Jiří Grossmann byl gurmán, pojídání svíčkové bylo obřadem, vzpomíná Naďa Urbánková

Před 75 roky se narodil umělec mnoha nadání Jiří Grossmann. Talentu měl na rozdávání. Hrál na několik hudebních nástrojů, skládal, psal texty písní i povídky - a také zpíval, svůj příjemný baryton uplatnil zejména ve stylu country. Snadno se učil jazyky, rád luštil křížovky. Nadaný umělec, který si rád užíval života, se ale dožil jen 30 let, zemřel v prosinci 1971 na rakovinu.

Umělecké sklony zdědil Jiří Grossmann po otci, písničkáři a kabaretiérovi Slávovi Grossmannovi. Odmala hrál na klavír i kytaru, později v dixielandových kapelách na trombon nebo kontrabas. Kromě hudby byl ale také nadšeným hráčem fotbalu a fanouškem pražské Slavie. Studoval stavební fakultu ČVUT, školu ale opustil po sedmém semestru, kdy ho zlákalo divadlo.

Grossmannovy texty učarovaly i Pavlu Bobkovi, který zpočátku nechtěl zpívat česky

Miloslav Šimek a Jiří Grossmann, foto: YouTube

Na počátku 60. let se v Divadelním klubu Olympik poprvé setkal se svým budoucím partnerem Miloslavem Šimkem. A začala úspěšná spolupráce. Své pořady provázeli písničkami, třeba s Naďou Urbánkovou, která zpívala jeho nezapomenutelnou píseň Závidím. A Naďa Urbánková zavzpomínala na Jiřího Grossmana i v rozhlasovém pořadu Ivany Jelínkové:

"Jiří Grossmann psal nádherné texty. Nejenom smutné. On psal velmi humorné, velmi chytré, inteligentní texty. Připomenu třeba text Jackson. Komunista nechtěl, aby se zpívalo anglicky. Ale protože je Jackson americká píseň, tak Grossmann chtěl, aby se ta čeština zvukomalebně podobala angličtině. Také Pavel Bobek, který nechtěl zpívat česky, věděl, že když mu Jirka Grossmann napsal text, tak se to tak podobá angličtině, že začal česky zpívat. Ty texty byly vždy perfektní."

Naďa Urbánková, foto: Michal Maňas, CC BY 2.5

Naďo, ty jsi říkala, že máš pro nás připravený speciální text.

"Ano, je to písnička, kterou mi Jirka na psal na koleně na kus papíru. Dlouho mi ležela v šuplíku, pak po nějakém čase jsem na ni přišla a říkala si, že by ji měl někdo zhudebnit. Ujal se toho bratr Karla Svobody Jirka. Já kousek přečtu. Text je krásný. Jiří Grossmann se často v textech dotýkal života a smrti, byť třeba jenom v podkresu a náznakem, ale tahle písnička je o holce, která je smutná, že nemá lásku. Písnička se jmenuje Prosím o pochopení. Nebudu ji zpívat, zarecituji:

Na ústředním topení suším knihu básní,

dokonale pokropenou od slzí.

Prosím o pochopení. Co jiného má s ní

dělat holka, kterou smutek omrzí.

Četla jsem si v dojetí verše z oněch stránek

o lásce, co ve čtrnácti uvadla,

a když padlo ke třetí, zaskočil mě spánek,

na obálku velká slza dopadla.

Z rybářovy sítě vyhouplo se ráno,

rozpačité jako chlapec s kyticí,

a to ráno si tě, jak už je to dáno,

probudí a sfoukne svíci svítící.

Na ústředním topení suším knihu básní,

dokonala pokropenou od slzí.

Prosím o pochopení. Co jiného má s ní

dělat holka, kterou smutek omrzí.

Krásný text, že."

Pojídání svíčkové bylo pro Grossmanna obřadem

Naďo, pověz, chodil Jiří Grossmann na nějaké večírky? Pil? Bavil se?

"Ne. Nepamatuji se, že bychom se sebrali po představení a šli si někam užívat do hospody. To vůbec ne. Samozřejmě po premiéře v divadle jsme zůstali a tam jsme slavili, ale do hospod jsme nechodili. Oni se sebrali se Slávkem Šimkem a šli pravděpodobně psát. Já jsem se nikdy neptala, kam jdou. Ale chození na mejdany, které se dnes dělají, a nějaké rauty, to neexistovalo."

Když tedy po večerech nebylo bujaré veselí, byl Grossmann spíše uzavřený a smutný člověk?

Hrob Jiřího Grossmanna na Vinohradech, foto: Kristýna Maková, archiv Českého rozhlasu - Radia Praha

"To v žádném případě. Ani uzavřený, ani smutný. On byl neustále plný humoru a nápadů. Miloval kanadské žertíky. Všichni jsme byli připraveni, co si na koho vymyslí. Smutný absolutně nebyl."

Z čeho pramenila ta jeho veselá povaha? Čím se bavil?

"Jednu věc připomenu. On byl gurmán. Absolutně zbožňoval svíčkovou. Protože jsme s kapelou jezdili po celém Československu, tak už měl na cestě vystopované hospůdky čtvrté cenové kategorie, o kterých věděl, že tam vaří nejlepší svíčkovou. Pohled na Jiřího Grossmanna, když si dával svíčkovou, stál za zaznamenání. Bohužel to nikdo z nás neudělal. Přišel hospodský, a řekl: co si dáte, mistře. On řekl: já bych prosil svíčkovou, šest knedlíků extra na talíř, dvě omáčky, dva kousky masa, šlehačku a brusinky. Jiří zvedl malíčky nahoru a úplně nábožně nabral jeden knedlík, nalil trošku omáčky a jedl. Nejdřív snědl knedlíky s omáčkou a s druhou omáčkou jen maso. Když se hospodský zeptal, co si dá, tak řekl digestiv. Hospodský obvykle netušil, co to je, ale nechtěl být za blba. Pamatuji si, jak v jedné hospodě proletěl lítačkami do kuchyně, a bylo slyšet, jak říká: co je to digestiv? Potom přinesl whisky ve skleničce na koňak. Velmi jsme se bavili."

Jiří Grossman napsal kolem stovky textů

Jiří Grossmann ve filmovém muzikálu Zločin v šantánu, foto: Česká televize

Při posezení u ohně se dodnes zpívají songy s Grossmannovými texty jako Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Čekej tiše nebo Houston. Jiří Grossman psal humorné i vážné texty. Jako třeba už vzpomínaná píseň Závidím, Drahý můj nebo Blizzard. Když psal Jiří Grossmann texty na zahraniční melodie, někdy je věrně přebásnil, jindy zcela změnil text, někdy napsal parodii.

Svoji tvorbu spojil Jiří Grossmann především s Miloslavem Šimkem. S ním vytvořil legendární komickou dvojici vyznávající recesi, parodii a černý humor. Ještě než oba povolali na vojnu, vytvořila dvojice Š+G několik představení. Během vojenské služby se ale jejich cesty na nějaký čas rozešly. Mezi armádní umělce se totiž dostal jen Grossmann, Šimek sloužil u spojařů. Po základní službě, během níž Grossmannovi vojenští lékaři diagnostikovali rakovinu, se ale zase dali dohromady. V roce 1967 se dvojice dočkala pozvání do Semaforu.

Jiří Grossmann napsal na sto textů. Kromě divadla si zahrál i ve filmovém muzikálu Jiřího Menzela Zločin v šantánu. Víc už toho ale kvůli postupující nemoci nestihl.