Jan Kodeš slaví 80 let. Kluk z Karlína, který dobyl Wimbledon a zůstal věrný domovu
Vyrostl na prašných dvorcích v Karlíně, snil o fotbale a nikdy netoužil po emigraci. Přesto se stal jedním z největších tenistů československé historie. Jan Kodeš vyhrál French Open, Wimbledon i Davis Cup – a jeho příběh je cestou z poválečné Prahy až na vrchol světového sportu, ale také příběhem věrnosti, která ho přiměla odmítnout život na Západě.
Na centrálním dvorci ve Wimbledonu panovalo parné červencové odpoledne roku 1973. Jan Kodeš vedl finále už o dva sety, když ho v třetím setu přepadla náhlá strnulost. Vidina vítězství ho na okamžik ochromila. Po pár úderech se ale tělo znovu rozběhlo a o několik minut později padal československý tenista na kolena do trávy. „Are you happy that you won?“ zaznělo při ceremoniálu. Ze sevřeného hrdla dostal jen tiché „Yes… yes.“ Teprve v šatně se naplno rozplakal.
Jeho triumf měl i politický rozměr. V normalizačním Československu se stal symbolem úspěchu socialistického sportu. Režim si přivlastnil kus slávy, ale zároveň zamlčel, že skutečně prvním Čechem, který Wimbledon vyhrál, byl Jaroslav Drobný – emigrant, o němž se tehdy nesmělo psát. Stejně tak se nemluvilo o bojkotu, kvůli němuž na turnaj nepřijela většina světové špičky. Doma však nikdo nepochyboval: pro československé diváky byl triumf skutečný a opojný.
Kodešova cesta začala na zaprášených kurtech v Karlíně. Jeho otec, dříve advokát, byl po nástupu komunistů označen za „živnostníka“ a skončil jako správce tenisových dvorců. Malý Jan tak vyrůstal mezi sítí a antukou. Miloval fotbal stejně jako tenis, ale v osmnácti musel zvolit. V roce 1964 vyhrál Pardubickou juniorku a pochopil, že jeho budoucnost je na kurtu. Od roku 1966 kraloval československému tenisu dvanáct let v řadě.
Triumfy, nabídky a věrnost domovu
Koncem 60. let se tenis otevřel profesionálům a Kodeš se konečně mohl měřit s absolutní světovou elitou. V roce 1970 vyhrál French Open, o rok později titul obhájil. Paříž si ho zamilovala pro jeho zarputilost a bojovnost. Prosadil se i na rychlejších površích – v roce 1971 došel do finále US Open.
Odměny tehdy nebyly závratné. Za Wimbledon 1973 dostal 5 000 liber, po zdanění a odvodech Pragosportu jen zlomek. Za výhru si koupil v Tuzexu ojetý Fiat 850 a věnoval ho otci.
Po druhém triumfu v Paříži dostal nabídku zůstat ve Francii natrvalo. Mohl emigrovat, žít svobodně a vydělávat násobně víc. Odmítl. „Neměl jsem odvahu,“ přiznal po letech. Nechtěl opustit rodinu ani reprezentaci. Z dnešního pohledu se to může zdát nepochopitelné, ale Kodeš zůstal. A stal se jediným členem vítězného týmu Davis Cupu 1980, který po kariéře zůstal žít v Československu.
Wimbledon 1973: drama, které se nezapomíná
Wimbledon 1973 byl plný dramat. Ve čtvrtfinále byl Kodeš dva míčky od vyřazení s Vijayem Amritrajem. Slunce soupeři zkazilo smeč, míček skončil v síti a Kodeš zápas otočil. V semifinále proti Rogeru Taylorovi musel odvracet kritické momenty i přerušení kvůli mrholení. Po návratu na kurt zachoval chladnou hlavu a vyhrál 7:5 v pátém setu.
Finále s Alexandrem Metrevelim zvládl takticky a bez okázalosti. Vyhrál 6:1, 9:8, 6:3 a vyhoupl se na 5. místo světového žebříčku. Další grandslam už nevyhrál – nastupovala nová generace Borgů, Connorsů a McEnroeů – ale po celá 70. léta zůstal československou jedničkou.
Davis Cup a druhý život se srdcem dárce
V roce 1980 přišla jeho poslední velká bitva. Finále Davis Cupu v Praze. Kodeš, tehdy už 34letý veterán, byl oporou mladých Lvů – Lendla, Šmída a Složila. Den před rozhodujícími zápasy se Šmíd přiotrávil jídlem a hrozilo, že Kodeš bude muset nastoupit proti Panattovi. Nakonec se Šmíd vzchopil a Československo získalo historickou „salátovou mísu“. Pro Kodeše to byla symbolická tečka za kariérou.
Po skončení aktivní dráhy působil jako nehrající kapitán Davis Cupu, pomáhal založit turnaj Čedok Open a v 90. letech vedl Český tenisový svaz. Tenisu obětoval život – a nakonec i srdce. V roce 2014 podstoupil transplantaci. Operace se podařila a Kodeš se vrátil na kurty, kdykoli mu to zdraví dovolí. Ne jako šampion, ale jako člověk, který přežil vlastní limit.
Když dnes vzpomíná, říká: „Štve mě, že jsem nevyhrál US Open. Ale jinak nelituji ničeho, co jsem v tenisovém světě zažil.“ Jeho slova vystihují celý život. Tvrdohlavost, pokoru, věrnost. A příběh kluka z Karlína, který dobyl Wimbledon – a přesto zůstal doma.
Jan Kodeš – stručný přehled kariéry
- Narozen: 1. března 1946 v Praze
- Grandslamové tituly: French Open 1970, 1971; Wimbledon 1973
- Finále US Open: 1971, 1973
- Davis Cup: vítěz 1980
- Funkce: prezident Českého tenisového svazu (1994–1998)
- Ocenění: Cena Emila Zátopka (2011)
- Zdraví: v roce 2014 podstoupil úspěšnou transplantaci srdce
