nikoliv, protože časové hledisko de facto rozkládá výkyvy trhu.“
Někteří Češi by ale možná raději přesto spekulovali a chtěli by investovat přímo do akcií. Lidi, které láká riziko a možnost tučných výnosů, určitě neodradí ani současné dramatické pohyby na trzích. Některé to možná naopak spíše povzbudí. Martin Hanzlík má jisté pochybnosti.
„Spekulování na růsty a poklesy trhu je vyhrazeno určité části obyvatel. Jednak na to mají prostředky, protože to nejde dělat s částkami do sto tisíc korun, to jsou příliš malé částky na to, aby bylo možné vytvořit dostatečně diverzifikované portfolio. Spekulace jsou podle mě vyhrazeny osobám, které mohou disponovat částkami ve statisících, případně milionech korun. Jednak musí jít o lidi, kteří si doopravdy vyhledávají informace o trzích, sledují je a jsou schopni na změny reagovat. Pro běžného průměrného občana, který chodí do práce a má jiné starosti, je to nesmyslná aktivita. Nemá takové znalosti o zákonitostech vývoje trhu.“
Asi 60 procent peněz, které mají Češi v podílových fondech, obhospodařují domácí fondy, zbytek byl investován do zahraničních fondů. Jaký je vůbec rozdíl mezi domácími a zahraničními fondy,
„Z pohledu investora je ten rozdíl prakticky nulový. Fondy dnes nabízí prakticky stejné parametry, stejné podmínky.“
Nejsou Češi v zahraničním fondu omezováni například minimální výší investice?
„Většinou ne. Zahraniční fondy jsou už vlastně designovány pro distribuci napříč celou Evropou a minimální vstupní částky nejsou tak vysoké. Řada zahraničních fondů je navíc zakládána jako korunové. To znamená, že jsou určeny přímo domácímu investorovi a nejsou tam bariéry tohoto typu.“
Dobře, to jsou korunové zahraniční fondy. Pokud ale český investor vstoupí do zahraničního fondu vedeného v jiné měně, může zde hrozit kursové riziko, ne?
„Je to tak. V případě investice do fondů, které jsou nenominovány v jiné měně než v české koruně, skutečně hrozí investorovi kursové riziko.“
Říká generální manažér Asociace fondů a asset managementu Martin Hanzlík. A jaká by mohla být výnosnost jednotlivých typů fondů letos? Většina odborníků je zatím na rozdíl od minulosti ve svých prognózách hodně opatrná.