Kalendárium
Výročí vzniku Československa jsme se v našem vysílání už věnovali. Kalendárium tedy připomene další jubilea tohoto týdne.
Vysloví-li se jméno jezuity Antonína Koniáše, asi leckdo si vybaví poněkud komiksovou představu pátera pronásledujícího zběsile prchající českou knihu. Mnoho knih před Koniášem neuteklo, spálil jich prý na 30 000. Byly to spisy, které považoval za kacířské. Ty katolické pak naopak rozdával. Koniáš bývá nejčastěji spojován s východními Čechami, kde působil, ale ledacos společného má i s pražskou jezuitskou kolejí - Klementinem, říká Petra Oulíková z Národního archivu.
"Antonín Koniáš zde přesně 27. října roku 1760 zemřel. Možná více má společného s Klementinem jeho otec Vojtěch Jiří Koniáš. Byl to jeden z prvních faktorů slavné jezuitské tiskárny. Dokonce tatínek Antonína Koniáše vydal svému synovi jednu z prvotin, latinské básně, myslím, že je sepsal někdy ve 14 letech.”
Osvobozené divadlo, Hej rup, pohádka o lakomé Barce, Císařův pekař a Pekařův císař...stačí tento výčet a je jasné, že dalším, kdo se objeví v kalendáriu bude Jan Werich. Kromě toho, co už bylo zmíněno, jsou s ním spojené také písničky, přestože prý Werich, jak sám v roce 1960 v rozhlase prozradil, hudbě nerozuměl.
"Já hudbě nerozumím, pochopitelně, ale mám hudbu rád a to mám asi po svých rodičích, kteří také hudbě nerozuměli, ale měli ji rádi. Moje maminka hrávala na piáno, hlavně když měla smutné nálady, kterým jsem jako malý chlapec nerozuměl, tak si zasedla k piánu a dvě tři hodiny ho proháněla. Tatínek hrál taky na piáno, byl samouk. Ale hlavně jsme měli gramofon, ovšem gramofon měl tenkrát takovou troubu, která vypadala jako květ svlačce. To je pramen mé lásky k hudbě, protože jsme měli moc desek a jako malý kluk jsem si to pouštěl, a proto mám rád některé ty operní árie a vůbec i takovou tu takzvanou klasickou hudbu."
Jan Werich zemřel před 30 lety.