Kalendárium

0:00
/
0:00

Kalendárium připomene i dvě bitvy - jedna je v historii zapsána jako slavné vítězství druhá se naopak stala stejně slavným synonymem prohry.

V březnu roku 1420 se mezi rybníky Škaredým a Markovcem sešikovalo vojsko Jana Žižky z Trocnova, aby odolalo přesile katolických rytířů. Husité zde předvedli velkou část svého repertoáru - využili terén i proslulou vozovou hradbu a úspěšně. Pověst říká, že na dno vypuštěného rybníka nakladly ženy šátky, do kterých se těžcí jezdci zamotali. Nejspíše to ale nebylo potřeba, špatně pohybliví rytíři byli v bahně jistě dobrými terči i bez šátků a bitva u Sudoměře se zařadila mezi slavná husitská vítězství.

Být to o několik století později, možná by se o protivnících husitů řeklo, že dopadli jako sedláci u Chlumce. Oním Chlumcem je míněn Chlumec nad Cidlinou, kde roku 1775 byli poddaní, rebelující proti robotě, na hlavu poraženi vojskem.


Operní pěvec Eduard Haken by mohl být stejně tak hrdinou kalendária jako krajanské rubriky. Proč? To prozradil v roce 1992 v pořadu A léta běží...

Milada Šubrtová a Eduard Haken v Dvořákově opeře Rusalka, foto: ČTK
"Já jsem se narodil v roce 1910 na Volyni na Ukrajině v malé české osadě, kde měl táta zemědělskou usedlost. Zakrátko vypukla první světová válka a otec byl povolán na vojnu do ruské armády. Otec byl povolán na vojnu do ruské armády a my s mámou a babičkou jsme zůstali doma, byla nás kupa dětí, bylo nás tehdy už šest malých dětí a máma měla plnou hlavu starostí, jak všechno to hospodářství, hovězí dobytek, drůbež atd., obstarat. Dokonce došlo k tomu, že když se fronta přiblížila k tomu našemu území, tak jsme se museli evakuovat. To byly hrozné doby. My jako caparti jsme to nějak nevnímali, nám to ani tak moc nevadilo. Když vypukla revoluce v Rusku, tak se formovaly československé legie, táta jakožto Čech se tam přihlásil a když legie odcházely zpět před Sibiř, táta zůstal na Volyni. Mezitím se nejstarší bratr dostal na gymnázium a táta se rozhodl, že budu také studovat na střední škole."

Na univerzitu pak Haken nastoupil už v Praze, na přání otce studoval medicínu, později přešel ke zpěvu. Od třicátých let působil v Národním divadle a jeho jméno je známé i těm, kterým opera příliš neříká, i oni si možná vybaví Eduarda Hakena jako vodníka v Dvořákově Rusalce.


A nakonec ještě vzpomínka na dětská léta. Tomu, kdo si kdysi hrával s oblíbenou stavebnicí Merkur, připomeneme, že její tvůrce Jaroslav Vancl zemřel před 30 lety. Jeho Merkur má spoustu fanoušků mezi dnes už dospělými, svědčí o tom i oblíbené a navštěvované muzeum v Polici nad Metují, kde kdysi stavebnice vznikla.

Autor: Martina Bílá
klíčové slovo:
spustit audio