Jaký je dnešní život mnichů?

vysebrodsky_klaster4.jpg
0:00
/
0:00

Čtrnáctého ledna 993 byl českým knížetem Boleslavem II. Pobožným a svatým Vojtěchem založen Břevnovský klášter, v němž se "modlili a pracovali" mniši řádu benediktinů. Šlo o první mužský klášter na českém území. Cisterciáci, jimž se věnuje dnešní příspěvek, přišli do Čech až v první polovině 12. století. Řádu patří také klášter ve Vyšším Brodě, založený mocným rodem Rožmberků.

Vyšebrodský klášter, foto: www.czechtourism.cz
Život mnichů, skrytý za zdmi kláštera, vždy probouzel a stále probouzí lidskou fantazii. O to, jak se osmi vyšebrodským řeholníkům žije dnes, jsme se zajímali v rozhovoru s otcem Justinem, převorem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, který již 750 let stojí na pomezí Šumavy v jižních Čechách.

Jak vypadá život mnichů dnes a jak vypadal v minulosti?

„Tak v podstatě se v tom základním nezměnil. Ora et labora, modli se a pracuj, platí i do dneška, kdy ten den je rozdělen mezi modlitbu a práci. Stejně tak jako když ten náš řád vznikl před těmi více než devíti sty lety, tak se sedmkrát denně scházíme k modlitbě – žalmy, máme za úkol se pomodlit 150 žalmů týdně podle řehole svatého Benedikta. Sedmkrát týdně se scházíme, protože to král David píše v Žalmu 118: Sedmkrát denně Tě budu Bože chválit.“

Jak si můžeme představit všední den takového mnicha ve Vyšším Brodě?

„Úplně jednoduše. Ten náš život je postaven na takových třech pilířích. Tak je to, jak jsem řekl, modlitba, lectio divina – to znamená duchovní četba, několikrát za den duchovní potrava Písma svatého, rozjímání, - a práce. A to vlastně pořád jaksi koluje každý den stejně.“

V čem spočívá cisterciácká spiritualita?

„No tak ona vlastně spočívá v tom, že ta každá lidská činnost má být posvěcena ke cti a slávě Boží. Proto cisterciáci vždycky stavěli ty kláštery ne ve městě, ale v ústraní. A naším úkolem není prvořadě nějaká evangelizace, ale spíš tak v určité takové odloučenosti prosit Boha za ten pokoj a mír pro lidi a chválit Ho jak teda ústy, modlitbou, mší svatou, a tedy i tou prací. Svatý Bernard z Clairvaux říká: „Pána Boha můžu chválit, i když zametám.“ Můžu z toho udělat nádhernou liturgii, když to udělám ke cti a slávě Boží. Žádná činnost není nízká.“

Cisterciácký řád používá Benediktovu řeholi, či lépe řečeno řídí se Benediktovou řeholí. Jsou nějaké rozdíly cisterciáků a benediktinů?

„Rozdíly jsou hlavně v architektuře. Cisterciácký řád, ač žije podle Řehole svatého Benedikta, chtěl návrat při svém vzniku k původní čistotě té Řehole. A proto také ty kostely cisterciácké, ač jsou to mohutné katedrály, tak nejsou tak mnohotvaré, a zároveň i ta činnost je koncentrovaná spíše do kláštera. Není příliš tak jaksi orientovaná navenek, jako u těch benediktinů, jak se to později vyvinulo. My nemáme třeba žádné školy tady u nás v Čechách. Nemáme nějaké farnosti. My jsme tady v klášteře. A to není, že bychom se zavírali před lidmi. Lidi spíš chodí sem za námi na duchovní pohovory a zároveň si třeba přijdou jen poslechnout, jak se modlíme, ztišit se a tak hledat pokoj.“

Když jsme mluvili o architektuře, projevuje se nějakým způsobem cisterciácká spiritualita právě v té architektuře. A když ano, tak jak?

„Ano. Projevuje se právě v takové té střídmosti, ale zároveň ohromností. Ohromuje člověka, ty katedrály. Vzpomeňme na první cisterciácký chrám v Čechách, Sedlec u Kutné Hory, ten je mohutný. Zároveň ale člověk tam cítí takovou pokoru, vlastně že je malý tvor proti Bohu, zároveň důstojnost, že je božím otiskem, božím dítětem.“

Jsou nějaké obtíže, které musí mnich na své cestě života v klášteře překonávat?

