Jak Češi hodnotí své vlády

Od roku 1993 pokládá třikrát do roka agentura STEM občanům ČR stejnou otázku: jak jste byli poslední měsíc spokojeni s prací vlády? Výsledky jsou zajímavé a umožňují nám odpovědět na otázku jak hodnotí Češi své vlády.

Jak Češi hodnotí své vlády

Od nástupu koaliční vlády Vladimíra Špidly uplynulo nedávno sto dní. Jak lidé její práci hodnotí? Zatím extrémně dobře, to je ale dáno zvláštní situací. Více Věra Haberlová z agentury STEM.

"Tato vláda nastoupila v době povodní a její hodnocení poměřovali lidé právě podle toho, jak se vláda během povodní zachovala. Spokojenost je zatím vysoká, v září se pohybovala kolem 70 %, ale to byla nepřirozená situace. V říjnu už byla 56 % a bude zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet. Jak se vyrovná s klimatem ve společnosti."

Na subjektivní hodnocení práce vlády má totiž vliv celá řada faktorů, od oceňování úsilí věnovaného řešení problémů společnosti, přes morální a odborné kvality jednotlivých ministrů až po hodnocení dopadu práce vlády na životní úroveň a ekonomickou situaci vůbec.

Je zajímavé sledovat, jak se v průběhu roků měnila optika posuzování práce vlády. Od porevolučního nadšení po období jakéhosi normálu, kdy ekonomická kriteria jasně vedou.

Jak si tedy v očích veřejnosti stály jednotlivé české vlády? První vláda Václava Klause byla u moci v letech 1993-96. Její podpora se stabilně pohybovala kolem padesáti procent, od 51 % na začátku po 56 % na konci funkčního období. Proč? Pokračuje Věra Haberlová.

"Bylo to období, kdy ještě silně působila víra v budoucnost, že vývoj společnosti má smysl pro budoucnost. I tato vláda měla kritiky, ale byli ve výrazné menšině. Stále ještě převládala víra, že bude jednou lépe, že to má smysl."

Jak už bylo řečeno i tato vláda měla kritiky, především z řad republikánů, Levého bloku a později i sociálních demokratů.

Jinak na tom byla druhá Klausova vláda, z let 1996-97. Změnil se úhel hodnocení, do popředí se stále víc dostávala ekonomická kriteria. Začaly se prosazovat nároky a zájmy jednotlivých skupin veřejnosti a bylo stále obtížnější sladit představy o tom, co je správné.

Přišly i ekonomické potíže, bylo jasné, že transformace ekonomiky není zdaleka u konce, přišlo období tzv. úsporných balíčků.

"Vláda ODS a Klaus byli vnímáni jako nositelé ekonomické reformy. Na jaře 1997 se ukázalo, že reforma není tak úspěšná jak se před tím tvrdilo. Rozčarování bylo takové, že obliba vlády klesla z 50 % klesla až na 17 %, takový zvrat v hodnocení vlády dosud nenastal."

V prosinci 1997, tedy po půldruhém roce práce, Klausova vláda padla.

Následovala úřednická Tošovského vláda, ta však byla u moci jen po přechodné období, a z hlediska statistiky či zkoumání obecnějších trendů, není zajímavá. Během jejího působení vlastně proběhl jen jeden průzkum veřejného mínění, podle něj jí důvěřovalo 55 % lidí.

Všichni čekali na změnu. Přišly volby v roce 1998 a do vlády vstoupili sociální demokraté a Miloš Zeman. Pokračuje Věra Haberlová.

"Na počátku působení, první údaj po dvou měsících práce kolem 50 %, měla bianco důvěru, neodpovídalo to ani výsledku voleb. Lidé věřili, že nová strana ve vládě přinese změnu. Bylo zde opět pozitivní očekávání. Po roce se ale ukázalo, že očekávání se nenaplnilo a důvěra opět klesla až na 17 %. Nebylo to tím, že by sed lidem dařilo hůř, ale tím, že se nic nedělo k lepšímu."

Vláda Miloše Zemana se z  krize dostala a na konci funkčního období jí věřilo opět čtyřicet šest procent občanů. Napomohl tomu i začínající ekonomický růst, spolu s prvními pozitivními hodnoceními Evropské unie. Co z tohoto přehledu hodnocení práce jednotlivých vlád vyplývá? Především to, že ekonomická hlediska se stále víc dostávají lidé do popředí a třebas i to, že není důležité, nakolik je ten či onen premiér lidem sympatický či nikoli, ale hlavně jaké výsledky za ním zůstávají.