O věrném milování Radúze a Mahuleny...

Před závěrem letošní divadelní sezóny uvedlo pražské Národní divadlo nové nastudování dramatické pohádky Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Jeho tvůrcem je režisér J. A. Pitínský a k výjimečnostem nastudování patří fakt, že se dílo nehraje s hudbou Josefa Suka, na niž jsou čeští diváci od 19. století zvyklí. Pohádku nově zhudebnil skladatel Vít Zouhar. Český rozhlas před deseti lety rovněž přistoupil k modernizaci klasika a s použitím původní hudby naopak upravil verše. Přebásnil je Pavel Šrut. Já vám dnes nabídnu závěr díla v tomto provedení.

Před závěrem letošní divadelní sezóny uvedlo pražské Národní divadlo nové nastudování dramatické pohádky Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Jeho tvůrcem je režisér J. A. Pitínský a k výjimečnostem nastudování patří fakt, že se dílo nehraje s hudbou Josefa Suka, jak jsou čeští diváci od jakživa zvyklí. Pohádku pro jeviště nově zhudebnil Vít Zouhar. Český rozhlas před deseti lety rovněž přistoupil k modernizaci klasika a s použitím původní hudby naopak upravil verše. Přebásnil je Pavel Šrut. Já vám dnes nabídnu závěr díla v tomto provedení.

Z filmu Radúz a Mahulena z roku 1970 s Janem Třískou a Magdou Vašáryovou v hlavních rolích

Než se zaposloucháte do Sukových tónů a dramatického vyprávění, připomeňme si děj. Magurský princ Radúz zabil bílého jelena za hranicemi království, v nepřátelské říši krále Stojmíra. Jelen patřil Stojmírově nejmladší dceři, princezně Mahuleně. Stojmír Radúze nechá přikovat ke skále. Mahulenina matka královna Runa po Mahuleně posílá Radúzovi nápoj s jedem. Mahulena nápoj přelije do křišťálového poháru a ten pukne. Sejme Radúzovi pouta a oba utíkají pryč. Rozhořčená Runa vyřkne kletbu, která se naplní, když Radúze po návratu domů políbí jeho matka. Radúz na Mahulenu zapomene a princezna se promění v topol. Závěr dramatické pohádky Julia Zeyera Radúz a Mahulena uslyšíte v přebásnění Pavla Šruta. Natočila v roce 1998 režisérka Markéta Jahodová. V hlavních rolích se představili Filip Blažek a Lenka Krobotová.

Julius Zeyer byl výraznou a nesnadno zařaditelnou osobností české literatury 2. poloviny 19. století. Stylově bývá označován za novoromantika, s lumírovci ho pojil zájem o cizí kultury a země. Kromě toho, že sám hodně cestoval, také ve svých dílech často přebíral cizí a exotické motivy. Radúz a Mahulena je toho dokladem, Zeyer zde použil motivy ze staroindického dramatu Šakuntala i ze slovenských folklórních pohádek. Zeyer napsal i další dramatické texty, Neklana, Šárku, Libušin hněv a Legendu z Erinu, ale přesto se jako dramatik v dobovém divadle ke své nelibosti příliš neprosadil. Zato dnes můžeme konstatovat, že tato jeho slavná pohádka o Radúzovi a Mahuleně přežila mnoho úspěšnějších Zeyerových současníků.

Pořad můžete slyšet v živém vysílání nejdříve v sobotu 25. července 2009 v 19:30 SELČ.