K referendu není vůle

Ani po jedenácté se levici nepodařilo prosadit ve čtvrtek vládní návrh ústavního zákona o referendu. Celkem jich ale bylo v uplynulých deseti letech už třináct. Dvakrát se o uzákonění lidového hlasování pokoušeli neúspěšně lidovci. Ti ale tentokrát hlasovali převážně proti. Nicméně, jak uvádí Zdeněk Vališ, postoje k referendu jsou u českých politických stran spíše účelové, než ideologicky motivované.

O potřebě či nepřijatelnosti referenda už byly v uplynulých deseti letech popsány haldy novinového papíru a proneseno mnoho učených i méně učených slov. Jedni považují přímou demokracii za ztělesnění nejvyšší obecné vůle a snad i absolutní pravdy. Pro druhé představuje arénu, v níž se pod dohledem demagogů vybíjejí vášně davu. Pro jedny je referendum posvátné proto, že se o něm zmiňuje nejvyšší zákon země - Ústava. Druzí tvrdí, že formulace Ústavy je velmi pružná. Lid prý může vykonávat moc přímo, ale také nemusí.

Místopředseda ODS Ivan Langer zdůrazňuje, že jeho strana je pouze pro jednorázové referendum, kdy pro každý jednotlivý případ by musel být schválen zvláštní zákon. Tak také Langer chápe zmínku o výkonu přímé demokracie v Ústavě. Obdobný názor sdílí většina politiků z pravého středu. Domácí pozorovatelé ale většinou soudí, že problematika referenda je v Česku podřízena spíše účelovým než ideologickým postojům. Klausova ODS, která je zásadním kritikem institutu referenda, si třeba nedovede představit vstup do Evropské unie bez lidového hlasování. Sociální demokraté, kteří se naopak za referendum bijí jako lvi, ho taktně zavrhli, když šlo o Temelín nebo vstup do NATO, ačkoli v době, kdy byli v opozici, referendum v obou případech požadovali.

Prezident Václav Havel naopak v souvislosti se vstupem do NATO lidové hlasování nikdy ani náznakem nezmínil, zato po něm zatoužil, když šlo o atomovou elektrárnu Temelín. Ukázkový příklad účelového postoje jsme mohli zaznamenat právě v uplynulých týdnech v souvislosti s kauzou České televize. Na schůzi sněmovny 5. ledna vyjádřil její předseda Václav Klaus uspokojení, že jednání o situaci v televizi se vrací z ulice do Parlamentu. Poslanec za Unii svobody Petr Matějů odmítl Klausova slova o ulici a prohlásil, že na Václavském náměstí se sešli občané, aby demokraticky vyjádřili svou vůli. Vystoupení poslance Matějů mělo jistý půvab v tom, že právě jeho strana se shodně s Klausovou ODS staví proti přijetí referendu jako součásti českého ústavního pořádku.

Popravdě řečeno, také vládní návrh zákona o referendu, který sněmovna ve čtvrtek zamítla, mohl budit podezření, že je předkládán víceméně naoko, jako určitá úlitba někdejšímu hlasitému volání sociální demokracie po lidovému hlasování. Jednak by podle návrhu bylo dosti obtížné referendum vůbec vyvolat, jednak by se v něm mělo rozhodovat pouze o zásadních otázkách vnitřní nebo zahraniční politiky, což je ale velice vágní vymezení. Vláda v podstatě předložila sněmovně velice krotký návrh. Tak bezzubý, že mohl vyvolat shovívavý úsměv i radikálních odpůrců přímé demokracie.