Kajínek mění justici

r_2100x1400_radio_praha.png

O dalším osudu určitě nejznámějšího českého vězně Jiřího Kajínka rozhodne z popudu dnes už bývalému ministra spravedlnosti Pavla Rychetského Nejvyšší soud. Jak uvádí Zdeněk Vališ, na celou kauzu lze pohlížet v několika rovinách.

V očích části veřejnosti a médií se Kajínek stal po svém útěku z nejpřísněji střežené věznice téměř hvězdou či mágem velikosti Davida Copperfielda. Také jsme se dovídali, že v mladém věku hrál fotbal lépe než jeho vrstevníci a vždy ctil pravidla fair play. Lidé z vesnice, kde Kajínek vyrůstal, o něm pěli jen chválu. Po 40 dnech od útěku zadrželo elitní policejní komando Kajínka oblečeného jen do slipů. Měl sice u sebe pistoli a ruční granát, ale nebránil se. Tak, jak některá média do té doby Kajínka div že ne opěvovala, tak ho ze dne na den začala tupit. Takhle se nechá chytit superman? Vždyť je to vlastně břídil, amatér.

Nicméně, i když bylo polapení Kajínka pro mnohé asi zklamáním, přece jen cosi z vytvořené legendy v podvědomí některých lidí zůstává. V této rovině je případ Kajínka pevně zakotven ve starých lidských tradicích. Stačí zalistovat ve sbornících kramářských písní, o starých pověstech českých nemluvě. Loupežníci a vrahové se stávají symboly odporu proti establishmentu. Kdo byli ostatně všichni ti Babinští, Jánošíkové či Nikolové Šuhajové a ostatně asi ten Dalibor, jehož naučila nouze housti? Dříve z nich legendy dělalo ústní vyprávění, což trvalo i desetiletí, dnes to stihnou masmédia prakticky ze dne na den.

Další úhel pohled je už charakteristický spíše pro dnešní dobu. Ještě před dopadením Kajínka zazněly některé výhrady k verdiktu soudu, který poslal Kajínka na doživotí do vězení za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Čtyři výhrady k soudnímu projednávání případu uvedl ve své stížnosti Pavel Rychetský, a to i přes odmítavé stanovisko svých podřízených. Tím ale dostal celý případ jiný nádech. Jedni říkají, že Rychetský, ač erudovaný právník, nemohl sám během tří měsíců prostudovat Kajínkův spis, který obsahuje dvacet tisíc stránek. Museli to za něj stejně udělat jeho podřízení, ti, kteří nedoporučili proces znovu otevírat. Rychetský prý tedy svou stížností udělal jen laciné politické gesto v případě člověka, který na sebe sám upozornil mediálně ostře sledovaným útěkem. Kajínek sice dodnes popírá svou vinu a tvrdí, že se stal obětí justičního omylu, ale hodně vrahů bude přece vždycky přísahat, že nikoho nezavraždili.

Na druhé straně Kajínkův případ asi skutečně obestírá řada pochybností. Proto zase jiní soudí, že sebenepatrnější možnost justičního omylu je dosti dobrým důvodem k tomu, aby každé další přezkoumání osudu člověka odsouzeného na doživotí bylo uvítáno. Takto je nutné pohlížet i na Rychetského stížnost. Proč by Kajínek neměl dostat ještě jednu šanci? Je ale také docela možné, že nejznámější český vězeň se proslaví ještě v jednom ohledu, a to i kdyby další soudní proces potvrdil jeho doživotní trest. Okolnosti jeho případu zřejmě inspirují tvůrce připravované novely trestního řádu. Jak už naznačili Pavel Rychetský i nový ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš mělo by se v trestním řádu objevit ustanovení, podle kterého bude napříště Nejvyšší soud vždy přezkoumávat případy, v nichž padl výjimečný trest.

Rychetský připustil, že se o tom opravdu vážně začalo uvažovat po útěku Kajínka a ten tak v podstatě trochu mění českou justici.