Jazyk psaný a mluvený
Tentokrát se budeme věnovat formální a neformální podobě jazyka, jak češtinu používáme v mluvené a jak v psané formě.
Jazyk je psaný a mluvený. Dlouho se tomuto dělení nevěnovala pozornost. V mluvených médiích - rozhlasu a televizi, jsou prvky mluvenosti (tedy neformálnosti) používány zcela přirozeně. Rozpor vzniká, když se začnou křížit očekávání některých posluchačů, že se zde budou setkávat jen se spisovností, a přitom v denní praxi vítězí ta forma jazyka, který je těmto médiím přirozený. Tedy jazyk mluvený. Ale jak je to s pronikáním mluvených prvků do psané podoby jazyka? Umíme s těmito dvěma kódy pracovat?
Každý ve svých psaných projevech použije jen tolik prvků mluvenosti (tedy neformálnosti), kolik cítí, že je pro daný cíl únosné. Pokud chce být mluvčí blízký čtenáři, používá je.
Petr Pithart a reportérka Renata Kalenská v rozhovoru pro Týden jsou toho dokladem. Mluvili o přijetí Petra Pitharta Fidelem Castrem. Podívejme se na jejich jazyk.
Od redaktora se očekává, že bude užívat spisovný jazyk, tedy formální součást jazyka. Reportérka se ptá: Takže jste si z toho udělali takové divadélko? Očekávali bychom tvar divadýlko. Tento tvar je tomuto frazému vlastní, protože je součástí mluveného jazyka. Ale redaktorka tento frazém povýšila do knižnosti. Jinak redaktorka v rozhovoru dodržuje knižnost poměrně důsledně. Najdeme v něm spojení: přiznat chybu, ponaučit se z něčeho, svírat taktovku (použito přeneseně), ostrá debata, posloužit jako loutka. Ale nedodržuje ji tak úplně, protože ve svých otázkách klidně použije slov: nevymotat se z něčeho, ale dokonce i nezblbnout a zblbnout!
Od toho, kdo je ústně tázán, se už důsledná knižnost neočekává, naopak, pro vyjádření bezprostřednosti a navázání kontaktu s čtenářem se očekává, že nespisovné, tedy neformální prvky ve výpovědích budou. Petr Pithart ve svých odpovědích používá v jedné odpovědi vedle sebe výrazy spisovné i nespisovné, dnes bychom spíše řekli formální i neformální. Vedle užití slova kontraverzní, použije slova vytahovat se a měkkouš, vedle slova pošetilost použije ve stejné odpovědi slov blbost a okecat. Ale všimněte si, laskavě, že nepoužije tvar vokecat, který je u tohoto slova základní. Taky toto slovo povýšil.
Co k tomu dodat? Jestli už nežijete delší dobu v Čechách, jistě vás tato zvýšená "neformálnost" našich médií překvapí.V češtině se děje něco nového. Nedívejme se na tento jev jako na úpadek češtiny, ani jako na její vulgarizaci.
K dispozici totiž máme dvě sady češtin, formální a neformální. Co s tím? Naučme se je co nejlépe užívat, každou podle její funkce.
Na slyšenou příště.
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz
