Jde o priority

Gripen

Nákup stíhaček Gripen pro českou armádu připomíná nekonečný seriál. Na mimořádné schůzi se tím bude v úterý opět zabývat Poslanecká sněmovna. K celé záležitosti se vyjádřil i náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz. Američané prý nákup považují za zbytečný. Wolfowitz ale také dodal, že pokud se pro něj Česko rozhodne, může to nepříznivě ovlivnit česko- americké vztahy. Jak uvádí Zdeněk Vališ, ve hře by mohly být priority českých zájmů.

Gripen
Už to tak vypadá. Celá letitá debata o stíhačkách není na české straně vlastně o penězích. Ostatně, když stát dokáže v podstatě vyhodit oknem minimálně sto miliard korun za zkrachovalou Investiční a Poštovní banku, proč by nemohl bez velkých diskusí vložit nějakých šedesát, osmdesát či sto miliard do něčeho užitečného, jako je 24 nadzvukových stíhaček, páté generace, které mohou chránit po desetiletí český vzdušný prostor a být zároveň přínosem pro Severoatlantickou alianci? Navíc ještě Česko získá od dodavatele stíhaček desítky miliard korun investičních kompenzací pro domácí průmysl.

Jenže je stále očividnější, že pro český spor není dominantní otázka, zda koupit či nekoupit stíhačky, ale zda koupit americké či evropské stroje. Vše ostatní je jen mlžení. K němu lze zařadit i rady americké vlády nekupovat stíhačky, protože jsou prý drahé a česká ekonomika na to nemá. Upřímně řečeno, Washington není v této ekonomické hře nezávislým arbitrem. Vždyť přece američtí představitelé, včetně bývalé ministryně zahraničí Madelaine Albrightové, řadu měsíců intenzivně lobbovali za nákup letounů F-16 a F-18 pro českou armádu. Svůj názor na potřebu stíhaček změnili o 180 stupňů teprve poté, co se česká vláda rozhodla pro evropské Gripeny. Mimo jiné proto, že američtí výrobci nedokázali splnit podmínky vlády a nabídnout příslušné investiční kompenzace.

Současný postoj Washingtonu je samozřejmě pochopitelný. Spojenectví je jedna věc, ekonomický zájem věc druhá. Nejen ten jednorázový, ale i budoucí. Prodávat stíhačky není totéž jako obchodovat s textilem. To je investice vytvářející na celá desetiletí další obchodní vazby. Ministr zahraničí Jan Kavan v souvislosti s posledním výrokem Paulem Wolfowitzem řekl, že nepovažuje za šťastné přenášet obchodní aspekty do politické roviny. Ale tak tomu v reálném světě je, ať se to někomu líbí nebo ne.

Je tedy nutné počítat s tím, že českou orientaci na evropský obranný pilíř lze považovat za signál, který asi nezůstane bez vlivu na zahraničněpolitické vztahy se Spojenými státy. A to si současná česká vláda rozhodně nemůže připsat ke svým úspěchům, přestože podle mínění odborníků jsou jinak vztahy mezi oběma zeměmi velmi dobré. Je možné namítnout, že také Česko má své zájmy, že minuly doby, kdy jakékoliv přání jiného "velkého bratra", vyslovené byť jen náznakem, bylo okamžitě do puntíku splněno. Nicméně národní zájmy mívají různé priority. A právě o těchto prioritách je také spor o nákup stíhaček. Právě zde je také možné hledat jednu z příčin negativního vztahu Klausovy ODS k evropským Gripenům.