Noris cup českým judistům vůbec nevyšel
Do Prahy se sjela o uplynulém víkendu světová judistická elita. V hale na Folimance se v rámci Světového poháru představilo více než 200 reprezentantů ze 37 zemí včetně tří olympijských šampionů. Nabitá konkurence nesvědčila českým borcům, kteří medailové stupně sledovali z uctivé vzdálenosti.
Jediným pozitivním vybočením z výsledkové šedi bylo vystoupení Tomáše Kobzi v kategorii do 100 kg. Přes konečné bodované 5. místo měl ale i on ke spokojenosti daleko.
"Se svým vystoupením moc spokojený nejsem. Prohrál jsem v prvním kole, ale nakonec jsem se dostal do oprav a probojoval se až do boje o placku. Bohužel jsem prohrál a skončil jsem pátý. Bohužel kousek mi k medaili chyběl."
Funkcionáře mezinárodní judistické federace pořádně vystrašil závěr specializované komise, která zveřejnila, že judo a softbal byli na posledních olympijských hrách v Athénách jedinými sporty, kterým diváci nerozuměli. Proto se judisté rozhodli jít cestou zjednodušení pravidel, kdy jednotlivé chvaty dostaly bodové ekvivalenty a konečný výsledek je tak srozumitelně vyjádřen čísly. Kobza však s touto novinkou není příliš spokojen, i když jeho způsob boje to nikterak neovlivnilo.
"Na mé taktice určitě ne, protože jestli chce člověk vyhrát, musí se prát. Abych vyhrával, musím dělat judo v pohybu a ne se s někým přetahovat. Změna pravidel ale určitě k lepšímu není, protože to sice bylo uděláno pro diváky, aby se zvýšila atraktivita. Mělo by se více házet, ale mně přijde, že je díky tomu judo spíše horší. Viděl jsem pár zápasů, jak to rozhodovali. Soupeř skáče do chvatu, je pasivní a oni to nakonec obrátí proti tomu druhému. Doufám, že s tím něco udělají."
Český reprezentant má zvláštní motivační přístup a prozrazuje, čeho chce ve svém sportu dosáhnout.
"Na závody musím jet vyhrát a pak mohu být třeba třetí, ale jestli pojedu s tím, že chci být třetí, tak nebudu ani třetí. Chtěl bych dosáhnout na medaili, ale nejenom na turnaji, jaký byl např.tady v Praze, ale i na ME či MS."
"Spokojený být rozhodně nemůžu. Na Folimance se sešla skvělá konkurence. Olympijští vítězové, medailisté z MS, spousta postsovětských zemí a bohužel za nimi české judo výrazně pokulhává. Dokázali jsme vyhrát několik utkání, byli mnohdy vyrovnanými soupeři, ale většinou jsme to my, kdo dělá chybu, zaspí a padá a na druhou stranu nehází."
Příčiny, proč české judo zaostává za světovou špičkou není těžké odhalit.
"Je to bohužel dlouhodobější trend. Poslední medaili jsme vybojovali na ME v roce 1992. Když bych to měl shrnout chybí nám objem a kvalita tréninkového procesu, potom jsme malým sportem, takže zde není perspektiva. Navíc v domácím prostředí chybí konkurence."
Možná se však v brzké době dočkáme příznivého obratu. Svědčí o tom mládežnické výsledky na mezinárodní scéně.
"Docela se nám v mládežnických kategoriích daří. Velmi dobře jsme nastavili systém sportovních gymnázií a v posledních letech jsme vybojovali několik medailí a velmi dobrých výsledků na MS juniorů."
Českému judu významně napomáhá francouzský chlebodárce Jacques Noris. Bez jeho pomoci by turnaj v Praze zdaleka neměl tak blyštivé obsazení. Přesto zde judo zůstává v konkurenci ostatních sportů spíše popelkou a tak Lacina závěrem představuje možným budoucím vyznavačům jeho krásu.
"Úplně původní myšlenka při vzniku juda byla, že slabší může porazit silnějšího, kdy soupeř může využít sílu protivníka ve vlastní prospěch. V současné době bych viděl krásu v tom, že je to neuvěřitelně všestranný a složitý sport. Záleží na kondici, technice, musí být průprava z gymnastiky a akrobacie. Samozřejmě neposlední roli hraje taktika, hlavně při současném trendu rozhodování a také pozitivní psychika. Zkrátka správné naladění ve sportu vždycky musí být."
