Josef Suk: V nový život – vítězný olympijský pochod
Pochody potřebují vojáci i sportovci. Sukův V nový život zvítězil v soutěži skladeb pro pochod sportovců na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932. Suk je tak jediným českým hudebním skladatelem, který se dočkal olympijského vítězství.
„Vojáci jdou, bože jaká je to krása, vojáci jdou, pěkně v řadách za sebou“…Tahle patrně nejznámější česká lidová písnička údajně vznikla někdy po památné bitvě u Hradce v roce 1866, kdy kolem Hradce pochodovalo přes půl milionu rakouských, českých a pruských vojáků.
Každá armáda potřebuje pochody, aby se dala na pochod. Dodnes na Rudém náměstí v Moskvě zaznívá pochod Preobraženského pluku, který založil car Petr Veliký na prahu osmnáctého století. Své pochody mají skotské regimenty, které do boje vyprovázela hudba dudáků. S pochodem Pruská sláva odpochodovali všechny přehlídky vojáci v Německu. Ale nejenom vojáci, i různé spolky a také sportovci milovali řízné pochody. Právě takovým řízným Maršem maršálka Radeckého končí vídeňští filharmonici své novoroční koncerty za aplausu vděčného publika.
V českých zemích se pochody pochopitelně také hodně hrály. Ponechme stranou ty budovatelské, které zněly na Prvního máje. Nikdo nenapsal více pochodů než kolínský vlastenec, skladatel a kapelník František Kmoch. Ale nejznámější a nejslavnější ze všech pochodů v Čechách je Sukův V nový život. Slavný byl i za oceánem, když zvítězil v soutěži skladeb pro pochod sportovců na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932.
Ale Josef Suk ho původně, mnohem dříve, začal komponovat jako pochod vojenský. Hned po velké válce v roce 1919 měla jeho hudba doprovázet československé vojáky na Slovensko při obraně mladé republiky před Maďary. V Čechách se tehdy vzrušeně mluvilo o povinnosti přihlásit se k obraně vlasti a Josef Suk se jednoho dne nadchnul a začal psát nový pochod, „aby se synkovi při tátově muzice lépe šlapalo.“ Mezi dobrovolníky měl být i jeho syn. Ale skladatel po určité době práci na pochodu odložil.
Sukova skladba se na veřejnosti objevila později a hned od počátku byla nesmírně populární. A tak není divu, že se začátkem třicátých let prosadila i na Olympijských hrách v Los Angeles. Tehdy to byla taková zajímavost, protože se tam soutěžilo nejenom ve sportovních disciplínách, ale byla tam vypsána také hudební soutěž ve sportovních skladbách. A na Olympiádě v Los Angeles Sukův pochod V nový život byl nejlepší. Dlouhá léta jsme ho ale nemohli slyšet, protože pro svou svázanost se Sokoly byl stejně jako sokolské hnutí za komunistů zakázaný. Sukův pochod V nový život byl za první republiky otextován, aby se mohl zpívat a před hrozící válkou byla právě tahle sborová verze velmi populární.
V dobách komunistů šlo o zakázanou skladbu
Optimistické tóny, optimistické verše o sokoli jasném od Blaníka s bojovnou výzvou: Slyš, polnice zní. Jsou to paradoxy. Kvůli sokolovi a Sokolům se tenhle krásný pochod nemohl za komunistů hrát, ale při tom jeho text sloužil v padesátých letech jako předloha všem těm budovatelským pochodům Pod rudými prapory.
Po hudební stránce je nejúžasnější začátek tohoto pochodu, ty mohutné fanfáry, které doslova proříznou vzduch. Pamětníci, kteří zažili onen památný všesokolský slet, vzpomínají, jaký to byl neskutečný zážitek. V branách strahovského stadionu stojí desetitisíce sokolských cvičenců a čekají. V tom zazní Sukovy fanfáry a všech, doslova všech, se zmocňuje až posvátné nadšení…
Když byla ve dvacátém roce minulého století vyhlášena soutěž o sokolský pochod, přihlásil Josef Suk svůj rozšířený a přepracovaný marš V nový život pod pseudonymem. Sokolové anonymnímu autorovi udělili první cenu. Rozhodnutí nicméně nebylo jednoznačné, některým starším činovníkům se pochod zdál příliš pokrokový, ale v porotě ho prosadili skladatelé Karel Kovařovic a Otakar Ostrčil. Přesto v Sukovi zůstala určitá hořkost.
Až po vítězství v soutěži dokomponoval úvodní fanfáry a závěrečnou pasáž. Mezi skladbami, na které léta nastupovali a cvičili Sokolové, se Sukův vítězný pochod těžko prosazoval. Starší Sokolové tíhli ke Kmochovi a jeho říznému marši Lví silou, vzletem sokolím. Přestože vyhrál sokolskou soutěž, nepodařilo se Sukovi a jeho příznivcům prosadit, aby byl pochod použit k nástupu sokolů hned na sedmém sletu v roce 1920. Hrál se tam, poprvé veřejně, ale pouze k poslechu. Česká obec sokolská přijala Sukův pochod V nový život za svůj slavnostní pochod, jako svou hymnu, až po skladatelově smrti v roce 1935.
Úvodní fanfáry za války znělkou pořadů V+W na BBC
Pochod poprvé zazněl sokolským zástupcům v té nejjednodušší formě: v klavírní kompozici pro čtyři ruce. Široká sokolská veřejnost ale pak uslyšela už hudební monument uvedený nástupem slavných fanfár. Partituru pro velký symfonický orchestr si skladatel vypracoval sám, bohužel se její originál nedochoval. Úpravu pro vojenskou dechovou hudbu, která měla pochod zahrát na sokolském sletišti, provedl tehdejší inspektor československých vojenských hudeb podplukovník Prokop Oberthor.
V období druhé světové války v rozhlasovém vysílání české exilové vlády z Londýna lidé doma tóny Sukovy skladby slyšeli pravidelně. Úvodní část pochodu s fanfárami se stala znělkou v pravidelných pořadů Jiřího Voskovce a Jana Wericha vysílaných prostřednictvím anglické BBC posluchačům v okupované vlasti.
Cyklus Hity klasické hudby vznikl na základě projektu Lukáše Hurníka a Bohuslava Vítka Hit tisíciletí vysílaného v minulosti na stanici Českého rozhlasu Vltava. Audioverzi načetli Lubica Bergmanová a Jan Bumba.
