Janotův balíček nereformuje, jen lepí díry

r_2100x1400_radio_praha.png

Zatímco ve Sněmovně se o balíček úsporných opatření koncem září vedl tuhý boj, Senátem už tento týden prošel poměrně hladce. Nyní je tedy čas na otázky, jak bolestně tyto úspory pocítí čeští občané a zda přitom dosažené úspory budou vůbec stačit, aby se zadlužení státu nevymklo kontrole.

Na schodek státního rozpočtu je samozřejmě nutné si půjčovat a dluhy pak splácet i s úroky. Tuto základní pravdu české vlády ignorovaly i v dobách růstu a relativního blaha a stát vesele zadlužovaly. V krizi ale klesají výnosy z daní a rostou sociální výdaje, čímž se ještě zvětšuje díra ve státním rozpočtu. A tak v hubených dobách přichází to, co se mělo dít právě v tučných letech: totiž že stát bude šetřit. Aby úřednická vláda dostála své deklarované neutralitě, namíchala koktejl z pravicových i levicových receptů a navrhla jak zvýšení některých daňových sazeb na příjmové straně rozpočtu, tak snížení jeho výdajové stránky seškrtáním různých sociálních dávek a platů státních zaměstnanců.

Ministr financí Eduard Janota, podle něhož se o schválené sérii zákonů mluví jako o Janotově balíčku, svůj návrh považuje za nezbytnost: "Já si myslím, že by se všechny vrstvy společnosti měly podílet na úsporách, které státní rozpočet a tato společnost minimálně pro rok 2010 potřebuje."

Premiér Jan Fischer, foto: ČTK
Přijatá opatření mají mít platnost na pouhý jeden rok. A premiér Jan Fischer doufá, že to bude stačit a dopad na domácnosti skutečně bude časově omezený: "Můžeme ještě čekat, že to převalení se problémů krize na svět domácností teprve přijde. Přece jenom s ještě rostoucí nezaměstnaností, ty odhady na příští rok jsou někde okolo deseti procent, příjemné to nebude, ale jsem přesvědčen, že i s těmi balíčkovými opatřeními, které znamenají nepochybně, já to nepopírám, říkám to ve všech svých veřejných prohlášeních, znamenají utažení opasku, doufám, že to bude jenom na rok a že v dalším období bude zase možnost se vrátit k lepšímu."

A jak se na přijatá opatření dívá ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš?

"Domnívám se, že pro mnoho lidí skutečně budou bolestivé, především pro státní zaměstnance, kde dojde k poklesu mezd o čtyři procenta, stejně tak pro osoby na mateřské dovolené – pokles o patnáct procent – to jsou poměrně citelné změny. Na druhou stranu je třeba říct, že oproti škrtům, ke kterým bylo například nuceno sáhnout Maďarsko pod tlakem Mezinárodního měnového fondu, tak s těmi se to skutečně nedá srovnat. Tam ty škrty byly daleko bolestivější. Takže při porovnání se skutečně problematickými ekonomikami, resp. ekonomikami s problematickými rozpočty, jsou to pořád ještě škrty a zásahy relativně málo bolestivé."

Je to ale nutné, říká Bureš, byť zdůrazňuje, že se vždycky musí citlivě zvažovat, jak daleko je možné zajít ze sociálního hlediska a co nelze pominout z hlediska ekonomického.

"Já taky nejsem zastáncem úplně drastických úspor, především v době recese, myslím si, že schodky jsou poměrně přirozenou součástí hospodaření státu v těžkých dobách. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz to, že naše schodky by přesahovaly v té pesimistické variantě sedm procent hrubého domácího produktu a to se dost vymyká i tomu, co se děje okolo nás. My bychom se rázem dostali v tom regionálním srovnání na úplný konec těch regionálních žebříčků, nejenom za v současné době se zlepšujícím Maďarskem, ale skončili bychom výrazně i za Poláky nebo Slováky, kteří pravděpodobně budou hospodařit s deficitem okolo pěti procent HDP. Takže fakticky ten posun do těch vod deficitu okolo pěti procent považuji za určitou normalizaci."

Nouzová opatření Janotova balíčku ale v žádném případě nejsou reformou, říká Jan Bureš a vysvětluje:

"Domnívám se, že nejsou. Spíše se jedná o narychlo dělané záplaty děravého kabátu a záplatuje se tím, co je zrovna po ruce. Na druhou stranu, kdybychom tyto jednorázové záplaty nedělali, tak bychom riskovali poměrně rychlý nárůst veřejného zadlužení a jakékoliv důležité střednědobé rozpočtové reformy, které máme před sebou, by se nám dělaly s vysokým veřejným dluhem daleko hůř. K těm důležitým reformám samozřejmě patří především strukturální problémy českého rozpočtu, které souvisí se stárnutím naší populace a vysokým podílem mandatorních výdajů. Tady je potom skutečně zapotřebí připravit důkladné reformy, které půjdou jak napříč výdaji, tak příjmy, a budou konkrétně a promyšleně řešit jednotlivé problémy penzí, zdravotnictví a řekněme vysokých nákladů na českou státní správu. To, co se děje teď, zatím s touto reformou nemá nic společného."

Ondřej Schneider, foto: ČTK
A budou dosažené úspory vůbec stačit? Podle ekonoma Ondřeje Schneidera, který působí na Georgetown University ve Washingtonu, takto položená otázka není přesná.

"To je otázka, k čemuže to má stačit. On ten schodek je pořád veliký, na druhou stranu je nižší, než ho mají některé země v našem okolí. Prostě ta debata se soustřeďuje jenom na ten rozpočet na příští rok. A já si myslím, že nám chybí trošičku ten širší pohled. Je otázka, jestli to snížení deficitu o 60 miliard na příští rok jsme nedosáhli za příliš vysokou cenu. Ta opatření, která byla nakonec odsouhlasena, jsou většinou na straně vyšších daní a je otázka, do jaké míry se ty vyšší daně projeví třeba na tempu růstu ekonomiky v roce 2011. Takže já si myslím, že ta debata by neměla být jen o tom rozpočtu na rok 2010, ale především o rozpočtech na léta 2011 a 2012. A tam mám trochu obavy, že ta opatření, která byla přijata, nebo která snad budou přijata v tomto rozpočtu, mohou být kontraproduktivní."

Sněmovní výbory teprve začaly projednávat návrh státního rozpočtu na příští rok, který vychází z předpokládaných příjmů a výdajů už podle dopadu Janotova balíčku.