Jaká je nyní perspektiva vládní koalice?

Volba prezidenta minulý týden skončila vítězstvím Václava Klause. On a Občanská demokratická strana se bezpochyby mohou cítit jako vítězové. Přívrženci Jana Švejnara se zatím vzájemně obviňují se selhání. Navíc část Švejnarových volitelů je součástí vládní koalice. Kam se teď ubírají vztahy parlamentních stran? A nehrozí nyní České republice politické otřesy? To jsou některé z otázek, s nimiž jsme se obrátili na dva politology.

Jan Švejnar  (vlevo) a Jiří Paroubek,  foto: ČTK
Sociální demokracie vyšla z volby prezidenta jako poražená, ačkoliv její lídr Jiří Paroubek se docela slušný počet hlasů pro Švejnara snaží prezentovat jako úspěch, míní Petr Just.

"Ale skutečnost je taková, že sociální demokraté vyšli z této volby vlastně naprázdno. Nepodařil se jim hlavní cíl a teď začínají hledat, kde se stala chyba," komentuje politolog snahu vedení ČSSD ukazovat prstem na komunisty, kteří nakonec Švejnara nepodpořili. Navzdory Paroubkovým slovům o prohlubující se izolaci KSČM se však obě strany dříve nebo později vrátí ke spolupráci, domnívá se Petr Just: "Bojují o podobného voliče, jejich programy si jsou relativně blízké a je jasné, že tyto dvě strany, ať už se to někomu líbí nebo ne, na parlamentní půdě spolupracují a musí spolupracovat, pokud chtějí prosadit nějakou levicovou legislativu."

Zleva: předseda KSČM Vojtěch Filip,  předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik a premiér Mirek Topolánek,  foto: ČTK
Dalším důležitým momentem pak podle Justa budou podzimní senátní volby, kdy se před druhým kolem utvářejí neformální koalice na podporu toho ze dvou postoupivších kandidátů, který je dané straně bližší. "A tady budou ČSSD a KSČM velmi úzce spolupracovat. Budou se potřebovat, budou žádat své voliče, aby podporovali kandidáta té druhé z těch levicových stran, pokud se dostane do druhého kola. Takže ta spolupráce je žádoucí z pohledu obou politických stran. Proto se domnívám, že ta současná krize ve vztahu mezi ČSSD a KSČM je pouze dočasnou záležitostí a ve vlastním zájmu ty strany tuto krizi brzy překonají," předpokládá Petr Just. Vzájemné výčitky vedení obou stran navíc připomněly určitou rozpolcenost vztahu sociálních demokratů ke KSČM. Přes některé výhrady uvnitř ČSSD zatím platí její usnesení nejít do vlády s komunisty, pokud se nezreformují, což ale nevylučuje jiné typy spolupráce: "Na jedné straně jsou si (sociální demokraté) vědomi toho, že chtějí-li prosadit něco levicového, nikdo jiný než Komunistická strana Čech a Moravy jim v tom nepomůže. Na druhé straně si uvědomují, že KSČM se ještě plně neodpoutala od své předlistopadové předchůdkyně a zcela není ještě akceptovatelná z etických důvodů."

To, že tři pětiny křesťanskodemokratických volitelů nakonec podpořily Václava Klause, se možná dá číst jako určité sblížení více-méně středových lidovců s pravicovými občanskými demokraty. Tento posun ale podle Petra Justa není úplnou novinkou a podepsal se na něm už kdysi právě Jiří Paroubek: "Sblížení obou stran už bylo evidentní po volbách 2006, resp. už poté, co se před volbami 2006 stal předsedou (KDU-ČSL) Miroslav Kalousek a začal stranu směřovat k ODS. Což byla trochu i vina ČSSD, která v té době dostala do čela Jiřího Paroubka, který začal trošku více inklinovat ke komunistům a lidovci se začali odvracet na tu druhou stranu politického spektra."

Prezident Václav Klaus,  foto: ČTK
Podle politologa Petra Justa se však ani tím zřejmě nezmění důležitý charakterový rys KDU-ČSL, vnímaný po celé polistopadové období: "Lidovci byli, jsou a asi i zůstanou stranou, kde působí vnitrostranické proudy, které můžeme třeba i zjednodušeně označit za víc levicovější, víc pravicovější."

Možná větší vnitřní pnutí se dnes spojuje spíše se stranou vítězů, personifikované lídrem ODS Topolánkem a jeho místopředsedou Bémem. "Mirek Topolánek má štěstí v tom, že se podařilo zvolit Václava Klause prezidentem a proto dočasně umlčel vnitrostranickou kritiku, která se na jeho hlavu čas od času snese."

Podle Petra Justa je to umlčení opravdu dočasné a mohou ho narušit podzimní senátní a krajské volby, do kterých půjde ODS z pozice hlavní vládní strany a nemusí obhájit tolik postů, kolik byla zvyklá kdysi získávat v opoziční roli. "Může - v případě výrazného neúspěchu v krajských, senátních volbách - Mirek Topolánek čelit zase nějaké intenzivnější kritice. Ale to, že se mu podařilo dosáhnout zvolení Václava Klause, tak bych teď, v tento moment, bral jako určité uklidnění situace uvnitř ODS a stabilizaci jeho pozice."

Pavel Bém,  foto: ČTK
V logice tohoto vývoje si proto Petr Just myslí, že napjaté vztahy mezi občanskými demokraty a zelenými se utřesou a pokud se samotná ODS neotřese například v senátních volbách, vláda má šanci vydržet: "Situace se po volbě Václava Klause uklidnila. ODS možná bude dávat najevo nespokojenost s chováním zelených, ale k tomu, že by zelení byli vyloučeni z vlády, nebo k tomu, že by sami vystupovali z vlády, patrně nedojde. Takže vládě bych předpovídal i nadále setrvání u moci. A pokud nedojde k nějakým závratným otřesům, pak si myslím, že tato vláda bude vládnout celé to čtyřleté funkční období."

Přesný opak si ale v tomto případě myslí další politolog, Jiří Pehe: "Prezident by samozřejmě mohl přispět k uklidnění situace i k zachování vládní koalice. Ale já se obávám i v tomto případě, že Václav Klaus na tom nebude mít velký zájem. On je člověkem, který nezapomíná útoky na svou osobu a rozhodně si myslím, že si bude chtít vyrovnat účty přinejmenším se Stranou zelených. Konec konců v médiích se do Strany zelených velmi tvrdě pustil (pražský primátor a místopředseda ODS) Pavel Bém, který je považován za nejbližšího spojence Václava Klause a řekl jasně, že ODS nikdy zeleným jejich vystupování v prezidentské volbě neodpustí."

To by pak mohlo ohrozit i setrvání vládní koalice v současné podobě, míní Pehe. "Rozpad vládní koalice samozřejmě hrozí už od samého počátku, kdy byla vytvořena. Ovšem touto prezidentskou volbou je skutečně velmi destabilizovaná a i když se podaří ty rozpory zatlačit pod povrch, tak mohou znovu vyvřít při nejbližší vážné roztržce ohledně nějakého důležitého tématu." Takovými tématy by mohli být například americký radar, návrat Jiřího Čunka do vlády nebo snaha prezidenta vstupovat do evropské agendy, uzavírá Jiří Pehe.