Judistický rod Šediváků má nadějnou pokračovatelku
České judo v posledních letech stagnuje. Vzpruhou pro něho mělo být nedávné MEJ v Praze. Naši reprezentanti však na něm bohužel své medailové ambice nenaplnili.
Mezi desítkou českých reprezentantů se objevila i nositelka slavného jména - Kristýna Šediváková. Dcera stříbrného medailisty z ME v Helsinkách i účastníka OH v Soulu na pražských tatami sice neuspěla, ale při jejím mládí šlo především o načerpání zkušeností, což ostatně ona sama přesně potvrzuje.
"Určitě to bude spousta zkušeností do budoucnosti, už jen to postavit se doma před tolika lidma. Celkově bylo složité zvládnout to hlavně psychicky."
To, že nosí příjmení Šediváková jí v judu přináší výhody i komplikace.
"Vždy se dívají na tátu. On byl dobrý a já bych měla být po něm. Na závodech mi však občas dávají rozhodčí horší ohodnocení, aby se neřeklo, že mi díky tátovi nadržují. Určitě to nemám lehčí už tím, že to jméno je známé, myslím že je to na obě strany."
Již zmiňovaný otec Petr Šedivák to z českých judistů dotáhl hodně daleko, ovšem kariéru Kristýny přenechal jiným - on sám jí nikdy netrénoval. To však neznamená, že by jí nepřispěl dobře míněnou radou a ostatně byl to pochopitelně právě on, kdo jí ještě v předškolním věku na tatami přivedl.
"Můj táta mě nikdy pravidelně netrénoval. On vůbec netrénoval děti, vždy trénoval jen sám sebe. Když jsem ale na tatami a on vidí nějaký zápas, snaží se mi poradit. Jenomže člověk dává většinou rodičům málo za pravdu, i když..."
Vraťme se však zpátky k pražskému MEJ. Českávýprava na něm nevybojovala žádný z cenných kovů a Kristýna Šediváková přiznává, že to pro naši reprezentaci bylo zklamání. Podle papírových předpokladů to totiž před šampionátem vypadalo na dvě bronzové medaile.
"Bylo to velké zklamání, protože třeba Lukáši Krpálkovi to uteklo o jediný zápas. Všichni jsme mu drželi palce, určitě na medaili měl. Byl to pro nás obrovský záběr, protože v domácím prostředí se kolem nás motala spousta lidí a byli jsme tlačeni do toho, že to musí dopadnout dobře."
Přes sportovní neúspěch se však šampionát, alespoň z hlediska organizace a atmosféry jednoznačně vydařil.
"Vzhledem k tomu, že jsem na začátku prázdnin byla na ME dorostenců na Maltě ve své věkové kategorii, tak pokud to porovnám s Prahou, tak můžu výběr Folimanky jenom pochválit. Myslím, že atmosféra byla také dobrá, protože české zastoupení bylo velké a i organizace byla výborná."
Do českého hlavního města také zavítala obrovská postava tohoto sportu. Francouz Teddy Riner je věkem ještě junior, ovšem přesto už dokázal vybojovat titul mistra světa i Evropy i v kategorii dospělých. To je v supertěžké váze nad 100 kg neskutečná rarita. Pražské publikum tak v hale na Folimance při jeho exhibici hltalo každý jeho pohyb, každé jeho slovo. K obdivovatelkám patřila i samotná Kristýna Šediváková.
"Samozřejmě na takového Francouze se každý rád podívá. Sledovala jsem jeho chvaty, dokonce jsem se s ním i fotila a snažila se s ním i bavit. On by určitě byl můj velký vzor, i když se pohybuje v jiných váhových i výškových kategoriích."
Šediváková je v 16-ti letech talentem českého juda, ale konkrétními medailovými cíli se na začátku kariéry stresovat nechce. Přesto něco ze svých kariérních snů přece jen prozradila.
"Asi jako každý sportovec bych se někdy chtěla podívat na olympiádu nebo získat nějaké dobré umístění na takovém ME. To se všechno uvidí, nebudu se však do ničeho nutit. Když to půjde, tak to půjde - když ne, budu to dělat jen pro zábavu."
Na závěr poodhalila tajemství tohoto krásného sportu.
"Judo je jeden z úpolových sportů, kde se neboxuje ani nekope, ale využívá spíše sílu soupeře. Jde o to občas zapřemýšlet a hlavně se prát srdcem a jak to člověk cítí."
