Je to jako jízda na kole, říká Renata Dubcová, zakladatelka Sester v záloze

Renata Dubcová, foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Několik let stály mimo obor, v době pandemie chtějí pomoci. Řeč je o vystudovaných zdravotních sestrách. Jednou z nich je Renata Dubcová, která založila iniciativu Sestry v záloze.

Renata Dubcová, foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Před dvaceti lety pracovala na ARO. Teď ve volném čase spolupracuje s nemocnicí svaté Alžběty v Praze na oddělení dlouhodobé péče. Iniciativa Sestry v záloze se zrodila na jaře, když pracovala z domu.

"Zvažovala jsem, jakým způsobem mohu být prospěšná. Prostředí, které je mi nejvíc známé, je zdravotnictví. Napadlo mě vytvořit uskupení, kde bychom se sdružily a v případě potřeby mohly vyrazit do nemocnic pomáhat. V tuto chvíli máme registrovaných asi 900 sester."

Jak to funguje? Hlásí se vám nemocnice nebo jim sestry nabízíte podle toho, ve kterých městech nebo regionech žijí?

Renata Dubcová, foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

"Vzhledem k tomu, že je to naše volnočasová aktivita, tak se snažíme být maximálně efektivní. Na jedné straně se nám registrují sestry, které o sobě dají vědět, že mají volné kapacity, aby šly pomáhat. Na druhé straně nám o sobě dají vědět zdravotnická zařízení, která mají potřebu pomocné ruce sester využít. V nejkratším možném termínu je propojíme tak, aby nemocnice dostaly kontakty na registrované sestřičky a domlouvají se s nimi. Jsou to lidé, kteří někde pracují, nehledají zaměstnání. Ale jsou to kvalifikované zdravotní sestry, které mají nějaké časové možnosti a jsou ochotné přijít do nemocnice pomoct. Pracují třeba jen o víkendu nebo chodí na odpolední."

Foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

V jednom rozhovoru jste řekla, že máte sestřičky v pasivní a aktivní záloze. To pořád platí?

Renata Dubcová, foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

"Ano, já vnímám sestry, které jsou v pasivní záloze, jako sestry, které dosud nebyly oslovené nemocnicemi. Jsou třeba v regionech, kde nemocnice neví o platformě Sestry v záloze nebo je nepotřebují, neumí třeba pracovat se sestrami na částečný úvazek. Těch důvodů může být mnoho. Vyčkávají až budou oslovené. Pak jsou sestry, které tu činnost aktivně vykonávají a aktivně se podílejí na práci v nemocnicích."

Máte od sestřiček zpětnou vazbu, jak jsou v nemocnicích přijaty? Na jaké problémy třeba naráží?

Foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

"Máme zpětnou vazbu, ale vzhledem k tomu, že jich je 880, tak ne od všech, protože na tom pracujeme v noci, když skončíme ve svém zaměstnání. Ty, co nám informace pošlou, tak jsou vesměs pozitivní. Samozřejmě, že narážíme i na běžné problémy jako při nástupu do nového zaměstnání, které sestřičky řeší. Řešíme i to, že manžel už třeba nesouhlasí s tím, aby chodily vypomáhat. Řešíme různé věci, ale co se týče přijetí v nemocnicích, tak nebyly negativní zprávy o tom, že by byly přijaty výrazně jinak."

Není tam problém s dlouhým časovým odstupem od poslední praxe?

"Já sama jsem 20 let mimo lůžko, takže jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, jaké to je, postavit se před pacienta po takovéto dlouhé době. Potřebovala jsem to vědět, abych věděla, čím ty sestřičky prochází. Je to samozřejmě nervozita, nejistota, ztráta vlastní důvěry, jestli si to člověk pamatuje. Ze své zkušenosti musím říct, přestože jsem nebyla takto dlouho u lůžka, tak základní principy, které nám byly vštěpované na střední škole, tak člověk nezapomíná. Je to jako jízda na kole."

Renata Dubcová, foto: Michaela Danelová, iROZHLAS.cz