Jak může rozhlasová práce pomáhat

Téměř neuvěřitelných 40 let působení v Radiu Praha má za sebou naše kolegyně Jana Peterková, která se po většinu této doby věnuje programové výměně. Do jejich pracovních vzpomínek, které jsme zaznamenali při příležitosti jubilea Radia Praha, se vmísila i jedna osobnější.

"Já bych mohla říct, co mě otravovalo a co mě těšilo. Za minulého režimu to byla samozřejmě úmorná školení, doškolování, které jsme takřka nepřetržitě absolvovali. Od politických školení o závěrech sjezdů po pravidelná školení civilní obrany celého rozhlasu. A balzámem v této situaci byl samozřejmě osobní kontakt s lidmi. Hlavně s těmi, za nimiž jsem vyjížděla mimo Prahu, kteří mě vždycky tak uzemnili a dostali do reality života. A vždycky jsem se snažila, abych na ty rozhovory byla odborně připravena a abych měla čas na to s těmi lidmi posedět a dozvědět se to, co je vždycky pro každého redaktora zajímavé, co je za podstatou té práce, to, co si nemůžu nastudovat, co se dozvím od toho tvůrce samotného.

Pokud někdy člověk pochybuje, každý z nás, o smyslu své práce, ale já jsem zažila situaci v rozhlase, kdy jsem o ní naprosto nepochybovala. Jela jsem tehdy na reportáž do Jablonce, kde jsem natáčela něco o výrobě a exportu bižuterie a den předtím mi kolegyně Madlenka Šusterová vyprávěla zážitek z natáčení v jedné pražské nemocnici, kde tehdy měli operovat tři malé děti s nějakou srdeční vadou a museli z nich vybrat pouze dvě, protože neměli valuty. Ona mi to vyprávěla takto odpoledne, byly jsme z toho obě dost rozrušené a já jsem tam druhý den ráno jela, natočila jsem a potom - hovořila jsem s ekonomickým ředitelem, myslím -a když už jsem odcházela z té místnosti, tak mi to tak nějak nedalo, protože i on hovořil o valutách, a vyprávím mu ten příběh, co se odehrál. On se na mě podíval a pravil: kolik těch valut potřebují? Tak to jsem samozřejmě nevěděla, ale zprostředkovaly jsme kontakt přes tu kolegyni na lékaře a oni se domluvili a potom jsme to ověřovaly. To se 'nemělo', takže to bylo takové neoficiální, ale bylo nám pak řečeno, že jim pomohli. Takže to byl takový až románový příběh o tom, že rozhlasová práce může mít i takovýto konkrétní dopad v praktickém životě."