Na schůzku, která se letos 29. října konala v torontské kanceláři kanadské federální konzervativní strany, v Novém domově vzpomíná Josef Čermák.
Josef Čermák
Tématem setkání byly vízové a imigrační problémy české komunity v Kanadě a jejím hostitelem byl parlamentní sekretář pro imigraci, federální poslanec Ed Komarnicki, s nímž rozmlouvali dva čeští diplomaté a několik představitelů české krajanské komunity v Kanadě. Jejich postoje byly shodné. Diplomaté kulantně a ostatní o něco ostřeji konstatovali, že výsledky dosavadních jednání o předmětném problému nejsou uspokojivé a že řešení je tak jednoduché: prostě zrušit víza. Dva dny poté Ottawa oznámila, že ruší vízovou povinnost pro české (a lotyšské) občany. A pointa článku podle Josefa Čermáka zní: krátce předtím proběhla tiskem zpráva, že se federální konzervativní strana zaměří na etnické skupiny, aby vytlačila liberální stranu, která měla po dlouhou dobu na etnické hlasy téměř monopol.
A všimněme si ještě jednoho článku z Nového domova. Jiří Grossman v něm vzpomíná na svého otce Ladislava, rodáka z východního Slovenska, absolventa Filosofické fakulty University Karlovy, přítele Arnošta Lustiga a ovšem hlavně autora povídky Past, kterou Lustig představil režisérovi Jánu Kadárovi. Ten byl nadšen povídkou, která už byla přepisována do románové délky, už pod názvem Obchod na korze. Výsledek je všeobecně známý: stejnojmenný film režijní dvojice Kadár-Klos se v roce 1965 stal nositelem amerického Oscara v kategorii cizojazyčných filmů - jako vůbec první ze země za železnou oponou. Už méně se ví, že Newyorčan Bernie Spiro v 70. letech napsal podle filmu muzikál, podle Grossmana mladšího velmi dobrý, nenašel ovšem seriózního producenta a v New Yorku se po dlouhém úsilí hrál jen několik dní v roce 1985. Přesto však původní idea přežila a Obchod na korze s původním libretem Bernieho Spira a s novou hudbou se od letošního 10. listopadu hraje v Torontu.
Bavorsko a Čechy – to je historie jednoho sousedství v srdci Evropy. Bavorská zemská výstava 2007 ve Zwieselu představila tuto historii v nově zrenovované muzejní budově ve výstavních prostorách o třech podlažích, všímají si Vídeňské svobodné listy. „Archeologické nálezy dokládají společná sídliště a společný kulturní prostor po obou stranách dnešní hranice. Skvostné exponáty vypovídají o raném křesťanství, svatém Václavu a Wolfgangovi,“ píší noviny a z dějin připomínají také četné sňatky, kterými se upevňovala politická spojenectví mezi bavorskými a českými šlechtickými rody. Po výčtu dalších exponátů výstavy zdůrazňují, že v období baroka splynulo území Čech, starého Bavorska a Frank v jeden kulturní prostor, spojený se jmény stavitelů z rodu Dientzenhoferů a Balthasara Neumanna, malíře Asama a sochaře Ferdinanda Tietze. „Poutě a společné uctívaní světci, zejména 'svatý na mostě' Jan Nepomucký, byli svorníkem všedních dnů a svátků,“ připomínají Vídeňské svobodné listy na okraj Bavorské zemské výstavy, mezi jejíž exponáty patří i dokumenty novějšího data – a v tomto případě i jiného vyznění – jako je například originální text Mnichovské dohody.
Peter Bakewell (vpravo) přijímá cenu Gratias Agit od Karela Schwarzenberga, foto: České listy
České listy blíže představují kanadského diplomata Petera Bakewella, jednoho z letošních nositelů ceny Gratias agit. Ocenění se mu dostalo za pomoc českému disentu ve druhé polovině osmdesátých let minulého století. Čerstvě 58letý Peter Bakewell, který je dnes hlavním poradcem pro otázky Blízkého východu na kanadském ministerstvu zahraničí, působil na kanadské ambasádě v Praze od července 1986 do srpna 1988. Záhy po příjezdu do Prahy se z podnětu svého kolegy setkal v pohraničním městečku Vohenstraussu ve Spolkové republice Německo s vedoucím exilového Dokumentačního střediska na podporu československé nezávislé literatury dr. Vilémem Prečanem, který ho zkontaktoval se svou spolupracovnicí v Československu dr. Jiřinou Šiklovou. Peter Bakewell tak na sebe vzal riskantní úkol udržovat spojení mezi obhájci lidských práv v Československu a jejich spolupracovníky v československém exilu.
Po celou dobu svého dvouletého působení v Československu za svých častých zájezdů z Prahy do Spolkové republiky zprostředkovával doručování zásilek korespondence mluvčích Charty 77, Václava Havla a dalších předních československých disidentů; dopravoval do zahraniční dokumenty Charty 77 a samizdatovou literární produkci a do Československa dovážel knihy, exilové časopisy i technické zařízení pro samizdatové dílny. Byl v kontaktu s mluvčími Charty 77 a pomáhal také katolickému disentu. Peter Bakewell prokázal hnutí za lidská a občanská práva neocenitelnou službu a zasloužil se o návrat svobody a demokracie do Československa, uzavírají v miniportrétu České listy.
