Jiří Raška už dlouho čeká na svého nástupce

Jakub Janda, foto: ČTK

Olympijský vítěz, před pětatřiceti lety král Turné čtyř můstků a český lyžař století - všechny tyto tituly v sobě snoubí jediný muž - Jiří Raška. Legendární český skokan už léta sní o svém nástupci. To, co se nepovedlo Plocovi, Parmovi ani Sakalovi se snaží naplnit současná skokanská světová jednička Jakub Janda.

Jakub Janda, foto: ČTK
Jiří Raška sleduje právě probíhající Turné čtyř můstků v televizi. Jinak si však domácího pohodlí příliš neužívá, neboť je ve svém sportu stále aktivně činný.

"I když jsem na jaře přestal dělat funkci trenéra, tak se neustále nějak kolem skoků motám. Dělám v klubu ve Frenštátě, jsem členem rady úseku skoku při svazu lyžování, takže pořád jsem se sportem spojen."

Ne každý dokáže odhadnout pravou chvíli, kdy ze sportovní scény odejít. Olympijský šampion to měl ve své době ještě složitější, neboť byl pod tlakem funkcionářů.

"Končil jsem ve 33-ti letech. Samozřejmě se mi ještě nechtělo, měl jsem touhu jet o dva roky později na olympiádu, ale bylo mi naznačeno, že už jsem starý, přestože jsem v té době ještě vyhrál Mistrovství republiky. Rozhodl jsem se tedy kariéru ukončit a vrhnul se na trenérskou práci. Zpočátku jsem s tím měl problémy, protože to se mnou pořád cukalo a několikrát jsem na ten můstek vylezl a závodil s klukama, které jsem trénoval. Měl jsem tehdy juniorskou reprezentaci a tak jsem řekl, že jakmile mě někdo z nich porazí, tak toho nechám. Po dvou letech mé trenérské práce mě Franta Novák porazil a tím jsem skončil."

České skoky na lyžích zažily v polovině devadesátých let obrovský výkonnostní propad. Raška vidí jednoznačnou příčinu.

"Po devadesátém roku došlo k zrušení celého systému vrcholového sportu, začalo se říkat, že sport si na sebe musí vydělat sám a to byla největší chyba. Až po roce 2000 se začínáme vracet k tomu systému, který tady byl zapracován a který podle nás začali napodobovat okolní země - Rakušané, Němci, Slovinci, Poláci. Ti si ho však udrželi a proto nám tak utekli, čímž vznikla ta díra."

Sportovci prožívají své úspěchy rozdílně. Raška se podělil o pocity ze svého nejslavnějšího vítězství - na olympiádě ve francouzském Grenoblu.

"Ten první moment si to člověk ani neuvědomí, protože ani nechce uvěřit, že se to stalo. Docházet to začne až v průběhu dvou dnů, kdy si člověk uvědomí, co dokázal a že udělal radost lidem, kteří fandili a vůbec celé sportovní veřejnosti. Stejně to trvalo dlouho, než jsem se s tím vyrovnal. Pořád mi to připadalo jako sen."

Český lyžař století se stal idolem mnoha generací skokanů. I on měl pochopitelně své oblíbence.

"Já jsem vždycky obdivoval pro jeho houževnatost Němce Helmuta Recknagela, který závodil ještě přede mnou. Také byl olympijským vítězem a mistrem světa. Líbil se mi i Nor Branse pro svou rvavost. No a také Fin Kannkonen, který byl zase elegán. Vždycky jsem si říkal, že z těchto tří borců by byl ideální, fantastický skokan. Toužil jsem dát si od každého něco dohromady a nakonec se mi třeba povedlo, že jsem vyhrál i tu olympiádu."

Jiří Raška by byl moc rád, kdyby na něj Jakub Janda nenavázal pouze na Turné čtyř můstků, ale také na ZOH v Turíně. Nicméně ve své olympijské prognóze vidí i spoustu rizik.

"Je to hrozně těžké. Už několik olympiád si přeji, aby některý z Čechů vystoupil na nejvyšší stupeň. V minulosti měl k tomu blízko Sakala, Parma, Ploc, ale nikdo z nich na to zlato nedosáhl a tak doufám, že by se to mohlo letos povést Kubovi Jandovi. Hrozně bych mu to přál pro jeho disciplínu a poctivost v tréninku, ale skoky jsou hrozně ošemetné. Navíc v Turíně budou ošemetné povětrnostní podmínky, je to taková větrná hora. Bude to také o psychické pohodě, světová špička je teď strašně vyrovnaná, takže to bude složité. Může to dopadnout suprově, ale na druhé straně to může být třeba až desáté místo. Ale to se mi na sportu vždy líbilo, že člověk nikdy nevěděl, jak to dopadne."

Autor: Jan Hloch
klíčové slovo:
spustit audio