Jak se kalí ocel

Barrandovské filmové ateliéry možná brzy získají nového majitele. Velkofilm odehrávající se už dvanáct let na kopci nad Prahou tedy čeká další zajímavá sekvence. Jak uvádí Zdeněk Vališ, pochopit tamní složitou situaci je paradoxně možné pouze pohledem na sever Moravy.

Jak se kalí ocel

Barrandovské ateliéry patří k nejstarších v Evropě a rozlohou je předčí jen filmová studia v Římě. V posledních letech se stal Barrandov vyhledávaným místem pro řadu zahraničních společností včetně Hollywoodu a do Prahy se na natáčení sjíždí Oscarové hvězdy. Zcela výjimečná je ale také poloha barrandovských studií, umístěných v unikátní přírodní oblasti, na jednom z nejhezčích evropských horizontů. To vše by mohlo zůstat jen nostalgickou vzpomínkou, pokud se ze zdejšího území stane sice vzácná, ale přece jen pouhá stavební parcela, třeba pro hotely, supermarkety, nebo snad i mrakodrapy. Znepokojení a znechucení nad hrátkami kolem Barrandova vyjádřil před časem prezident Václav Havel, jehož rodina má k ateliérům silný osobní vztah. Silně napružená je ale už léta celá kulturní fronta. Ta dnes opět bije na poplach.

Logo Filmových ateliérů Barrandov

Majoritním vlastníkem barrandovského komplexu je od poloviny devadesátých let společnost Moravia Steel, která - jak vyplývá z názvu - podniká převážně v ocelářství. Zájem o vzácný kulturní statek ze strany ocelářů je ovšem pochopitelný. Barrandov, to nejsou je filmové ateliéry, ale především lukrativní pozemky a rovněž lukrativní nemovitosti přímo v centru Prahy. A oceláři se ani netají tím, že celý komplex jim slouží pouze k expanzi v jejich oboru. Je to sice zřejmě světový unikát, jít přes kulturu na hutě - většinou průmysloví mecenáši podporují kulturu - nicméně byznys je byznys. Už když se Moravia Steel stala majoritním vlastníkem Barrandova, hned ho použila jako zástavu u České spořitelny na úvěr, za který zakoupila Třinecké železárny.

Zástavní právo spořitelny letos skončí, a tak oceláři roztáčejí další majetkovou ruletu. Ta může tentokrát zahýbat celou ekonomikou. Ve hře je zájem soustředit všechny severomoravské ocelárny pod jedno rozhodovací centrum. Ke svým Třineckým železárnám by proto Moravia Steel ráda připojila i ostravské podniky Nová huť, Vítkovice Steel a Vysoké pece Ostrava. Pro stát, který v nich má zatím majoritu, ale nejsou třinečtí oceláři tak důvěryhodným nápadníkem, aby jim dal prodal podniky na dluh. Půjde přitom řádově o miliardy. Jádro českého filmového průmyslu tedy asi půjde takříkajíc do frcu, aby uhradilo část požadované sumy a umožnilo třineckým další expanzi.

Minoritní akcionáři Barrandova, mezi něž patří například režisér Miloš Forman či kameraman Miroslav Ondříček, se sice bouří, ale to je asi tak to jediné, co mohou v této situaci dělat. Připomeňme si, že privatizaci Barrandova připravila v roce 1991 vláda Petra Pitharta. Tehdejší ministr kultury Milan Uhde při této příležitosti prohlásil, že zlatá akcie, kterou bude vlastnit stát, zajistí Barrandovu pokračování filmové tvorby a bude blokovat nakládání s pozemky a nemovitostmi, které se ocitnou v majetku privatizované společnosti. Před dvěma roky ministr kultury Pavel Dostál jen zděšeně vyjekl, když Krajský soud v Praze konstatoval, že zlatá akcie státu je od samého začátku právně neplatná. A filmoví tvůrci mohli vztekle zvolat, že vzniklá situace je dalším důkazem naprosté impotence našich politických a legislativních špiček.