Jiří Paroubek po volbách

Jiří Paroubek, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Jiří Paroubek a výsledky červnových voleb do Poslanecké sněmovny - tak by se dalo nazvat dnešní vydání rubriky Česko v komentáři. S komentátorem deníku Právo Alexandrem Mitrofanovem jsem si povídal mimo jiné o některých povolebních výrocích Jiřího Paroubka, které mu na popularitě zřejmě nepřidaly.

Jiří Paroubek, foto: ČTK
Stále častěji se lze setkat s názorem, že naše sociální demokracie je stranou jednoho muže. Myslíte si i Vy, že Jiří Paroubek své spolustraníky opravdu zatlačil do pozadí?

"Pokud bych chtěl uznat tuto formulaci za legitimní, pak bych řekl, že se nechali zatlačit rádi. Já nemám daleko k tomu, abych tuto formulaci uznal za legitimní, protože Jiří Paroubek je ve specifické situaci, kdy skutečně především svým vlastním úsilím vytáhl sociální demokracii z naprosto hrozného stavu, v němž byla po odchodu Stanislava Grosse. Přivedl ji vlastně k historicky nejlepšímu volebnímu výsledku po listopadu 1989. Jiná věc je, že to na vítězství nestačilo. Je-li však formulace 'strana jednoho muže' narážkou, že je v ní nedemokratický postup, tak to bych neuznal. Demokraticky ta strana stále funguje, neexistuje tam žádná diktatura, na druhou stranu musím říci, že dobrovolně jsou téměř všechny pravomoci delegovány sociálními demokraty na svého předsedu."

Přesto, že sociální demokracie letošní volby do Poslanecké sněmovny nevyhrála, připsala si na své konto velmi slušný počet více než 32 procent hlasů voličů, což při dobré volební účasti znamená bezesporu úspěch. Některé výroky šéfa strany Jiřího Paroubka po volbách mu však na popularitě asi nepřidaly. Čím si Vy jakožto znalec poměrů v sociální demokracii vysvětlujete například některá jeho slova vyřčená bezprostředně po ohlášení výsledků voleb. Mám tu na mysli jejich zpochybnění či přirovnání tzv. Kubiceho zprávy v závěru předvolební kampaně ke komunistickému puči roku 1948.

"Ta rétorika byla vyostřena příliš, a nakonec to sám Jiří Paroubek po několika dnech uznal a omluvil se za použité výrazové prostředky. Domnívám se, že to opravdu značně přehnal. Jiná věc je, že obsahově, pokud by to řekl jinými slovy, bylo možné uznat, že závěr předvolební kampaně nebyl v pořádku. Přesto si myslím, že Jiří Paroubek udělal velkou chybu, když vystoupil s tím emocionálním projevem. Uvědomil si to a nyní, dva týdny po volbách, již k žádnému excesu v tomto duchu u něj nedošlo. Pokud bych měl říci, proč s tímto projevem vystoupil, pak bych se možná dostal do přediva jakýchsi spekulací. Jen krátce zmíním, že existuje názor, že ten projev mu byl připraven a podstrčen, a on ho pak přečetl, aniž přesně věděl, co v něm je. Distancuji se od toho, že je to stoprocentní pravda, nicméně jako člověk, který analyzuje vývoj v politických stranách, musím si připustit, že i takové metody se u našich politiků používají."

Ztotožňujete se se závěry některých komentátorů, že Jiří Paroubek neunesl porážku ve volbách?¨

"Spíše Jiří Paroubek neunesl to, co se stalo v závěru volební kampaně. S jeho maximálně vyostřeným cítěním skutečných i domnělých urážek, které míří na jeho osobnost, se vlastně vůbec nedokázal vyrovnat s tím, že v Kubiceho zprávě, ač na úrovni skutečně drbů, nikoliv fakt, se říká, že má pedofilní sklony a že je aktivně uskutečňuje. To je skutečně velmi, velmi ohavná věc, která se dostala na veřejnost, což se nemělo stát. Chápu, že Jiří Paroubek to nesl velmi těžce, nicméně podle mého názoru ho to vůbec neopravňovalo k tomu, aby použil tak tvrdých výrazů, za které se nakonec sám omluvil."

Jak vnímáte nynější manévrování Jiřího Paroubka v souvislosti se sestavováním nové vlády. Nejdříve písemná deklarace sociálně demokratických poslanců, že koaliční vládě sestavované Mirkem Topolánkem nevyjádří důvěru, teď znovu obrat a ujištění Jiřího Paroubka, že by to za jistých podmínek možné bylo. Jaký je podle Vás konečný cíl tohoto kličkování a může být tato metoda účinná?

