Dnešní archivní záznam ukazuje, jak silně krajané vnímali pro Československo velmi dramatické období let 1938-39. Krajané se tehdy podle vzpomínek pamětníků snažili svou vlast posilovat k odporu a obraně. Redaktor František Kamil Zeman v roce 1966 vzpomínal, jak krajané prostřednictvím rozhlasu pomáhali například lidem, kteří museli po podpisu Mnichovské dohody odejít ze zabraného pohraničí.
Odchod lidí ze zabraného pohraničí
"Na krátkých vlnách i v každodenním vysílání na středních vlnách rozhlasu se vysílalo o pomoci uprchlíkům z pohraničí. Vy, naši drazí krajané, jste to tenkrát slyšeli. Rozhlas vás tenkrát o pomoc nežádal, dokonce nesměl. Ale vy jste se ozvali. Nebylo nic samozřejmějšího pro vás, než to, že jste pomohli a pomáhali. Ze zámoří i ze všech možných zemí Evropy začaly rozhlasu docházet vaše zásilky peněz - mnoho dolarů, libry, franky, šatstvo, konzervy potravin,... A my jsme to posílali do měst a míst, kde byli naši uprchlíci. Pomáhalo to. Prospívalo to. Ve vašich dopisech bývaly peníze v bankovkách. My jsme je dostali a nikdy jsme vám je nekvitovali. Až dnes. Vaše dary byly v poctivých rukou. To, čemu dnes říkáme valuty, shromažďoval tenkrát u nás v rozhlase hudební skladatel Anatol Provazník, který byl ve stycích s našimi leteckými důstojníky. Chystali se k odchodu za hranice, připravovali odchod i jiných. A vy jste jim dali prostředky potřebné pro začátek na první dobu pobytu za hranicemi. Byly to první prostředky, první peníze našeho zahraničního odboje. Od vás, naši milí krajané. Všechno, co jste tehdy poslali a darovali, bylo odevzdáno svému účelu. Odpověď na své dopisy jste nedostali. Tragického dne nacistické okupace, 15. března 1939, jsme Vaše dopisy spálili. Ale nikdy jsme na ně nezapomněli. Teprve dnes za ně děkujeme."
