Jde o handl?

r_2100x1400_radio_praha.png

Zvolení málo známého Jaroslava Kopřivy za kandidáta lidovců na lídra čtyřkoalice se podle většiny pozorovatelů dalo očekávat. Přesto, jak uvádí Zdeněk Vališ, budí rozpaky a posiluje spekulace o možných politických handlech v rámci čtyřkoalice.

Mezi pozorovateli převažuje názor, že mnohem více než o volbu co nejreprezentativnější osobnosti, které by se za lidovce ucházela o lídra celé čtyřkoalice, šlo na lidovecké konferenci mimo jiné o další kolo mocenského boje uvnitř strany. Tedy o souboj mezi dvěma téměř stejně silnými tábory stoupenců předsedy Jana Kasala a na druhé straně prvního místopředsedy Cyrila Svobody. Pozorovatelé zároveň posuzují oba tábory z hlediska rozdílných politických směrů a koncepcí i z náhledu na celkové budoucí profilování lidové strany.

Zjednodušeně řečeno, předseda Kasal prý táhne lidovce více napravo, Svoboda naopak pociťuje sympatie spíše k levému středu a za přirozeného spojence lidovců považuje sociální demokraty. Kasal se může opírat především o tradiční lidoveckou baštu na jižní Moravě. Svoboda má zase silnější pozice ve větších městech, především mezi lidmi s vyšším vzděláním. Kasal dává mnohým lidovcům pocit kontinuity, zaručuje větší klid uvnitř strany. Svoboda by jí chtěl naopak vytrhnout z letargie a vytyčit jí jasnější směr. Jisté je, že by se to neobešlo bez permanentních vnitřních svárů, což by mohlo být pro stranu nebezpečné. Nabízí se zde určitá paralela se stavem uvnitř sociální demokracie, která stojí rovněž před dilematem, zda žít z podstaty minulosti a chovat se jako klasická levicová strana nebo zda odhodit starý ideologický balast a po vzoru některých západoevropských stran nastoupit tzv. třetí cestu.

Nedávné senátní a krajské volby, ve kterých dosáhla čtyřkoalice hlavně zásluhou lidovců výrazného úspěchu, může tábor Jana Kasala interpretovat jako souhlas voličů s dosavadním kursem strany. Pozici Cyrila Svobody a jeho stoupenců naopak volební úspěch ve vlastní straně citelně oslabil. A aby si Kasalovo křídlo, které ovládá nejvyšší stranická grémia, svůj triumf ještě více vychutnalo, nasadilo proti Svobodovi do nominace o lidoveckého kandidáta na lídra čtyřkoalice málo známého Jaroslava Kopřivu. Muže, o kterém se představitelé jiných stran vyjadřují decentně jako o velmi snaživém úředníkovi, a který za svého sedmiletého působení ve funkci náměstka minstra vnitra pracoval pod pěti ministry z vlád Václava Klause, Josefa Tošovského i Miloše Zemana.

Něco tu ale nesedí. Dokonce i člověk, který se o politiku příliš nezajímá, si v tomto okamžiku asi logicky položí dvě otázky. Jednak, proč o lídra čtyřkoalice neusiluje samotný šéf lidovců Jan Kasal, jednak, proč je za kandidáta lidovců - nejsilnější strany čtyřkoalice - zvolen takříkajíc outsider, který pravděpodobně nebude mít šanci obstát v souboji s osobností, jakou předloží Unie svobody? Lídr přece ponese obrovskou odpovědnost. Měl by se stát symbolem oné slibované velké změny na české politické scéně, vysvětlovat veřejnosti program čtyřkoalice a v případě vítězství ve volbách v roce 2002 stanout v čele vlády. Verze, která je mezi pozorovateli nejrozšířenější, zní takto: Jan Kasal se prý bojí funkce premiéra. Zato by rád vyhandloval pro lidovce křeslo předsedy Senátu a v případě vítězství čtyřkoalice post předsedy sněmovny pro sebe. Práce v parlamentu je mu mnohem bližší, ostatně místopředsedou sněmovny už byl. Jde samozřejmě zatím o pouhou spekulaci. Kdyby se však ukázalo, že úvahy ve čtyřkoalici se pohybují podobným směrem, asi by mnohé občany napadlo, že něco podobného už tady bylo. Právě strany čtyřkoalice kritizovaly způsob, jakým si v rámci účelového spojenectví rozdělily mezi sebou různé funkce sociální demokracie a ODS. A tomu, že ze čtyřkoalice, podezírané rovněž z čistě účelového spojenectví, vznikne jedna strana, věří snad jen hodně naivní lidé.