Zleva: Martin Bursík, Mirek Topolánek und Václav Klaus, foto: ČTK
"Já s vámi asi nebudu souhlasit. Mně to jako kličkování nepřijde. Mně to přijde jako určitá taktika, která má pomoci Jiřímu Paroubkovi dosáhnout cíle. Já přesně nevím, jak to má Jiří Paroubek v hlavě spočítané, ale cíl zřejmě spočívá v tom, že sociální demokracie nechce za žádnou cenu nechat vládnout ODS, respektive pravicově zelenou vládu, aniž sama dokáže vydobýt ze svého postavení, kdy má spolu s komunisty také sto mandátů v Poslanecké sněmovně, maximum možného. Nejsem tedy až tak přesvědčen o tom, že poslední výroky Jiřího Paroubka znamenají skutečně krok k toleranci 'stovkové' vlády Mirka Topolánka. Já se přikláním spíše k hypotéze, že to může za několik dnů skončit konstatováním, že byla dobrá vůle na straně sociální demokracie jednat o toleranci této vládě, nicméně ani jeden nebo stačí že jeden z programových požadavků, kterými podmínil Jiří Paroubek tu toleranci, nechtěla ODS splnit. A tím pádem sociální demokracie může přijít s prohlášením, že 'nehledě na naši dobrou vůli ODS není schopná slevit ze svých programových požadavků, ovšem to nemůže chtít ani po nás, protože my také zastupujeme značné množství našich voličů, kteří by nám neodpustili, kdybychom například kývli na zavedení školného nebo na jiný požadavek ze seznamu pěti nebo šesti, které nedávno zveřejnil Jiří Paroubek."

Pokud by to byl skutečný cíl Jiřího Paroubka, pak by ovšem zřejmě byla lepší nikoliv deklarativní, ale vyjednávací taktika.

"Já myslím, že tady strašně moc jde o to, jaký dojem veškeré počínání našich politiků udělá na veřejnost. Situace po letošních volbách dala pouze dvě čisté možnosti: zpět k předčasným volbám a nechat voliče karty znovu rozdat, nebo se domluvit, tím míním ODS a ČSSD, na nějaké formě vzájemné tolerance, případně vzájemného vládnutí. V této souvislosti se často hovoří o velké koalici. Pokud politici ještě stále mají rozum, a musím říct, že se zatím chovají tak, že rozum mají, musí vědět, že nic jiného jim nezbývá. Je ve hře velmi důležitý prvek, jak to přiblížit svým voličům, které před volbami velmi výrazným způsobem orientovali proti potenciálnímu partnerovi. Myslím, že jak ODS, tak ČSSD potřebuje čas, několik týdnů na to, aby určitou taktikou postupných kroků lidem říkali: My jsme se snažili, měli jsme dobrou vůli, dokonce jsme zaslechli i od Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka, že ta protivná strana dokáže jednat profesionálně, klidně, dokonce i příjemně, ale nehledě na to, že jsme se dohodli jako lidé, nemůžeme se dohodnout jako politici. Ta první fáze tedy končí, říkám to jako hypotézu, vládu Mirka Topolánka uznat nemůžeme, pojďme dál."

Jaký tedy bude podle Vás konečný výsledek těchto vládotvorných her?

"Je to velmi těžká otázka, protože opravdu nevíme, v co to všechno může vyústit, neboť ve hře je velké množství různých faktorů. Já si myslím, a teď neberu Mirka Topolánka, že ODS chce vládnout, ODS zároveň musí vědět, že vládnout s určitou stabilitou může pouze po dohodě se sociální demokracií, nikoliv ve 'stovkové' vládě s lidovci a zelenými. ČSSD by také chtěla mít svůj podíl na vládnutí. A z toho mi vychází, že dříve nebo později dojde k dohodě těchto dvou stran. Jakou formou, opravdu nevím, jestli to bude klasická velká koalice, nebo nějaká jiná forma společné dohody, ale opravdu mám silný pocit, že takto přemýšlejí i představitelé obou stran. Opět z toho chci vyjmout Mirka Topolánka, protože jemu možná bude přisouzena nevděčná role člověka, který to zkusil, neuspěl a odešel."

Myslíte si, že to bude to "pravé ořechové", co voliči vzkázali politikům ve volbách?

"Když začneme interpretovat, co vlastně vzkázali voliči politikům ve volbách, tak se dostáváme na neuvěřitelně tenký led, protože to lze vyložit i tak, že voliči svým rozhodnutí, kterým dali stejně hlasů, a teď to podmíním tím, že volební zákon to nějakým způsobem upravil, ale výsledek je takový, že hlasů je stejně ve smyslu mandátů v Poslanecké sněmovně, řekli politikům: Takto nelze válčit, protože ani jedna strana nevyhraje. Běžte se domluvit. Myslím. že už první náznaky od politiků, přinejmenším od Jiřího Paroubka, v tomto smyslu zazněly, že toto je vzkaz voličů a je třeba se dohodnout. Jestliže toto je základní programové východisko Jiřího Paroubka, pak si myslím, že přes různé krůčky, přes různé taktické manévry, přes různá jednání nakonec patrně bude snaha k tomuto cíli dospět."

Voliči zřejmě opět zhodnotí, zda se to povedlo nebo ne.

"Osobně si myslím, že případná dohoda ODS a ČSSD by mohla fungovat na omezenou dobu, a domnívám se, že součástí té dohody by se patrně stala jakási poddohoda o tom, že je třeba upravit volební systém tak, aby do budoucna nevznikaly patové situace, které se u nás, v České republice opakují již po několikáté. A když se podíváme do sousedních zemí, tak zjistíme, že podobný vývoj je v Polsku, kde vládnou nejen vítězové voleb, ale i extrémistické strany, pat řeší na Slovensku po čerstvých volbách, kde také není jasné, jak to dopadne, zda skutečně kvůli sestavení vlády do ní nepůjdou nacionalisté. Prostě si myslím, že poslední výsledky voleb v našem regionu minimálně opravňují politiky k tomu, aby hovořili o změně volebního systému směrem k většímu zastoupení většinových prvků."