„Určitě. Nežijeme v nebi. V nebi pak, jestli se tam ovšem dostaneme ale, tak tam to bude všechno OK. Tady mnich je člověk, se všemi svými slabostmi a i přednostmi. Ale přece jenom na to není sám, poněvadž k tomuto mnišskému povolání je povolán Bohem. To já jsem si nevybral, to mi skutečně povolal Bůh, já to musím svobodně přijmout. A když toto přijmu, tak také cítím, že Bůh mně pomáhá. K tomu je také ale i komunita. Život v klášteře vlastně směřuje k sjednocení s Bohem. A my nejsme poustevníci. Proto žijeme v komunitě, že si jeden druhého podpíráme na té cestě k Bohu.“

Vy také spravujete klášter ve Vyšším Brodě. Jak vypadá Váš všední den?

„Můj den začíná ve čtyři hodiny ráno a modlitbou potom v půl páté. To trvá tak tu hodinku, ty vigílie. Potom je rozjímání. Ve čtvrt na sedm začínají další modlitby, takzvané ranní chvály. Poněvadž jsem zároveň i knězem, tak po nich sloužím pro komunitu nejsvětější oběť, mši svatou, vlastně vrchol dne. To je pro nás jaksi zdroj posily pro ten den, protože Kristus znovu vstává z mrtvých a obětuje se. Po mši svaté je snídaně, chviličku volna, rozdělím práci, co je potřeba. A potom se znovu scházíme k dalším modlitbám ve čtvrt na devět. Po modlitbách je takzvaná kapitula. V kapitulní síni se scházíme, kde čteme vždy právě tu kapitolu z Řehole s výkladem a aktualizaci na ten konkrétní den. Rozdělení práce, starosti spolubratrů, co je potřeba udělat. Každý co má na srdci, co potřebuje. Potom začíná již normálně pracovní den až do dvanácti hodin, kdy začínají další modlitby. Potom začíná oběd po poledních modlitbách.

Ve dvě hodiny znovu začíná další práce. V mém případě to znamená – já mám na starosti kontakt s veřejností, ekonomii – část a tak dále. Vyřizování náležitostí ve styku s úřady a tak dále. Večer pak jsou nešpory, před tím je duchovní četba. Po nešporách je večeře. A po večeři je taková společná rekreace, kdy se sejdeme s bratry, poněvadž každý má svoji práci, tak se přes den vidíme třeba jenom na těch modlitbách, tak si popovídáme. Ve tři čtvrtě na osm začíná duchovní čtení zase v kapitulní síni. Po něm začíná poslední modlitba dne, takzvaný kompletář, na jejímž konci zpíváme Salve Regina – Zdráva buď Královno. A potom dám požehnání komunitě. Tím vlastně pracovní den končí. Ale je ještě možnost, kdo se chce pomodlit nebo přečíst něco. A potom je přísné silencium, tedy ticho až do rána.“

Jak pracují ostatní mniši tady v klášteře?

„Každý má něco. Tady je veliká knihovna, zahrady. Také součást nařízení, poněvadž k nám přijde hodně turistů, tak koordinace s agenturou, která nám tady zajišťuje ten turistický provoz. A samozřejmě veliká energie musí být vynaložena také na rekonstrukci kláštera - koordinace firem a tak dále.“

Jaké hodnoty může řádový život nabízet lidem dnes?

„Mnišský život, to znamená - mniši svými modlitbami opravdu vyprošují u Boha požehnání pro ty, kteří třeba na Boha tolik času nemají nebo ani o Něm nevědí a nechtějí mít třeba na něj čas. Takže ten kontakt s Bohem, prosit za celý svět pro to požehnání, pro ten pokoj, který je potřeba v dnešním světě, kterého je jakoby někdy stále méně přes tu hektičnost té doby.“

Máte nějaké kandidáty či zájemce o vstup do cisterciáckého řádu?

„Jezdí sem různí zájemci. Postupně to musí všechno dozrávat. Ta formace je dlouhá a to rozhodnutí stát se mnichem, to musí být opravdu velmi zvážené. To nesmí být nezralé rozhodnutí. Poněvadž to skutečně je cesta krásná, ale taky náročná.“

Foto:www.klaster.vyssibrod.cz