Kalendárium
Dnešní kalendárium tak trochu prozkouší, co si pamatujete z dějepisu. Dozvíte se ale také o lidových zvycích z počátku adventu nebo o založení města, které se málem mohlo jmenovat Lidobudovatelov.
„Já si vybavuju evidenci pozemků a potom nový právní Tereziánský kodex.“
„No, zavedla povinnou školní docházku.“
„Já myslím, že kromě toho, že snad všichni víme, že Marie Terezie vládla 40 let a přitom zvládla 16 dětí porodit, přivést na svět, tak všichni víme, že zavedla povinnou školní docházku.“
Shodli jste se s našimi dotázanými? Jak jste slyšeli, právě povinná školní docházka je to, co z reforem Marie Terezie utkvělo lidem v hlavě nejvíce. Tato, u dětí nepříliš populární povinnost, byla zavedena 6. prosince roku 1774. Do školy měly chodit děti mezi 6 a 12 rokem. Nechodily tam však denně, většina výuky se odehrávala v zimních měsících, proto je vhodnější mluvit o všeobecné vzdělávací povinnosti, než o povinné školní docházce, jak je chápána dnes. V obcích byly zřizovány tzv. triviální školy, v nichž se žáci učili číst, psát a počítat. Další vzdělání pak zajišťovaly školy hlavní a normální.
4. prosince se slaví svátek svaté Barbory, mimo jiné také patronky horníků nebo dělostřelců. Lidové zvyky na svátek svaté Barbory byly mnohem poetičtější, než by se od patronky takto pragmatických povolání očekávalo. Svobodné dívky by měly v tento den utrhnout větvičku třešně tzv. barborku a pokud jim do Štědrého dne vykvete, do roka se vdají. V některých oblastech bíle oblečené „Barbory“ chodívaly po chalupách, obdarovávaly hodné děti a zlobivým hrozily metlou. Protože po Barboře následuje svátek svatého Mikuláše, který dětem rovněž dával dobroty a do třetice svatého Ambrože, který s sebou také nějaké cukrovinky nosíval, mívaly určitě děti kdysi toto období roku velmi rády. Pranostika pak o svátku praví: „Po svaté Baruši, střež nosu i uší,“ což ale letos příliš nevychází.
8. prosince 1890 se narodil Bohuslav Martinů. Pozdější skladatel světového jména byl prý z pražské konzervatoře vyloučen „pro nenapravitelnou nedbalost“. Většinu svého života strávil Martinů v zahraničí, žil ve Francii, USA a Itálii, zemřel roku 1959 ve Švýcarsku. Svou první skladbu Tři jezdci komponuje podle balady Jaroslava Vrchlického. Ve svém díle se nechal inspirovat mnohými vlivy mezi jinými také impresionismem, jazzem a lidovými písněmi jeho rodné vlasti, tak jako ve známém Otvírání studánek.
