Jak se vede českému textilnímu průmyslu?

Propouštění, zavírání provozů nebo prodejen, platební neschopnost, konkurs. Nejméně jeden z těchto pojmů si za poslední léta můžeme spojit s takovými tradičními značkami, jakou jsou Jitka, Perla, Slezan, Texlen, Tiba nebo nenověji OP Prostějov. Hyne snad český textilní a oděvní průmysl na úbytě? Podle mnoha novinových titulků by se to sice mohlo zdát, ne všichni ale chmurné názory sdílejí.

Ne desetiletí, ale staletí se český textilní a oděvní průmysl těšil pověsti chlouby své země. Není divu:

"Jednak se říkalo, že Čechy byly dodavatelem textilu do celé rakouské monarchie, ale kdybychom to vzali přes ty vynálezy, přes ty nové myšlenky, tak jestli za posledních sto roků celý textilní svět dostal nějaké převratné novinky, tak všechny přišly z Čech. Bezvřetenové předení, bezčlunkové tkaní, víceprošlupní tkaní, technologie Arachné, proplétání, to všechno jsou české patenty. Nikdo nic lepšího v textilu světu nepřinesl," připomíná viceprezident Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu a její výkonný ředitel Jiří Kohoutek.

Jiří Kohoutek

Nastává tedy po tom všem soumrak?

"Jak se ten textilní průmysl dejme tomu od roku 1990 vyvíjí, na to může být několik pohledů. Z minulosti jsme zvyklí měřit úspěšnost toho sektoru zaměstnaností. Z tohoto pohledu dostal český textilní a oděvní průmysl, řekl bych, dost velkou ránu, protože před dvaceti lety zaměstnával 250 tisíc lidí, dneska zaměstnává podle našeho odhadu 60 tisíc lidí. Čili ty výrobní kapacity jsme ztratili. Ale tržby máme o málo menší, než jsme měli před deseti lety a kdybychom k tomu započítali kurzové vlivy, tak možná zjistíme, že jsme v podstatě v tržbách na stejné úrovni, jako před deseti lety. Čili na to je mnoho pohledů."

Jiří Kohoutek proto navrhuje nepodléhat chmurám a nelíčit situaci jako horší, než opravdu je:

"Samozřejmě, mediálně vypadá ten textilní průmysl jako problém, protože se za poslední roky objevily kauzy Tiba, Jitka, Slezan, Texlen, naposled OP Prostějov, a to samozřejmě vytváří dojem, že ten textilní průmysl tady je buď těsně před smrtí anebo po smrti. Ale tady v Čechách pořád existuje zhruba 500-550 textilních a oděvních firem, které zaměstnávají víc jak 20 pracovníků. Takže to není malý sektor. Ale já říkám, že měníme hlavně charakter toho byznysu. Kdysi jsme vyráběli všechno, dneska přecházíme na ten model severoevropský, to znamená to, co umíme udělat lépe než konkurence, vyrábíme, a to co neumíme udělat lépe než konkurence, přikupujeme."

Je to tak trochu jako s fotbalem a politikou: každý má na sobě nějaké oblečení a proto si každý myslí, že textilnímu průmyslu rozumí. Ale tento obor je dnes už trochu dál, než jen při šití košil. A už zmíněná tradice inovativnosti připomíná, kudy vede cesta z existujících problémů, říká viceprezident Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu Jiří Kohoutek:

"Abychom se na ten textil nedívali přes prsty: lidé se vždycky budou oblékat, vždycky budou nějak bydlet. A dneska textilními technologiemi vyrábíme tvrdé pleny mozkové, náhrady šlach, náhrady cév. Umíme nahradit beton, umíme nahradit kov. Pod každým metrem dálnice je nějaký textil. Čili uplatnění textilu končí tam, kde končí lidská představivost. Takže bychom si ho měli pěstovat a neměli bychom nad ním dělat kříž. Měli bychom ho brát se všemi těmi problémy, které má, ale jako perspektivní odvětví, které má velkou inovační schopnost."

A jak je to s obávanou asijskou konkurencí? Kohoutek považuje za problém hlavně asymetrický přístup producentů z velice otevřené Evropy na mnohé trhy Asie i Ameriky, které kladou dovozům řadu překážek:

"To je zásadní problém celého českého a potažmo i evropského průmyslu. My říkáme, že jsme postiženi asymetrií přístupu na trh. Do Evropy se může dostat, když to trochu zjednoduším, kdekdo s jakýmkoliv objemem zboží. My máme řadu teritorií téměř zavřených. Je to Asie, je to Jižní Amerika, je to ale i Severní Amerika. Nejsou to jenom cla. Dneska už to nejsou kvóty, ale jsou to netarifní překážky a ty mají velmi sofistikovanou strukturu a každý je uplatňuje nějak jinak. Ale stačí se podívat na vývoz oděvních výrobků do Číny, třeba z Evropy, a hned vidíte, že to nejde. Prostě můžete to tam vyrábět jako evropská firma, ale těžko to můžete vyrábět tady a dovážet tam. To se setkáte s nepředstavitelnými problémy. A to je kardinální problém.

My říkáme ano, musíme se vyrovnat s konkurencí, ale chtěli bychom aspoň, aby to bylo fér, když k nám může každý, abychom se my dostali do těch teritorií taky. A to je vlastně základní požadavek, který máme na Evropskou unii a říkáme, protože Evropská unie to neumí vyřešit ze dne na den, tak dáváme na zvážení, aby do té doby, než to vyřeší, evropským výrobcům vytvořila přiměřené podmínky, které by aspoň zčásti kompenzovaly tuto nevýhodu."

Jinak ale obavy z laciné asijské konkurence relativizuje:

"Ty doby, kdy mezi čínským a nekvalitním se dělá rovnítko, ty jsou pryč. Dneska z Číny chodí i kvalitní výrobky, musí se to posuzovat výrobek od výrobku, těžko se na to hledá nějaká šablona. No a co se týče konkurenceschopnosti, tak bychom museli jít do toho kalkulačního vzorce a tam jednoduše poznáte, kde jsou ty jejich benefity. Mohl bych začít mzdou, ale mohl bych začít i celým sociálním systémem, mohli bychom začít pojištěním. Vůbec náklady na pracovní sílu, na jednotku práce atd. Tam jsme nekonkurenceschopní nebo výrazně pokulháváme v té konkurenceschopnosti.

Stroje kupujeme za stejné ceny, základní suroviny, burzovní komodity, bychom měli teoreticky kupovat za stejné peníze. My točíme mašiny v Evropě zhruba 1600 hodin za rok a v Asii se točí 6500 hodin za rok. My pracujeme sedm a půl hodiny a chceme mít osm týdnů dovolené, oni pracují deset hodin a dovolenou nevím jakou mají. Čili tam je potřeba hledat ty rozdíly," uzavírá viceprezident Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu Jiří Kohoutek.