Kalendárium
Bezesporu nejvýznamnější výročí týdne, vypuknutí II. světové války otevře dnešní kalendárium, na řadu přijdou ale i další výročí.
"Existence protektorátu a Slovenského státu a relativně poklidná existence většiny obyvatel, jakoby zdánlivě dávala za pravdu hitlerovské propagandě, že Češi a Slováci jsou spokojeni pod novým pořádkem v rámci nové Evropy. O to cennější byl protinacistický odboj zejména na území dnešní České republiky, tedy v Protektorátu Čechy a Morava."
"První republika měla obrovský étos. To je to, co si dneska už málokdo uvědomuje, to, co málokdo, kromě profesionálních historiků a zájemců o historii ví, ale ten odkaz, to peroutkovské budování státu, v té jedné nebo dvou generacích bylo. Takže pro spoustu lidí bylo naprosto přirozené vzít do ruky zbraň nebo nějakým jiným způsobem se podílet na boji proti těm, kteří tenhle stát po dvaceti letech samostatné existence zlikvidovali. Řekl bych, že ten prvorepublikový étos, který tu je, stojí za tím vším."
"U spousty lidí, a Moravec je jedním z nich, za tím příklonem k novému režimu musíme vidět také obrovskou deziluzi, hořké zklamání, které přišlo na podzim roku 1938 v souvislosti s mnichovskou dohodou a s neochotou politických elit bránit Československo. Někteří byli opravdu stoupenci myšlenek nacionálního socialismu. Nejvíce toho svinstva se vylilo během té druhé republiky, do 19. března 1939. Někteří byli pragmatičtí stoupenci nového pořádku, protože od toho očekávali osobní výhody. Museli bychom to vzít osobnost od osobnosti."
Vojta Náprstek je známý jako vlastenec a mecenáš, jeho jméno dodnes nese muzeum. Náprstek, původně vlastně Fingerhut, prožil část života v Americe, kam odešel po porážce revoluce z roku 1848. Za oceánem pracoval třeba jako truhlář nebo knihkupec a angažoval se také v tamní krajanské komunitě. V padesátých letech se pak vrátil domů, snažil se šířit osvětu, zasazoval se o emancipaci žen a budoval České průmyslové muzeum, ono pozdější Náprstkovo muzeum asijských, amerických a afrických kultur, do jehož sbírek přispívaly tehdejší přední osobnosti. Vojta Náprstek byl pokrokový až do smrti a dokonce i po ní, když před 115 lety zemřel, chtěl být jako jeden z prvních Čechů zpopelněn. Jeho přání ale nebylo lehké splnit, v českých zemích to nebylo možné, a tak musely Náprstkovy ostatky putovat až do Německa.
