Jiří Raška už na těžký pád svého vnuka Jana Mazocha pomalu zapomněl
"Demokracie do sportu nepatří" - to je ústřední myšlenka následujícího rozhovoru s naším nejslavnějším skokanem na lyžích Jiřím Raškou. Olympijský vítěz z Grenoblu se dále zamýšlí nad současným neutěšeným stavem českého skoku i druhou šancí pro svého následovníka - vnuka Jana Mazocha.
"Ta doba, kdy utrpěl těžký úraz při SP v Zakopaném nás samozřejmě zaskočila. Bylo kolem toho spoustu starostí a dlouho se nevědělo, jak to dopadne - pánbůh zaplať, že se to překulilo na správnou stranu.Když už to tak dopadlo, tak jsem věřil, že se Honza na můstky zase vrátí, protože skoky jsou jeho život. Před prvním skokem v rakouském Villachu jsem byl hodně nervózní a netrpělivě čekal na jeho sms. Dopadlo to dobře, takže teď už jsem v klidu a dívám se na to, jako před úrazem."
Současná situace v našem skoku není zdaleka tak optimistická, jako za vašich dob, tzv, Remsaboys nebo i období Pavla Ploce, Parmy, Malce, Sakaly apod. Přece jen světlý moment v podobě vítězství ve SP Jakuba Jandy je také už z předloňské sezóny. Proč podle vás český skok zápolí s aktuální výkonností?
"Mnohdy si závodníci pletou demokracii. Ve sportu nemůže demokracie existovat, tady musí být nastaveny mantinely, ve kterých se lidé musí pohybovat. Sport je tvrdá řehole, tam se musí tvrdě pracovat a být vzájemná důvěra mezi trenérem a závodníkem. Za našich dob jsme trenérovi svatosvatě věřili. Dnes je spousta lidí, kteří do toho mluví a trenéři potom nemají klid na práci."
Vy sám jste se trenéřině věnoval u reprezentace i mládeže. Vidíte mezi mladou generací nějaého vašeho nástupce?
"Já už na něj čekám strašně dlouho. Někteří kluci jako Ploc, Parma či Sakala k tomu měli hodně blízko, protože zářili na světovém kolbišti. Bohužel mnohokrát jsme měli velké úniky talentovaných mladíků při přechodu přes pubertální léta. Souvisí to asi s tou jak jsem říkal demokracií, protože pak do toho začne mluvit moc lidí a já si myslím, že čím víc lidí do toho mluví, tím horší to je. Trenér si musí udržet autoritu, direktivně to nastavit, což je jediná cesta k úspěchům. Talenty máme, ale ne vždy s nimi umíme dobře zacházet."
Máme vůbec trenéry, kteří si dokáží udržet autoritu?
"To je hrozně těžké. Mnohdy jsou trenéři příliš mladí, nemají zkušenosti a podléhají kamarádskému vztahu se závodníky, kteří toho potom zneužijí. My jsme měli s Remsou sice kamarádský vztah a i když jsme si tykali, tak prostě byl pro nás autoritou, kterou jsme respektovali.Vždy byly pravidla, za která se nedalo jít. Bez toho to nejde, potom ten postup výkonnosti není takový, jaký bychom si přáli."
